Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 2564/2020

24 Cdo 2564/2020-121

USNESENÍ

J. F.

České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových,

se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, IČO 69797111, Územního pracoviště Ostrava, se sídlem v Ostravě, Lihovarská č. 1335/9, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. , o dovolání České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. dubna 2020, č. j. -101, takto:

Dovolání

se odmítá.

Odůvodnění:

V řízení o pozůstalosti po J. F., zemřelé dne 4. 9. 2017 (dále jen „zůstavitelka“), Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 4.2 020, č. j. -101, potvrdil usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 6. 2. 2020, č. j. -89, kterým bylo rozhodnuto o tom, že se zůstavitelčin majetek nepatrné hodnoty vydává „státu – České republice“ (výrok I.), že se řízení o pozůstalosti zastavuje (výrok II.) a že se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů soudní komisařky Mgr. Jarmily Chvistkové za provedení úkonů v tomto řízení (výrok III.).

Odvolací soud uvedl, že „v projednávané věci byli všichni dědicové po zůstavitelce v zákonné posloupnosti vyrozuměni o dědickém právu a všechny tyto osoby dědictví odmítly“, že „tento postup pouze potvrzuje nehospodárnost k tomu směřujících úkonů a neúčelnost při ochraně práv vyrozuměných osob“ a že „ani případné nařízení likvidace pozůstalosti nelze považovat za účelné v situaci, kdy zůstavitelka zanechala pouze majetek nepatrné hodnoty, neboť účelem likvidace je uspokojení pohledávek ostatních věřitelů zůstavitelky“. Dospěl k závěru, že lze „akceptovat postup soudní komisařky, kdy v případě, že vypravitel pohřbu odmítl převzít nepatrný majetek, řízení zastavila jako bezpředmětné při použití ustanovení § 154 odst. 1 z. ř. s. per analogiam“, a že „stát na základě ustanovení § 154 odst. 1 z. s. ř. nabývá nepatrný majetek nikoliv jako dědic, ale jako ten, komu majetek připadá, když tu není nikdo, komu by nepatrný majetek mohl být vydán“.

Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že

napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to „zda je možné v rámci pozůstalostního řízení ve vztahu k České republice aplikovat ustanovení , o zvláštních řízeních soudních, per analogiam, tj. vydat majetek nepatrné hodnoty státu a pozůstalostní řízení zastavit i s ohledem na tu skutečnost, že Česká republika není vypravitelem pohřbu a s vydáním majetku nepatrné hodnoty nevyslovila souhlas“. Argumentuje zejména tím, že

„stát může podle stávající právní úpravy nabýt majetek v rámci pozůstalosti, s výjimkou případu, kdy je povolán jako dědic ze závěti, pouze ve dvou případech, jednak jako odúmrť podle , a dále způsobem uvedeným v a 2 z. ř. s., tedy v případě, že majetek patřící do likvidační podstaty, jenž se nepodařilo zpeněžit v rámci likvidace pozůstalosti, připadne státu jako tzv. nezpeněžitelný majetek“.

Podle ustanovení je dovolání, není-li stanoveno jinak, přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( věty první ).

V dané věci bylo pro rozhodnutí o dědickém právu po zůstaviteli rozhodující posouzení otázky, zda lze o majetku zůstavitelky, který je nepatrné hodnoty a s jehož převzetím nesouhlasil vypravitel pohřbu R. F., rozhodnout, že připadá státu podle ustanovení , o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). Na zjištěný skutkový stav (který přezkumu dovolacím soudem nepodléhá, jak vyplývá z ustanovení ) odvolací soud aplikoval uvedené ustanovení z. ř. s. v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž je použití ustanovení z. ř. s. možné i v situaci, kdy tomu, kdo se postaral o pohřeb zůstavitele, nelze majetek bez hodnoty nebo majetek nepatrné hodnoty pro jeho nesouhlas vydat, předpoklady pro zastavení řízení však jsou; nelze-li majetek vydat vypraviteli pohřbu (ani dědicům), může být subjektem nabývajícím tento majetek stát, a to proto, že tu není nikdo jiný, komu by bylo možné majetek vydat (jako je tomu např. i v případě odúmrti podle ust. o. z. nebo v případě připadnutí majetku, který se nepodařilo zpeněžit při likvidaci dědictví podle ust. z. ř. s., pokud se pozůstalost projednává); z toho pak logicky vyplývá, že je zcela bezpředmětné vyžadovat souhlas státu s takovým postupem (srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. ).

Pro úplnost dovolací soud konstatuje, že odvolací soud v napadeném rozhodnutí správně zohlednil taktéž „nehospodárnost“ a „neúčelnost“ dosud provedených (či případných dalších) úkonů v řízení o pozůstalosti po zůstavitelce; uvážení v uvedeném smyslu přitom zakládá možnost pro výjimečnou aplikaci ustanovení § 154 odst. 1 z. ř. s. (k tomu srov. opět judikát citovaný výše).

Protože dovolání České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti usnesení odvolacího soudu není na základě vymezených důvodů dovolání přípustné, Nejvyšší soud České republiky dovolání podle ustanovení odmítl.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 11. 2020

JUDr. Roman Fiala

předseda senátu