Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4132/2019

30 Cdo 4132/2019-358

USNESENÍ

RAMIRENT s. r. o.,

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 114 941,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2019, č. j. -337, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) se domáhala zaplacení částky 114 941,40 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody z titulu nesprávného úředního postupu soudního exekutora Mgr. Jozefa Višvádera. Soudní exekutor byl pověřen vedením exekučního řízení pod sp. zn. 100 Ex 1338/08, v němž vystupovala žalobkyně jako oprávněná. V tomto řízení bylo v době od 31. 10. 2008 do 1. 3. 2012 vymoženo plnění ve výši 132 913 Kč, přičemž pro žalobkyni bylo z této částky určeno 99 878,40 Kč. Soudní exekutor byl dále pověřen vedením exekučního řízení pod sp. zn. 100 Ex 1929/07, v němž byla žalobkyně opět oprávněnou. V rámci exekučního řízení bylo v době od 19. 5. 2009 do 16. 6. 2010 vymoženo částečné plnění ve výši 23 933 Kč, z čehož bylo pro žalobkyni určeno 15 063 Kč. Vymožená plnění si však soudní exekutor ponechal a nevyplatil je žalobkyni, čímž došlo ke způsobení škody ve výši žalované částky, což mělo být rovněž zjištěno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2017, sp. zn. .

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. 11. 2018, č. j. -298, zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 114 941,40 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok I), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč (výrok II).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 300 Kč (výrok II).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně, zastoupená advokátem ( ), v rozsahu výroku I, včasným dovoláním ( ), které však Nejvyšší soud postupem podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 a čl. XII ), dále jen „ “, jako nepřípustné odmítl.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků, odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z nich charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. , schválené k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz). Tyto judikatorní závěry jsou použitelné i po změně formulace ustanovení provedené s účinností od 30. 9. 2017 , a to již proto, že cílem uvedené novely bylo dle důvodové zprávy „odbřemenění dovolacího soudu“, tedy zúžení přípustnosti dovolání, a nikoli její rozšíření.

V předmětné věci tedy dovolání není podle přípustné co do nároku na náhradu škody v částce 15 063 Kč s příslušenstvím, která měla být žalobkyni způsobena nesprávným úředním postupem soudního exekutora v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 100 Ex 1929/07.

Ve vztahu k zbývajícímu nároku na náhradu škody v částce 99 878,40 Kč s příslušenstvím pak přípustnost dovolání otázky, zda vědomost poškozeného o tom, že se soudní exekutor v průběhu exekučního řízení dopustil nesprávného úředního postupu spočívajícího v nevyplacení vymožených finančních prostředků oprávněnému (poškozenému), a o tom, že tímto nesprávným úředním postupem byla oprávněnému (poškozenému) způsobena škoda, vzniká již toliko v důsledku získání informace, že proti soudnímu exekutorovi je vedeno trestní řízení (které v té době není pravomocně skončeno), ani zda v případě nároku na náhradu škody, způsobené soudním exekutorem nevyplacením vymožených finančních prostředků oprávněnému, počíná běžet subjektivní promlčecí doba k uplatnění takovéhoto nároku v případě, že je oprávněný (poškozený) jiným – zastupujícím – soudním exekutorem informován o tom, že vymožené a nevyplacené finanční prostředky, o kterých se poškozený domnívá, že jsou určeny k vyplacení mimo jiné i jemu, jsou pro účely trestního řízení zablokovány na účtu soudního exekutora, založit nemohou, protože na takovém řešení právních otázek napadené rozhodnutí ve smyslu nezáviselo.

V předmětné věci považovaly oba nižší soudy za nesporné, že zástupce soudního exekutora Mgr. Jozefa Višvádera, JUDr. Milan Makaria, sdělil žalobkyni přípisem ze dne 25. 9. 2012, že exekuce vedená pod sp. zn. 100 Ex 1338/08 byla ukončena vymožením ke dni 1. 3. 2012, částka určená pro žalobkyni jí však nemůže být vyplacena, neboť se nachází na starém účtu soudního exekutora, který byl zajištěn pro účely trestního řízení. Podle odvolacího soudu se však bližší časový okamžik nabytí těchto informaci v řízení nepodařilo prokázat. Odvolací soud tak, stejně jako soud prvního stupně, dovodil, že žalobkyně se nejpozději dozvěděla o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá ve vztahu k částce 99 878,40 Kč ke dni 30. 5. 2013, kdy se připojila do trestního řízení s tímto nárokem na náhradu škody proti soudnímu exekutorovi Mgr. Jozefu Višváderovi. Na tomto základě shledaly soudy jako důvodnou žalovanou vznesenou námitku promlčení ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád).

Namítá-li dovolatelka, že z připojení se k trestnímu stíhání nevyplývá, že jí byla známa výše škody a kdo za ní odpovídá, pak odvolací soud se ve smyslu neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. jím označený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. , jakož i tam označenou prejudikaturu) svým závěrem, k němuž i směřovala shora uvedená skutková zjištění, že odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem je založena již tím, že soudní exekutor v rozporu s , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů, neprovedl výplatu celé vymožené částky oprávněnému, a to bez ohledu na to, z jakých důvodů se tak stalo.

Přípustnost dovolání ve smyslu nezakládá ani námitka dovolatelky, že odvolací soud svým rozhodnutím porušil její ústavně zaručené právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podle d (dále jen „ “), neboť povinnost státu k náhradě škody způsobené výkonem veřejné moci nevyplývá automaticky přímo z y, nýbrž je dána pouze při splnění podmínek odpovědnosti stanovených , který je zákonným předpisem, jenž na základě zmocnění y blíže upravuje podrobnosti odškodnění za škodu způsobenou výkonem veřejné moci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2005, sp. zn. ). Jelikož nebyly splněny zákonné podmínky vzniku odpovědnosti, nemohlo být zasaženo do ústavně zaručeného základního práva dovolatelky.

K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud podle přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 11. 2020

Mgr. Vít Bičák

předseda senátu