Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 120/2018-B-475

KSBR 28 INS 11584/201029 NSČR 120/2018-B-475

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedyMgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka RE 100 D s. r. o., se sídlem v Brně, Příkop 843/4, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 27189481, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o návrhu na zproštění výkonu funkce insolvenčního správce, o dovolání Ing. Miloše Bačíka, se sídlem v Brně, Popelákova 2307/24, PSČ 628 00, zastoupeného Mgr. et Mgr. Pavlem Kožínem, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1844/28, PSČ 602 00, a věřitele PERSIMMON SOLUTIONS INC., se sídlem v 2nd Floor, Ebrahim Building, Office No. 5 and No. 9, Francis Rachel Street, P. O. BOX 1196, Victoria, Mahé, Seychelská republika, registrační číslo 134320, zastoupeného Mgr. Petrem Neumannem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 733/6, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. března 2018, č. j. , -282, takto:Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. března 2018, č. j. , -282, se mění takto:Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. října 2017, č. j. -249, ve znění usnesení ze dne 15. listopadu 2017, č. j. -258, se mění tak, že návrh věřitele L180 s. r. o. na zproštění Ing. Miloše Bačíka výkonu funkceinsolvenčního správce se odmítá.

Odůvodnění:

insolvenční soud

“) zamítl návrh věřitele L180 s. r. o. (dále jen „věřitel L“) na zproštění Ing. Miloše Bačíka (dále jen „M. B.“) funkce insolvenčního správce.

[2] Insolvenční soud - cituje , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) - vyhodnotil návrh věřitele L doručený insolvenčnímu soudu 2. srpna 2017, doplněný podáním doručeným 31. srpna 2017, jako nedůvodný. Ve vztahu k věřitelem L tvrzenému nerespektování pokynu, jímž insolvenční soud uložil M. B. prozatím nečinit úkony směřující ke zpeněžení zajištěného majetku, považoval insolvenční soud za rozhodné, že M. B. jeho pokyn splnil, byť se tak stalo až po opakované výzvě. Jelikož nedošlo ke zpeněžení, nejde o závažné porušení povinností insolvenčního správce. Dodal, že v souvislosti se zrušením dražby nevznikly ani žádné náklady.

[3] Za zásadní porušení povinností insolvenčního správce nepovažoval insolvenční soud ani postup M. B., kdy seznam přihlášených pohledávek byl doručen insolvenčnímu soudu 12 dnů před konáním dodatečného přezkumného jednání (nikoli 15 dnů, jak ukládá ) a neobsahoval stanovisko insolvenčního správce. Zdůraznil, že toto pochybení nezmařilo řádné konání přezkumného jednání, stejně jako skutečnost, že M. B. nevyzval věřitele k doplnění přihlášky pohledávky (věřitel ji doplnil sám). Dále insolvenční soud uvedl, že neshledal-li M. B. důvod pro své vyloučení z insolvenčního řízení, není porušením jeho povinností to, že insolvenčnímu soudu neoznámil důvody vyloučení z řízení. Podle insolvenčního soudu nelze M. B. vytýkat ani jeho méně zevrubné vyjádření k námitkám věřitele L.

[4] K odvolání věřitele L Vrchní soud v Olomouci ve výroku označeným rozhodnutím změnil usnesení insolvenčního soudu tak, žeinsolvenční správce M. B. se zprošťuje funkce ke dni ustanovení nového insolvenčního správce.

[5] Odvolací soud - cituje též , , a odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2017, sen. zn. (jde o usnesení uveřejněné pod číslem 23/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2017, sen. zn. (která jsou, stejně jako další níže zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu, dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu) - nejprve přisvědčil závěru insolvenčního soudu, podle kterého M. B. neporušil své povinnosti tím, že soudu neoznámil věřitelem L tvrzené důvody vyloučení a nevyjádřil se ke všem uplatněným námitkám. Za méně závažné pochybení M. B. považoval odvolací soud nerespektování pokynu insolvenčního soudu ohledně upřesnění uplatněné pohledávky a nesprávný postup při předložení podkladů pro dodatečný přezkum.

