Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 884/15

Ústavní soud rozhodl dne 9. dubna 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Vladimíra Kůrky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Josefa Cupky, insolvenčního správce, sídlem Praha 2, Trojanova 18, zastoupeného Mgr. Pavlem Wenzlem, advokátem advokátní kanceláře HKDW Legal s. r. o., se sídlem Praha 1, Na Příkopě 15, proti rozhodnutí ministryně spravedlnosti ze dne 20. 2. 2015 č. j. MSP-30/2014-LO-ROZ/2, spojené s návrhem na zrušení ustanovení , o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, za účasti ministra spravedlnosti, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení ustanovení , o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, se odmítají.

Odůvodnění

I.

V ústavní stížnosti ze dne 24. 3. 2015, doručené Ústavnímu soudu dne 25. 3. 2015, JUDr. Josef Cupka (dále jen " stěžovatel") navrhl, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí o rozkladu vydané v řízení o zrušení zvláštního povolení vykonávat činnost insolvenčního správce dle ustanovení , o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Spolu s ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušit ustanovení § 6 odst. 2 písm. c) zákona o insolvenčních správcích; navrhl též odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

Stěžovatel uvedl, že spolu s ústavní stížností podal proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí ministryně spravedlnosti též správní žalobu s návrhem na odklad vykonatelnosti. Ústavní stížnost podal proto, že ji považoval za přípustnou ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), neboť svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy.

Další obsah ústavní stížnosti jakož i rozhodnutí jí napadeného blížeji reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno návrhy odmítnout.

II.

Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené . Obecným účelem právní úpravy formálních náležitostí a lhůt v citovaném zákoně je zajištění řádného chodu soudnictví a zachování právní jistoty.

Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených [a kasace pravomocných rozhodnutí - srov. ustanovení , jež hovoří o "pravomocném rozhodnutí"], v nichž skutečnost, že soudní rozhodnutí zasahuje do základních práv a svobod stěžovatele, nelze napravit v rámci soustavy obecných soudů, tj. procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení [srov. nález ze dne 30. 11. 1995

sp. zn.

(N 78/4 SbNU 243)]. Nelze rovněž opominout, že jedním ze základních znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita; ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, pokud navrhovatel již vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Ustanovení přitom nerozlišuje mezi řádnými a mimořádnými opravnými prostředky; stěžovatel je tedy povinen vyčerpat oba druhy procesních prostředků, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je ustanovením výslovně vyloučena. V opačném případě může být jeho ústavní stížnost posouzena jako nepřípustná.

V ústavní stížnosti obsažené námitky směřující proti rozhodnutí ministryně spravedlnosti o rozkladu stěžovatel uplatnil v žalobě ze dne 10. 3. 2015 doručené Městskému soudu v Praze dne 11. 3. 2015, jak plyne z tvrzení stěžovatele v ústavní stížnosti a kopie žalobního návrhu. Z této skutečnosti pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost stěžovatele byla podána předčasně; jde tudíž o návrh nepřípustný podle ustanovení ve spojení s ustanovením . Na tomto závěru nic nemůže změnit Ústavním soudem nesdílené subjektivní přesvědčení stěžovatele o podstatném přesahu ústavní stížnosti nad jeho vlastními zájmy.

Současné podávání správní žaloby a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. Věcným projednáním ústavní stížnosti by mohlo dojít k vydání dvou rozdílných rozhodnutí v téže věci. Z uvedeného též plyne, že nebyl důvod rozhodovat o návrhu stěžovatele na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Návrh na zrušení zákonného ustanovení označeného ve výroku tohoto usnesení bylo třeba odmítnout, neboť tento návrh "sdílí osud" ústavní stížnosti.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení a návrh s ní spojený podle ustanovení z důvodu ust. , a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. dubna 2015

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu