Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
306D2671B61EF6A6C1258675001F74AB.html
HTML · 22.49 KB
No categories available
29 ICdo 117/2018-546
KSUL 46 INS XY46 ICm XY29 ICdo 117/2018-546
ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce V. M., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Michalem Chuchútem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 5, náměstí Junkových 2772/1, PSČ 155 00, proti žalovanému Ing. Aleši Klaudymu, se sídlem v Děčíně, Masarykovo nám. 191/18, PSČ 405 02, jako insolvenčnímu správci dlužníka C h., zastoupenému Mgr. et Mgr. Milanem Svobodou, advokátem, se sídlem v Děčíně, Tyršova 1434/4, PSČ 405 02, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 46 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka C h., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 46 INS XY, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. května 2018, č. j. 46 ICm XY, 104 VSPH XY (KSUL 46 INS XY), takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. května 2018, č. j. 46 ICm XY, 104 VSPH XY (KSUL 46 INS XY), se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[2] Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že:
1/ Dne 1. července 2005 uzavřel žalobce s dlužníkem dohodu o vzájemné spolupráci, kterou se zavázal poskytovat dlužníku za úplatu marketingové služby pro dlužníka a získávat nové zákazníky. Tato spolupráce byla následně rozšířena o další oblasti (stavebnětechnickou poradenskou činnost, realizaci zakázek, zpracovávání videozáznamů, výkon funkce prokuristy) třemi dodatky.
2/ Dne 30. dubna 2009 uzavřel žalobce (jako pronajímatel) s dlužníkem (jako nájemcem) smlouvu o pronájmu nebytových a skladovacích prostor.
3/ Dne 1. dubna 2011 sepsal dlužník s žalobcem „uznání závazku a dohodu o splátkách“, kterým uznal svůj dluh vůči žalobci ve výši 2.861.885 Kč za poskytnuté služby, a to „zprostředkovatelskou činnost, dodání zboží a pronájem“.
4/ Dne 3. února 2012 v 11:22 hodin byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku vyhláška oznamující zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka.
5/ Dne 1. června 2012 sepsal dlužník s žalobcem „uznání závazku a dohodu o splátkách – dodatek D1“, kterým uznal svůj dluh vůči žalobci ve výši 3.825.074 Kč za poskytnuté služby, a to „zprostředkovatelskou činnost, dodání zboží, pronájem a prokuru“. Toto uznání v sobě zahrnovalo i pohledávky žalobce za dlužníkem již jednou uznané dne 1. dubna 2011.
6/ Usnesením ze dne 11. května 2012, č. j. KSUL 46 INS XY , insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka a insolvenčním správcem dlužníka ustanovil žalovaného (Ing. Aleše Klaudyho).
7/ Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka svoji pohledávku přihláškou (P28) jako pohledávku nezajištěnou a nevykonatelnou ve výši 3.825.074 Kč z titulu „uznání dluhu za poskytnuté služby“.
8/ Na přezkumném jednání konaném dne 10. července 2012 pohledávku žalobce uznal dlužník co do pravosti a výše a žalovaný ji co do pravosti popřel, s odůvodněním, že žalobce neunesl důkazní břemeno o existenci pohledávky, kterou dokládal pouze uznáním dluhu uzavřeným mezi jednatelem dlužníka a prokuristou dlužníka; dodal, že uznání dluhu je zcela obecné neobsahující bližší specifikaci uznávaných závazků (srov. seznam přihlášených pohledávek pod č. d. B-6).
9/ Usnesením ze dne 10. září 2012, č. j. KSUL 46 INS XY , insolvenční soud prohlásil konkurs na majetek dlužníka.
10/ Dne 8. srpna 2012 podal žalobce včasnou žalobu na určení pravosti popřené pohledávky.
[3] Na tomto základě insolvenční soud uzavřel, že mezi dlužníkem a žalobcem byla podle zákona č. 513/1991 Sb. , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), uzavřena rámcová inominátní smlouva (dohoda o vzájemné spolupráci), na základě které žalobce poskytoval dlužníku za úplatu zejména marketingové a zprostředkovatelské služby a později též další služby, včetně výkonu funkce prokuristy. Tyto služby žalobce dlužníku skutečně (ve všech tvrzených částech) poskytl, jednotlivými fakturami konkrétně vyúčtoval a dlužník jejich kvalitu a rozsah schválil svým podpisem. Insolvenční soud dále uvedl, že dlužník s žalobcem uzavřel také smlouvu o pronájmu nebytových prostor k podnikatelským účelům, přičemž skutečnost, že dlužník část těchto prostor využíval i k uspokojování bytových potřeb, nezakládá neplatnost nájemní smlouvy. Žalovanému se tedy tvrzení žalobce o provádění uvedené činnosti nepodařilo vyvrátit. Jelikož žalovaný popřel pohledávku pouze co do pravosti, nezabýval se insolvenční soud přiměřeností sjednané úplaty za poskytované služby.
[4] Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 14. května 2018, č. j. 46 ICm XY, 104 VSPH XY (KSUL 46 INS XY), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku; v bodě III. výroku jej změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 2.191,10 Kč (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[5] Odvolací soud se ztotožnil s argumentací insolvenčního soudu, avšak k účinkům uznání dluhu na procesní povinnosti stran sporu uvedl, že uznání dluhu, byť není novým právním důvodem vzniku závazku, usnadňuje věřiteli procesní situaci v tom, že na dlužníka přechází břemeno důkazní ohledně tvrzení neexistence (či správné výše) dluhu v okamžiku jeho uznání, a to i vůči insolvenčnímu správci dlužníka; právní domněnku, že v době uznání závazek trval, pak nelze vyvracet pouhým tvrzením o neexistenci závazku.
[6] Odvolací soud dále uzavřel, že:
1/ Uznání závazků dlužníkem lze s ohledem na obsah faktur označených v uznáních závazků (respeptive jejich přílohách) považovat za dostatečně určitě identifikované závazky ve smyslu § 323 odst. 1 obch. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2012, sp. zn. 29 Cdo 3664/2011 , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2013, pod číslem 44).
2/ Uznání dluhu nelze považovat za neúčinný, respektive (dle názoru) žalovaného neplatný, právní úkon podle § 111 zákona č. 182/2006 Sb. , o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona ), neboť pojmově nejde o nakládání s majetkovou podstatou dlužníka (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2008, sp. zn. 29 Odo 1663/2006 , uveřejněný pod číslem 86/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
3/ Nároky žalobce na cestovné a provize se žalovanému nepodařilo zpochybnit, když neprokázal, že by tyto práce, respektive cesty, žalobce nevykonal.
4/ Zákon č. 116/1990 Sb. , o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění účinném do 19. října 2005, nespojuje s porušením veřejnoprávní povinnosti užívat stavbu jen k účelu vymezenému v kolaudačním rozhodnutí, v oznámení o užívání stavby nebo v kolaudačním souhlasu, soukromoprávní sankci v podobě neplatnosti nájemní smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2013, sp. zn. 26 Cdo 2978/2012 , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. září 2013, sp. zn. 26 Cdo 1599/2013 ).
5/ Je věcí podnikatele, co zahrne do svého majetku sloužícího k podnikání; žalobce tak byl oprávněn účtovat k nájemnému v souladu s nájemní smlouvou daň z přidané hodnoty.
6/ Popření pravosti pohledávky umožňuje soudu ve sporu o určení pravosti pohledávky zkoumat pouze základ nároku, nikoli již jeho výši [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2001, sp. zn. 32 Cdo 1726/98 , uveřejněný pod číslem 76/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dál jen „R 76/2002“)].
7/ Skutečnost, zda dlužník a žalobce (správně) účtovali o fakturovaných položkách, není sama o sobě způsobilá vyvrátit domněnku existence závazků dlužníka vůči žalobci.
[7] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř. “), a to (mimo jiné) k řešení právní otázky (ne)platnosti uznání závazku, kterou odvolací soud (podle jeho názoru) zodpověděl v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu v dovolání konkretizovanou a právní otázky (ne)účinnosti uznání závazku, která dosud (podle jeho názoru) nebyla Nejvyšším soudem vyřešena.
[8] Dovolatel snáší argumenty ve prospěch závěru o neplatnosti uznání závazku pro neurčitost. Dále zdůrazňuje, že: a) neměl povinnost podat odpůrčí žalobu „proti úkonu dlužníka (uznání závazku)“ a b) nelze přihlížet k uznání závazku; současně zpochybňuje existenci faktur označených v „přehledu neuhrazených faktur“ (jako „přílohy“ k uznání závazku).
[9] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 30. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb. , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[10] Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. , a to k řešení otázky (ne)platnosti uznání závazku, kterou odvolací soud zodpověděl v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž:
1/ Určitost uznávaného závazku podle § 323 odst. 1 obch. zák. musí vyplývat z písemného projevu dlužníka. Není-li dluh určen ani odkazem na příslušné faktury, nelze ji dovozovat z toho, že účastníkům muselo být známo, jaký závazek dlužník uznává. Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2005, sp. zn. 32 Odo 1415/2004 , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2006, pod číslem 9.
2/ Lze-li prostřednictvím obsahu faktury označené v uznání závazku uzavřít, že je takto identifikován „určitý závazek“ ve smyslu § 323 odst. 1 obch. zák., pak nastávají účinky uznání závazku předjímané ustanovením § 323 obch. zák. Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2012, sp. zn. 29 Cdo 3664/2011 , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2013, pod číslem 44.
[11] Ke shora uvedeným závěrům se Nejvyšší soud dále přihlásil např. v rozsudku ze dne 11. prosince 2018, sp. zn. 32 Cdo 720/2017 , jakož i v usnesení ze dne 12. prosince 2017, sp. zn. 23 Cdo 3202/2017 .
[12] Přitom v poměrech dané věci je uznávaný závazek vymezen v uznáních závazku ze dne 1. dubna 2011 a ze dne 1. června 2012 (originály těchto listin jsou připojené jako příloha přihlášky pohledávky P28) způsobem „…za objednané, poskytnuté a odebrané služby (zprostředkování činnosti, dodání zboží, pronájem)“, respektive „… za objednané, poskytnuté a odebrané služby (zprostředkování činnosti, dodání zboží, pronájem, prokura)“. V uznáních závazku není žádná zmínka ani o fakturách, ani o tom, že by tato uznání měla nějaké přílohy; současně je nepochybné, že uznané závazky v celkových částkách 2.861.885 Kč, respektive 3.825.074 Kč, sestávaly z několika (odlišných) závazků (zprostředkování činnosti, dodání zboží, pronájem, prokura), přičemž z uznání neplyne konkrétní výše jednotlivých závazků. O tom, že listin y označené jako „přehled neuhrazených faktur“, které žalobce předložil insolvenčnímu soudu společně s uznáním závazku (viz protokol o jednání ze dne 25. listopadu 2016 ̶ č. l. 117), samy o sobě nejsou uznáním závazku podle ustanovení § 323 odst. 1 obch. zák., nelze mít žádné pochybnosti.
[13] Za stavu, kdy neobstojí právní posouzení věci odvolacím soudem již co do závěru o platném uznání závazku (a existence vyvratitelné domněnky o trvání závazku v době uznání), Nejvyšší soud, aniž se dále zabýval přípustností (a důvodností) dovolání i z hlediska dalších dovolatelem vymezených právních otázek, rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 věta první o. s. ř. o. s. ř. ).
[14] V další fázi řízení odvolací soud v prvé řadě posoudí, zda přihláška pohledávky (založená jen na výše označených uznáních závazku) byla způsobilá přezkumu [tj. zda z ní bylo zřejmé, z jakých skutečností žalobce dovozoval vznik a výši přihlášené pohledávky]; s výsledkem takového posouzení totiž úzce souvisí i řešení otázky, zda obsah přihlášky pohledávky žalovanému vůbec umožňoval (účinně) popřít (i) výši pohledávky. Dospěje-li k závěru o tom, že přihláška pohledávky netrpí vadami, které by ji činily nezpůsobilou přezkumu, vyhodnotí, zda obstojí závěry insolvenčního soudu, podle nichž žalovaný popřel jen pravost (a nikoli výši) pohledávky a žalobce prokázal její existenci.
[15] Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 11. 2020
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu