Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Td 58/2020

7 Td 58/2020-198

USNESENÍ

D. B.

,

nar. XY ve XY, trvale bytem XY, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. , o návrhu soudu na určení místní příslušnosti, takto:

Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci

příslušný

Okresní soud ve Zlíně.

Odůvodnění:

1. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Břeclavi podal dne 16. 9. 2020 u Okresního soudu v Břeclavi obžalobu (č. l. 182 tr. spisu) na obviněného D. B. pro zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku.

2. Tohoto zločinu se měl obviněný dopustit tím, že (zkráceně) dne 23. 8. 2014 v Zádveřicích, okres Zlín, v blíže nezjištěném motorestu, požádal prostřednictvím zástupce Českomoravské stavební spořitelny, a. s., L. I. o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření s výší úvěrového rámce 830 000 Kč, přičemž na základě výše uvedeného byla žádost schválena a obviněný uzavřel dne 14. 9. 2014 smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření s podmínkami uvedenými konkrétně v obžalobě, přičemž přestože do žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že prostředky získané z úvěru užije za účelem údržby, rekonstrukce, změny či modernizace rodinného domu, užil je v části jiným způsobem, a takovým jednáním způsobil Českomoravské stavební spořitelně, a. s., se sídlem Vinohradská 3218/169, Praha 10, škodu ve výši 506 977,26 Kč.

3. Usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 2. 10. 2020, č. j. -191, byla podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. trestní věc obviněného předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti. Okresní soud v Břeclavi konstatoval, že není místně příslušný k projednání obžaloby, na což byl ostatně i upozorněn státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Břeclavi přípisem na č. l. 185 při jejím podání. Pro určení místní příslušnosti je podstatné, na kterých místech byl trestný čin spáchán. V případě žalovaného jednání je jím místo, kde mělo dojít ke sjednání úvěrové smlouvy. Podle soudu je v daném případě tímto místem obec Zádveřice, okres Zlín, jak vyplývá z výpovědi obviněného na č. l. 14, resp. i z úředních záznamů, v nichž byli dotazováni I. K. a P. K. (č. l. 114 a 115 tr. spisu). Jednáním pak měla být způsobena škoda Českomoravské stavební spořitelně, a. s., se sídlem v Praze 10, v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 10. Podle okresního soudu se jedná o tzv. distanční delikt a v úvahu tak přichází místní příslušnost dvou soudů k projednání věci, a to Okresního soudu ve Zlíně, v jehož obvodu se nachází obec Zádveřice, a Obvodního soudu pro Prahu 10, v jehož obvodu došlo ke vzniku škody u poškozené Českomoravské stavební spořitelny, a. s. Není však dána příslušnost Okresního soudu v Břeclavi. Proto byla věc předložena Nejvyššímu soudu jako soudu nejblíže společně nadřízenému Okresnímu soudu ve Zlíně a Obvodnímu soudu pro Prahu 10.

4. Sporná byla tedy otázka místní příslušnosti. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí podle § 24 tr. ř. dospěl na základě předloženého spisového materiálu k závěru, že obžaloba byla podána u místně nepříslušného Okresního soudu v Břeclavi.

5. Ustanovení § 18 tr. ř. v odstavci 1 a 2 uvádí hlediska, podle nichž se místní příslušnost určuje. V odstavci 1 je uvedeno jako základní místo spáchání činu a v odstavci 2 další hlediska, jimiž jsou místo, kde obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje, která jsou rovnocenná, anebo místo, kde trestný čin vyšel najevo. Tato hlediska jsou vzájemně v poměru subsidiarity, a to v pořadí, v jakém jsou obsažena v tomto ustanovení. Příslušnost podle místa spáchání má přednost před ostatními pravidly, která nastupují hierarchicky v případě, že nelze použít předchozí kritérium.

6. Podle § 18 odst. 1 tr. ř. koná řízení (podle primárního hlediska) soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, a místo, kde nastal nebo měl nastat následek (resp. účinek) trestného činu. Jestliže následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém byla vykonána trestná činnost, jde o tzv. distanční delikt. Místem spáchání trestného činu podvodu, je-li v konkrétním případě distančním deliktem, tedy může být jednak místo, kde se pachatel dopustil jednání, jímž někoho uvedl v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, dále místo, kde vznikla škoda, a také místo, kde se pachatel obohatil.

7. Aplikujeme-li výše uvedené zásady na tento případ, je zřejmé, že se jedná o distanční delikt (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. ). Obviněnému je kladeno za vinu spáchání zločinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku. Podle právní věty se ho měl dopustit tím, že při sjednání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje a způsobil tak značnou škodu. Konkrétně měl obviněný podle skutkové věty při sjednávání úvěrové smlouvy uvést, že peníze získané z úvěru užije za účelem údržby, rekonstrukce, změny či modernizace rodinného domu, ač pak se získanými finančními prostředky naložil jinak, čímž způsobil škodu Českomoravské stavební spořitelně, a. s.

8. Pokud jde o jednání naplňující objektivní stránku žalovaného zločinu, Nejvyšší soud především připomíná, že za sjednávání úvěrové smlouvy je třeba považovat postup při uzavírání úvěrové smlouvy (srov. rozhodnutí publikovaná pod č. 6/2004-I. Sb. rozh. tr.), včetně všech souvisejících jednání, která uzavírání úvěrové smlouvy provázejí. Sjednávání úvěrové smlouvy nelze totiž chápat zúženě a považovat za ně jen vlastní uzavření úvěrové smlouvy (srov. Šámal, P. a kol. II. až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2104). Z obsahu spisového materiálu je pak zřejmé, že úvěrová smlouva ze dne 14. 9. 2014 (č. l. 21 tr. spisu) byla (jak vyplývá z jejího obsahu) ze strany Českomoravské stavební spořitelny, a. s., podepsána v Praze (bez bližšího určení, nicméně patrně v sídle společnosti v Praze 10) a ze strany obviněného ve Zlíně (viz č. l. 45 a 53 tr. spisu). Předcházela jí Žádost o poskytnutí meziúvěru ze dne 23. 8. 2014 (č. l. 18 tr. spisu), na které je uvedeno, že byla podepsána v Uherském Brodě (č. l. 20 tr. spisu), okres Uherské Hradiště, avšak tento údaj není potvrzen žádným zjištěním nacházejícím se dosud v trestním spise, naopak z protokolu o výpovědi obviněného vyplynulo, že půjčka byla sjednávána v motorestu v Zádveřicích, okres Zlín (č. l. 14 tr. spisu). Z úředních záznamů, v rámci nichž byli dotazováni I. K. a P. K. (matka a nevlastní otec obviněného, kteří měli o sjednání úvěrové smlouvy povědomí – č. l. 114 a 115 tr. spisu), lze shodně dovodit, že k vyřízení celé záležitosti mělo dojít v jeden den, v motorestu mezi obcí Vizovice a Zlín. L. I., jenž zprostředkovával smlouvu mezi obviněným a Českomoravskou stavební spořitelnou, a. s., nebyl na místo, kde s obviněným sepisoval smlouvu či žádost o poskytnutí úvěru, konkrétně dotazován. Podle skutkové věty obžaloby potom měl obviněný o uzavření smlouvy o poskytnutí úvěru požádat dne 23. 8. 2014 v Zádveřicích, okres Zlín. Z dosavadních skutkových zjištění tudíž vyplynulo, že k jednání obviněného, naplňujícímu objektivní stránku žalovaného zločinu úvěrového podvodu podle , odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, mělo dojít v obvodu Okresního soudu ve Zlíně.

9. Nejvyšší soud dále konstatuje, že nebylo přesněji zjišťováno, na jakém místě společnost Českomoravská stavební spořitelna, a. s., přijímala žádosti klientů o úvěry, resp. kam jí byla doručena žádost obviněného s (podle obžaloby) nepravdivými údaji a došlo k jejímu uvedení v omyl. Úvěrová smlouva, sjednaná na základě žádosti obviněného, ve které již byly tvrzeny nepravdivé skutečnosti, byla poškozenou společností podepsána v Praze. S ohledem na sídlo poškozené je místem spáchání činu rovněž Praha 10, tedy místo v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 10

10. V uvedené věci tak přichází v úvahu více soudů (Okresní soud ve Zlíně a Obvodní soud pro Prahu 10), které by mohly být ve smyslu § 18 odst. 1 tr. ř. příslušné k rozhodnutí v trestní věci obviněného D. B., nicméně není jím Okresní soud v Břeclavi, u kterého byla obžaloba podána jako u soudu místně nepříslušného (v daném místě byly pouze zahájeny úkony trestního řízení, což však samo o sobě nezakládá příslušnost soudu k projednání věci). Nejvyšší soud pak považuje za vhodné, aby věc projednal Okresní soud ve Zlíně, v jehož obvodu mělo dojít k jednání naplňujícímu objektivní stránku žalovaného zločinu a současně v jehož obvodu bydlí obviněný.

11. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný

Okresní soud ve Zlíně. Důvody k postupu podle § 24 odst. 2 tr. ř., tj. k přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu, neshledal.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 19. 11. 2020

JUDr. Josef Mazákpředseda senátu Vypracoval:JUDr. Radek Doležel