Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1954/2020

32 Cdo 1954/2020-731

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně SCANDISYSTEM s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Klášterci nad Orlicí 120, identifikační číslo osoby 47454253, zastoupené JUDr. Vladimírem Kracíkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Piaristická 22/8, proti žalované Kooperativa pojišťovně, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, identifikační číslo osoby 47116617, zastoupené JUDr. Jiřím Machourkem, advokátem se sídlem v Brně, Cihlářská 637/16, o zaplacení částky 9 193 294 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2019, č. j. -698, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 57 790 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Praze k odvolání žalované potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. v odvoláním napadeném rozsahu, tj. co do částky 1 838 659 Kč, ohledně příslušenství jej změnil tak, že žalobu o zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 9 193 294 Kč od 24. 6. 2006 do zaplacení zamítl (první výrok) a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně pouze proti prvnímu výroku v části, kterou byl změněn rozsudek soudu prvního stupně co do zákonného úroku z prodlení a proti druhému výroku o nákladech řízení, podala žalobkyně dovolání, majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadené části zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná považuje napadené rozhodnutí za věcně správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl jako nedůvodné a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení.

Vzhledem k datu vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 1. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „ “).

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatelka domáhá (dovolací návrh).

Dovolatelka má za to, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterou konkrétně cituje, při řešení otázky promlčení nároku na úhradu úroku z prodlení uplatněného žalobou a argumentuje ve prospěch názoru, že úroky odvozené z prodlení pojistitele se splněním povinnosti poskytnout plnění z pojištění nejsou samostatnou pohledávkou, ale naopak nedílnou součástí práva na plnění z pojištění. Na promlčení úroků z prodlení odvozených z prodlení pojistitele se splněním povinnosti poskytnout plnění z pojištění je tak třeba aplikovat režim upravený v ustanovení , o pojistné smlouvě (dále jen „ “). Názoru dovolatelky však nelze přisvědčit.

V dovolatelkou citovaném usnesení ze dne 13. 7. 2016, sp. zn. , a v rozsudku ze dne 21. 3. 2014, sp. zn. (jež jsou veřejnosti k dispozici, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách), se Nejvyšší soud zabýval podstatou práva poškozeného na pojistné plnění vůči pojistiteli podle ustanovení , o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, a dospěl k závěru, že dané právo nemá povahu náhrady škody, ale jde o originární právo založené zvláštním předpisem. Nejde-li tak o náhradu škody na zdraví, nelze aplikovat ustanovení , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), o dvouleté subjektivní promlčecí době u náhrady škody, naopak je nutno aplikovat úpravu o promlčení nároku na pojistné plnění podle ustanovení obč. zák. ve spojení s ustanovením zákona o pojistné smlouvě. Promlčením úroků z prodlení za prodlení s plněním pojistného plnění se však dovolací soud v těchto jiných věcech (oproti názoru dovolatelky) nezabýval, stran této otázky neučinil žádný závěr, od něhož by se měl v projednávané věci odvolací soud odchýlit.

Obdobně odkazuje-li dovolatelka na závěry rozsudku ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud uzavřel, že počátek promlčecí doby u práva na plnění z pojištění je určen objektivně, a to pro všechny druhy pojištění. Její délka je čtyřletá od pojistné události, jež je vymezena pojistnými podmínkami pro jednotlivé druhy pojištění, a to bez ohledu na to, kdy byla pojistná událost pojišťovně oznámena a kdy se pojistné plnění stalo splatným - tedy kdy došlo ke vzniku nároku (action nata). Pro určení počátku běhu promlčecí doby je tedy rozhodující skutečností okamžik vzniku pojistné události. Ani v tomto rozhodnutí se Nejvyšší soud nezabýval otázkou promlčení úroku z prodlení za prodlení s plněním pojistného plnění, ale pouze otázkou promlčení práva na plnění z pojištění a těmto závěrům odvolací soud v projednávané věci dostál, neboť uzavřel, že právo na zaplacení pojistného plnění promlčeno nebylo (srov. bod 24 jeho rozhodnutí).

Přiléhavý není ani odkaz dovolatelky na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. , , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. , v nichž se dovolací soud shodně zabýval vztahem hlavního závazku (jistiny) a závazku vedlejšího (úroku z prodlení), a dospěl k závěru, že povinnost z vedlejšího (akcesorického) vztahu platit úroky z prodlení nemůže trvat déle, než trvá závazek hlavní, dojde-li k promlčení hlavního závazkového vztahu, nemůže se takový právní následek uplynutí doby nevztahovat k závazku vedlejšímu. O takový případ však v projednávané věci nejde, neboť odvolací soud se nezabýval promlčením úroku z prodlení (vedlejšího závazku) v případě, že došlo k promlčení práva na pojistné plnění (hlavního závazku). Ani od tohoto rozhodnutí se odvolací soud neodchýlil.

Pro úplnost lze dodat, že v rozsudku ze dne 23. 5. 2019, sp. zn. , Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nárok na úroky z prodlení je procesně samostatně uplatnitelný a jeho promlčecí doba může s ohledem na skutkové okolnosti konkrétní věci uplynout v jiný okamžik (nezávisle na tom, zda se promlčel nárok na zaplacení jistiny) [srov. dále např. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 146/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. ]. Uzavřel-li v projednávané věci odvolací soud, že za situace, kdy právo na zaplacení úroku z prodlení vzniklo před počátkem běhu promlčecí doby jistiny, je třeba právo na promlčení práva na zaplacení úroků posuzovat samostatně, od shora uvedených judikatorních závěrů Nejvyššího soudu se neodchýlil.

Nejvyšší soud proto dovolání směřující proti rozsudku odvolacího soudu v té části prvního výroku, jíž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. co do zákonného úroku z prodlení, podle ustanovení odmítl jako nepřípustné.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v části směřující proti rozhodnutí o nákladech řízení není vzhledem k ustanovení , ve znění účinném od 30. 9. 2017, přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání i v této části odmítl podle ustanovení pro nepřípustnost.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 25. 11. 2020

JUDr. Hana Gajdzioková předsedkyně senátu