[6] Na rozdíl od insolvenčního soudu dospěl odvolací soud k závěru, že M. B. závažně porušil povinnosti insolvenčního správce, když dražbu zrušil až na základě opakovaného pokynu insolvenčního soudu ze dne 8. srpna 2017. Z přípisu M. B. ze dne 4. srpna 2017 přitom plyne, že váhal se splněním pokynu insolvenčního soudu ze dne 3. července 2017 a polemizoval i s jeho obsahem. Dále odvolací soud M. B. vytkl, že nesledoval aktuální stav řízení v insolvenčním rejstříku. Pokyn insolvenčního soudu ze dne 3. července 2017 (přikazující nepokračovat ve zpeněžování majetku) byl totiž v insolvenčním rejstříku zveřejněn (již) 10. července 2017 a smluvní dokumentace k realizaci dražby byla uzavřena 20. července 2017. M. B. nepostupoval při výkonu funkce svědomitě, neboť se po dobu 10 dnů ani nepřihlásil do datové schránky. Podle odvolacího soudu jsou tato pochybení M. B. bez dalšího důvodem ke zproštění funkce insolvenčního správce.

[7] Proti usnesení odvolacího soudu podal M. B. dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě ustanovení , (dále jen „ “), tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, a otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Konkrétně jde o otázku, zda důvodem pro zproštění insolvenčního správce funkce může být prodlení se splněním pokynu insolvenčního soudu, když toto prodlení neohrožuje účel insolvenčního řízení, práva účastníků řízení ani účel předmětného pokynu.

[8] Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího souduzměnil tak, že odvolání věřitele L odmítne nebo usnesení insolvenčního soudu potvrdí, případně rozhodnutí odvolacího soudu zruší a věc mu vrátí k dalšímu řízení.

[9] Odkazuje na znění dovolatel namítá, že odvolací soud se neměl odvoláním zabývat, protože věřitel L není věřitelským orgánem ani dlužníkem; proto měl být jeho návrh na zproštění insolvenčního správce odmítnut. Dále dovolatel snáší argumenty na podporu závěru, že v řízení nijak nepochybil. Přitom poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 48/2016“), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 58/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 58/2016“).

[10] Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolánítéž věřitel PERSIMMON SOLUTIONS INC. (tehdejší zástupce věřitelů, dále jen „věřitel P. S.“), které považuje za přípustné podle , maje za to, že závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly zodpovězeny a které se týkají výkladu ustanovení .

Potud otevírá otázky:

1/ Je porušení, které nemá vliv na účel insolvenčního řízení a nepoškozuje zájmy věřitelů ani dlužníka, závažným porušením důležité povinnosti insolvenčního správce ve smyslu ?

2/ Lze insolvenčního správce zprostit funkce na základě návrhu „prostého“ věřitele, tj. subjektu, jenž není dle oprávněn k podání návrhu na zproštění insolvenčního správce funkce?

3/ Lze meritorně projednat odvolání proti usnesení o zamítnutí návrhu na zproštění správce funkce, které podal „prostý“ věřitel, tj. subjekt, jenž není dle oprávněn k podání odvolání proti usnesení o zproštění insolvenčního správce?

[11] P. S. zpochybňuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem a tvrdí, že M. B. neporušil žádnou důležitou povinnost insolvenčního správce. Soudům obou stupňů vytýká též vadu řízení spočívající v tom, že návrh na zproštění insolvenčního správce i odvolání věřitele L měly být odmítnuty jako podané neoprávněnou osobou. Navrhuje, aby Nejvyšší soudrozhodnutí obou soudů zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

[12] Věřitel L (nynější zástupce věřitelů) ve vyjádření navrhuje dovolání věřitele P. S. odmítnout jako podané neoprávněnou osobou a dovolání M. B. zamítnout jako nedůvodné.

[13] Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[14] Nejvyšší soud se nejprve zabýval námitkou věřitele L, že věřitel P. S. není osobou oprávněnou k podání dovolání. Věřitel P. S. byl zástupcem věřitelů v době od 17. prosince 2013 do 7. ledna 2020. Byl-li v této době osobou subjektivně oprávněnou k podání odvolání proti rozhodnutí insolvenčního soudu o návrhu na zproštění funkce insolvenčního správce ( ), pak mu logicky náleží též právo podat dovolání proti usnesení, jímž ve věci rozhodoval odvolací soud.

[15] Dále Nejvyšší soud posuzoval přípustnost dovolání. Pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle , vypočtených v Zbývá tedy určit, zda dovolateli položené otázky odpovídají zbývajícím (v uvedeným) kritériím zakládajícím přípustnost dovolání v této věci.

[16] V rozsahu dovolateli vymezené otázky, jež se týká porušení povinností insolvenčního správce, je dovolání přípustné, neboť její posouzení odvolacím soudem jev rozporu s níže uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu. Otázky aktivní legitimace k podání návrhu na zproštění insolvenčního správce funkce a k podání odvolání proti usnesení o zamítnutí tohoto návrhu rovněž zakládají přípustnost dovolání, když jde o otázky dovolacím soudem neřešené.

[17] Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

[18] Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.

[19] S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí a pro věc rozhodných procesních úkonů (návrhu na zproštění insolvenčního správce funkce a odvolání proti usnesení insolvenčního soudu) se na danou věc uplatní níže uvedená ustanovení ve znění účinném od 1. ledna 2014.

Podle insolvenčního správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.

Podle proti rozhodnutí podle odstavce 1 se mohou odvolat insolvenční správce a osoby oprávněné podat návrh podle odstavce 1. Ustanovení a a 6 platí obdobně.

[20] Ve skutkové rovině nebylo před soudy nižších stupňů pochyb o tom (a obsah insolvenčního spisu dokládá), že:

1/ Usnesením ze dne 15. února 2017 insolvenční soud udělil M. B. pokyn k postupu při ocenění a zpeněžení nemovitostí zapsaných na LV č. XY v katastrálním území XY, obec XY. Proti tomuto rozhodnutí podali věřitel SL8 s. r. o. a věřitel L odvolání, která odmítl odvolací soud usnesením ze dne 15. srpna 2017.

2/ Usnesením ze dne 23. června 2017 insolvenční soud udělil M. B. další pokyn k postupu při zpeněžení nemovitostí. Odvolání věřitele SL8 s. r. o. a věřitele L proti tomuto usnesení odmítl odvolací soud usnesením ze dne 15. srpna 2017.

3/ Usnesením ze dne 3. července 2017 insolvenční soud uložil M. B., aby vyčkal s realizací pokynu ke zpeněžení nemovitostí ze dne 23. června 2017 do rozhodnutí o podaných odvoláních a o námitce podjatosti rozhodujícího soudce. Pokyn byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn 10. července 2017, téhož dne byl dodán do datové schránky M. B., který jej vyzvedl 20. července 2017 v 8:34 hod.

4/ Dne 4. srpna 2017 předložil M. B. insolvenčnímu soudu zprávu o dosavadním průběhu řízení. Současně požádal o udělení pokynu k dalšímu postupu při zpeněžování předmětu zajištění. Uvedl, že na základě usnesení ze dne 23. června 2017 začal jednat s dražební společností PROKONZULTA, a. s. Dne 20. července 2017 byly uzavřeny smlouvy o provedení elektronické dražby dobrovolné s tím, že před uzavřením smlouvy vyjednal v reakci na pokyn věřitele SL8 s. r. o. výhodnější podmínky pro realizaci dražby. Až po uzavření smlouvy „vybral“ datovou schránku, tedy pokyn insolvenčního soudu ze dne 3. července 2017. Proto požádal insolvenční soud o pokyn, jak má ve věci postupovat, zda například okamžitě upustit od dražby, čímž by vznikly náklady (cca 30 000 Kč odměna dražebníka).

5/ Usnesením ze dne 8. srpna 2017 insolvenční soud uložil M. B., aby respektoval jeho pokyn ze dne 3. července 2017. Usnesení bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno 8. srpna 2017 a téhož dne bylo doručeno M. B.

6/ V podání doručeném insolvenčnímu soudu 14. srpna 2017 M. B. uvedl, že nekoná žádné kroky, jež by byly v rozporu s a jež by měly mít za následek zproštění funkce insolvenčního správce. Dále oznámil, že v souladu s pokynem ze dne 8. srpna 2017 upustil od dražby.

7/ Dne 24. října 2017 informoval M. B. insolvenční soud o dohodě, podle které dražební společnost nebude za zrušenou dražbu požadovat žádné plnění.

8/ Rozsudkem ze dne 30. ledna 2017 insolvenční soud zamítl žalobu věřitele L o určení pravosti pohledávky ve výši 24 535 095 Kč pro předčasnost a M. B. uložil (bod III. výroku), aby neprodleně, po právní moci tohoto rozsudku, vyzval žalobce k upřesnění uplatněné pohledávky a předložil soudu po doplnění přihlášky podklady pro opakovaný přezkum přihlášky žalobce. Rozsudek nabyl právní moci 23. února 2017. M. B. uloženou povinnost nesplnil.

9/ Dne 2. března 2017 insolvenční soud nařídil na den 15. května 2017 opakovaný přezkum. Věřitel L sám (bez výzvy M. B.) doplnil přihlášku pohledávky.

10/ Dne 3. května 2017 předložil M. B. insolvenčnímu soudu seznam přihlášených pohledávek, v němž neuvedl stanovisko k přezkoumávané pohledávce.

[21] Na tomto základě činí Nejvyšší soud následující závěry.

[22] K otázce porušení povinností insolvenčního správce.

[23] Judikatura Nejvyššího soudu při výkladu ustanovení je ustálena na závěrech, podle nichž:

Dotčené ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností.

Důležitým důvodem pro zproštění funkce insolvenčního správce je zejména skutečnost, že při výkonu funkce neplní insolvenční správce řádně povinnosti vyplývající pro něj z ustanovení , liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek náležející do majetkové podstaty v rozporu s ustanovením nebo s ustanovením , nebo že nesplnil povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce. Takovým důvodem může být též skutečnost, že insolvenční správce bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele, nebo že nerespektuje soudní rozhodnutí o vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení insolvenčního správce může vést soud ke zproštění správce funkce i zjištění ojedinělého, leč závažného, porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem.

Srov. např. R 48/2016 a R 58/2016, včetně tam obsaženého odkazu na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2014, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 91/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[24] Napadené rozhodnutí (jež dovodilo, že zjištěná pochybení M. B. jsou takové intenzity, aby to vedlo ke zproštění insolvenčního správce funkce) nejsou v mezích uvážení odvolacího soudu souladná se závěry citovanými shora (vybočují z nich).

[25] V poměrech projednávané věci se Nejvyšší soud ztotožňuje s názorem odvolacího (i insolvenčního) soudu, že M. B. porušil povinnosti insolvenčního správce tím, že pokyn insolvenčního soudu ze dne 3. července 2017 splnil s prodlením a (až) po opakované výzvě insolvenčního soudu, že nesledoval aktuální stav řízení v insolvenčním rejstříku, že seznam přihlášených pohledávek doručil insolvenčnímu soudu 12 (nikoli 15) dnů před konáním přezkumného jednání, a to bez uvedení jeho stanoviska k pohledávce, a že nevyzval (v rozporu s povinností uloženou mu rozsudkem insolvenčního soudu) věřitele k doplnění přihlášky pohledávky.

[26] Na rozdíl od odvolacího soudu však Nejvyšší soud sdílí přesvědčení insolvenčního soudu, že porušení povinností spočívající v tom, že M. B. uzavřel smluvní dokumentaci k realizaci dražby, aniž by ověřil stav řízení v insolvenčním rejstříku, a že dražbu zrušil až po opakované výzvě insolvenčního soudu, nedosahují jednotlivě ani ve svém souhrnu takové intenzity, aby představovaly závažné porušení povinností insolvenčního správce, pro které by M. B. bylo možné podle zprostit funkce.

[27] M. B. nelze vytýkat, že vyjádřil pochybnosti o správnosti pokynu insolvenčního soudu ze dne 3. července 2017, což učinil v přípisu (dotazu) z 4. srpna 2017. V něm reagoval na pokyn ze dne 3. července 2017, zdůvodnil své stanovisko a navrhl možné postupy při zpeněžování majetku podstaty. Podstatné je, že ke zpeněžení majetku nedošlo, když M. B. veřejnou dražbu dobrovolnou zrušil (byť po opakovaném pokynu insolvenčního soudu ze dne 8. srpna 2017), a že v důsledku uzavření dohody mezi M. B. a dražebníkem nevznikly zrušením dražby žádné náklady, které by šly k tíži majetkové podstaty dlužníka. K tomu viz záznam z 24. října 2017 (B-247).

[28] K otázce aktivní legitimace k podání návrhu na zproštění insolvenčního správce funkce a k podání odvolání proti usnesení o zamítnutí tohoto návrhu.

[29] Pro odpověď na tuto otázku je v dané věci rozhodné, že věřitel L, jenž podal návrh na zproštění insolvenčního správce funkce (podání ze dne 1. srpna 2017, B-203) a odvolání proti zamítavému rozhodnutí insolvenčního soudu (podání ze dne 13. listopadu 2017, B-256), je zástupcem věřitelů od 7. ledna 2020 (viz protokol o schůzi věřitelů ze dne 7. ledna 2020, B-381). P. S. (dovolatel) vykonával funkci zástupce věřitelů v době od 17. prosince 2013 do 7. ledna 2020 (viz usnesení ze dne 16. prosince 2013, P7-6, a opět protokol o schůzi věřitelů ze dne 7. ledna 2020).

[30] Z výše shrnutého skutkového stavu plyne, že věřitel L neměl v době podání návrhu na zproštění insolvenčního správce funkce, ani v době podání odvolání proti usnesení insolvenčního soudu o tomto návrhu, postavení zástupce věřitelů. Tuto skutečnost ostatně ani žádný z účastníků řízení nezpochybňoval. Nejvyšší soud nemá též žádné pochybnosti o tom, že návrh věřitele L ze dne 1. srpna 2017 (posuzováno dle jeho označení i obsahu) je návrhem na zproštění insolvenčního správce funkce ve smyslu .

[31] Nejvyšší soud se ztotožňuje s názorem dovolatelů, že ustanovení a 2 , ve znění účinném od 1. ledna 2014, je nutno vykládat tak, že návrh na zproštění insolvenčního správce funkce může podat (jen) dlužník, schůze věřitelů ( a násl. ), věřitelský výbor ( a násl. ) anebo zástupce věřitelů ( ), nikoli věřitel, který není zástupcem věřitelů, a to bez ohledu na to, zda je věřitelem zajištěným či nezajištěným. Návrh podaný jinou osobou insolvenční soud odmítne. Tento závěr je v souladu s jazykovým výkladem zkoumané normy a neprotiví se ani teleologickému výkladu.

[32] V poměrech dané věci tak lze uzavřít, že soudy obou stupňů pochybily, když připustily věcné projednání návrhu na zproštění insolvenčního správce podaného neoprávněnou osobou. To vyústilo v měnící rozhodnutí odvolacího soudu, které není správné též proto, že zprostit insolvenčního správce funkce může bez návrhu pouze insolvenční soud, nikoli soud odvolací.

[33] Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu neobstálo v rovině výkladu ustanovení , Nejvyšší soud v situaci, kdy dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout ( ), změnil rozhodnutí soudů nižších stupňů a rozhodl, že návrh věřitele L na zproštění M. B. výkonu funkceinsolvenčního správce se odmítá.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 10. 2020

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu