Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2295/2019

25 Cdo 2295/2019-331

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: V. S., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem Na Poříčí 1041/12, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Ředitelství silnic a dálnic ČR, příspěvková organizace, IČO 65993390, se sídlem Na Pankráci 546/56, 145 05 Praha 4, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného: Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, 186 00 Praha 8, o 61 990 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2019, č. j. , -290, takto:

I. Dovolání se odmítá.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejší účastnicí nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 3. 2019, č. j. , -290, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2018, č. j. -239, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení 61 990 Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o povinnosti žalobce k náhradě nákladů řízení, i usnesení ze dne 2. 11. 2018, č. j. -254, v němž soud stanovil výši nákladů řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalobce dne 18. 9. 2014 kolem 5.00 hodiny odstavil pro poruchu své vozidlo na krajnici přibližně 203. km dálnice D1. Při následných úkonech v blízkosti vozidla spadl pravou nohou do kanálové jímky, jíž chyběla polovina víka a jež se nacházela v zatravněném úseku na okraji dálnice (nezpevněné krajnici). Při pádu utrpěl poranění menisku a roztržení předního zkříženého vazu levého kolene, v důsledku čehož byl od 6. 11. 2014 do 17. 4. 2015 v pracovní neschopnosti, přičemž náhrady za ztrátu na výdělku za toto období se v řízení domáhá. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně věc posoudil podle , 3 a 6 a , o pozemních komunikacích, ve znění (dále jen „ “) a , a uzavřel, že s ohledem na pojmové vymezení osob odpovědných za závadu ve schůdnosti v návaznosti na místa taxativně vymezená v , nelze dovodit objektivní odpovědnost žalovaného za škodu ve smyslu tohoto ustanovení, neboť v daném případě šlo o úsek dálnice, za který v případě závady ve sjízdnosti odpovídá výhradně její vlastník. Odpovědnost žalovaného nelze dovodit ani podle , neboť poškozené víko revizní šachty kanalizace, nacházející se v zatravněném úseku na okraji dálnice (nezpevněné krajnici), nepředstavuje závadu ve sjízdnosti podle . Ke škodě na zdraví žalobce navíc nedošlo v souvislosti s pohybem vozidla, které bylo odstaveno, ale v souvislosti s pohybem žalobce, který z něj vystoupil na zpevněný úsek dálnice, na kterém k jeho zranění nedošlo. Ani ve smyslu , popř. , (dále jen „o. z.“) nedošlo k porušení prevenční povinnosti, neboť žalovaný prokázal, že před vznikem škody i po ní bylo místo nehody podrobeno duplicitní kontrole.

Žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním s tím, že se soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při posouzení, zda chybějící víko revizní šachty, jež je součástí dálnice, je závadou ve sjízdnosti ve smyslu . S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a namítá, že chybějící víko jímky nemohl nijak předvídat a okolnost, že v důsledku závady ve sjízdnosti komunikace došlo ke škodě na zdraví chodce (zde žalobce), nevylučuje podle odpovědnost správce komunikace. Objektivní odpovědnost správce za správu a údržbu jímky, coby součásti dálnice, ostatně žalovaný v řízení uznal. Pokud soud prvního stupně žalovaného za daných okolností poučil podle stran prokázání tvrzení, že nebylo v jeho možnostech závadu odstranit, odchýlil se od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a Ústavního soudu sp. zn. , a zatížil tak řízení vadou, s níž se odvolací soud nijak nevypořádal. V rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. se pak odvolací soud nevypořádal se všemi námitkami žalobce ohledně subjektivní odpovědnosti žalovaného. Vadu řízení spatřuje i v tom, že soud prvního stupně neprovedl dokazování ke vzniku škody a její výši a namítá i nesprávnost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Navrhl změnu rozsudku odvolacího soudu, případně jeho zrušení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud posoudil dovolání podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 ), dále jen „ “, a jako soud dovolací ( ) shledal, že bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu , avšak není podle přípustné.

Žalobce zpochybňuje právní závěr odvolacího soudu, že poškozené víko revizní šachty kanalizace na zatravněném úseku na okraji dálnice nepředstavuje závadu ve sjízdnosti podle , a nemůže tak založit objektivní odpovědnost žalovaného za vznik škody.

Vymezením závady ve sjízdnosti a ve schůdnosti pozemní komunikace ve smyslu se dovolací soud opakovaně zabýval a obsah těchto pojmů v řadě rozhodnutí vyložil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. , publikovaný pod C 5503 v Souboru civilních rozhodnutí NS, C. H. Beck – dále též jen „Soubor“, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. , Soubor C 4810). Od tohoto výkladu se odvolací soud neodchýlil. Je totiž zřejmé, že závadou ve sjízdnosti komunikace nemůže být částečně chybějící víko revizní šachty, jež se nacházela v zatravněné části nezpevněné krajnice přiléhající ke zpevněnému odstavnému pruhu, na nějž žalobce z vozidla vystoupil. Poškozený poklop na revizní šachtě je jistě nedostatkem, avšak s ohledem na místo, kde se tento nedostatek nacházel (zcela mimo komunikaci), nelze dovodit, že se jednalo o závadu ve sjízdnosti.

Odkazoval-li dovolatel na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2000, sp. zn. , je jeho odkaz nepřípadný, neboť v rozsudku je řešena otázka odpovědnosti správce místní komunikace za škodu na zdraví vzniklou závadou ve sjízdnosti ve vztahu k chodci, jenž přecházel přechod pro chodce na místní komunikaci, tedy o zcela odlišný skutkový stav než v projednávané věci, kde se žalobce pohyboval zcela mimo sjízdnou komunikaci. Obdobně je tomu i odkazuje-li dovolatel na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. . V něm soud uzavřel, že závadami ve schůdnosti pozemní komunikace podle se rozumí natolik významné změny (zhoršení) schůdnosti komunikace, že chodec ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace či důsledky povětrnostních vlivů nemůže jejich výskyt předpokládat a účinně na ně reagovat (ve věci došlo ke zranění na chodníku v důsledku uklouznutí na náledí). V projednávané věci se žalobce pohyboval mimo komunikaci po nezpevněné a zatravněné krajnici, tedy v místech, která primárně nejsou určena pro chůzi. Za těchto okolností mohl při dostatečné obezřetnosti předpokládat, že se v takových místech mohou vyskytnout nečekané překážky a měl tomu přizpůsobit své jednání.

Jestliže rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska dovolacího důvodu vymezeného v dovolání ( věta prvá ) nelze ničeho vytknout, není dovolání podle přípustné.

Poukazuje-li dovolatel dále na to, že se odvolací soud nevypořádal se všemi jeho námitkami stran subjektivní odpovědnosti žalovaného, nepřihlédl k chybnému poučení žalovaného podle soudem prvního stupně a neprováděl dokazování k výši škody, jedná se o námitky vad řízení, k nimž by však dovolací soud mohl ve smyslu věta druhá přihlédnout pouze tehdy, bylo-li by dovolání ve smyslu přípustné. Tak tomu však v posuzované věci není.

Dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení není přípustné podle

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobce jako nepřípustné podle odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věty druhé ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 11. 2020

JUDr. Robert Waltr předseda senátu