Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3300/2020

20 Cdo 3300/2020-259

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – Úřadu vlády České republiky, se sídlem v Praze 1, Nábřeží Edvarda Beneše č. 128/4, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, identifikační číslo osoby 69797111, proti povinnému J. V., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Arturem Ostrým, advokátem se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí č. 257/7, za účasti manželky povinného M. V., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Arturem Ostrým, advokátem se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí č. 257/7, pro 192 814 256 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. , o dovolání manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. června 2020, č. j. -239, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 7. února 2020, č. j. -211, kterým soud prvního stupně zamítl návrh manželky povinného na zastavení výkonu rozhodnutí ze dne 22. října 2018 nařízeného usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 2. října 2018, č. j. -47, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 5. března 2019, č. j. -163, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. prosince 2018, č. j. -126, a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2019, č. j. -188, jímž bylo zřízeno soudcovské zástavní právo na nemovité věci ve společném jmění manželů povinného a manželky povinného, a to pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je budova č. p. XY, a pozemku parc. č. XY, v obci a katastrálním území XY, vše zapsáno na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště XY; a pozemku parc. č. XY, v obci a katastrálním území XY, zapsaném na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště XY, a rozhodl o nákladech řízení. Dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení (viz předmětné usnesení).

Odvolací soud se ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně, který dovodil, že na dluh povinného, který vznikl v letech 2008 a 2009, tedy ještě před účinností , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), podle již ustálené judikatury (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2016, sp. zn. ) nedopadá ustanovení o. z., nýbrž ustanovení , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též „obč. zák.“), přičemž ačkoliv tento dluh je výlučným dluhem povinného (není součástí společného jmění povinného a jeho manželky), lze jej podle , , ve znění účinném od 1. 7. 2015 (dále též jen „ “), uspokojit ze společného jmění manželů, když předmětný dluh vznikl za trvání manželství, nebyl předmětem vypořádání společného jmění manželů a nespadá do taxativně vyjmenovaných závazků uvedených v , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. ).

Proti výše uvedenému usnesení podala manželka povinného dovolání. Domnívá se, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci v otázce hmotného a procesního práva, „zda lze za dané situace a účinných procesních předpisů výkonem rozhodnutí postihnout dle zvláštního právního předpisu (OZ 1964) společné jmění manželů.“ Dovolatelka je přesvědčena, že je naplněn zákonný důvod k zastavení výkonu rozhodnutí obsažený v ustanovení , neboť je exekucí postižen majetek ve společném jmění manželů, ačkoliv ho podle zvláštních právních předpisů „OZ 1964“ nelze postihnout. Odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přitom poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. , které potvrzuje, že z dluhu by měl být zavázán výlučně sám povinný, a není tedy možné, aby byl dluh zahrnut do SJM. Dále zmiňuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. , ze kterého je zjevné, že za daného skutkového a právního stavu je nutno vycházet z účinných procesních předpisů, pročež je potřeba aplikovat v rozhodování o nadepsané věci aktuálně účinný Tento však neupravuje možnost postihnout v rámci vykonávacího řízení majetek, který je součástí SJM, pro vymožení dluhu, který do SJM nepatří. Odvolací soud se podle dovolatelky odchýlil také od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2016, sp. zn. , ze kterého je zjevné, že předmětný dluh povinného vznikl za trvání manželství v letech 2008 a 2009, tj. ještě před účinností „NOZ“, pročež v takovém případě nelze aplikovat „NOZ“.

Na základě výše uvedeného dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozhodl tak, že se usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2020, č. j. -239, mění tak, že usnesení soudu I. stupně se mění tak, že se návrhu manželky povinného na zastavení výkonu rozhodnutí vyhovuje a výkon rozhodnutí vedený Okresním soudem Praha-východ pod sp. zn. se zastavuje, a oprávněná je povinna nahradit manželce povinného náklady řízení před soudem I. stupně i soudem odvolacím, dále aby rozhodl, že oprávněná je povinna nahradit manželce povinného náklady dovolacího řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 ), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Dovolatelka s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. (v němž soudy pro účely exekuce vedené přikázáním pohledávky z účtu manžela povinné zkoumaly, zda vymáhaný závazek náleží do SJM ve smyslu § 143 odst. 1 obč. zák.), opakovaně namítá, že vymáhaný závazek v projednávané věci nespadá do jejich SJM. Přitom přehlíží, že soudy obou stupňů vycházely ze zjištění, že závazek povinného není součástí SJM povinného a jeho manželky (o uvedené skutečnosti ve věci nebylo sporu). Správnost napadeného rozhodnutí dovolatelka nemůže účinně zpochybnit ani poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. , neboť odvolací soud v projednávané věci shodně a zcela v souladu se závěry obsaženými v uvedených judikátech projednal návrh manželky povinného na zastavení výkonu rozhodnutí podle ve znění a rozsah postižitelného majetku podle právního předpisu, který byl účinný v době, kdy vznikl závazek povinného. Dovolatelka také odkazuje na usnesení Nejvyššího soud ze dne 26. 8. 2016, sp. zn. s tím, že předmětný dluh vznikl v letech 2008 a 2009, tj. před účinnosti , , účinného od 1. 1. 2014 (dále též „ o. z.“), proto tento nelze v tomto případě aplikovat. K tomuto Nejvyšší soud dodává, že tento zákon ani odvolací soud na daný případ neaplikoval, když došel k závěru, že je namístě užít ve znění účinném do 31. 12. 2013.

Nejvyšší soud se již k totožným námitkám, vzneseným povinným a jeho manželkou, vyjádřil v usnesení ze dne 24. 2. 2020, sp. zn. a v usnesení ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. (Ústavní soud usnesením ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. , ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí odmítl). Vyložil v něm, že na základě ustálené judikatury Nejvyššího soudu při aplikaci ve znění novely provedené , účinným od 1. 7. 2015, lze postihnout majetek v SJM pro vymožení dluhu, jenž podle netvoří SJM. Rozsah postižitelnosti majetku v SJM nebo majetku manžela povinného je třeba posuzovat podle právního předpisu, účinného v době, kdy vznikl závazek povinného, který je předmětem soudního výkonu rozhodnutí, což je v dané věci a násl. obč. zák. (k tomu srov. též o. z.). Proto je aplikace ustanovení o. z. v projednávané věci vyloučena.

Podle právního stavu v době vzniku dluhu povinného (tedy podle právního stavu do 31. 12. 2013) je podstatné, zda vymáhaný závazek vznikl za trvání manželství, a zda (ne)byl předmětem vypořádání společného jmění manželů. Je nepochybné, že předmětný dluh povinného vznikl za trvání manželství, které dosud nebylo rozvedeno (k vypořádání společného jmění manželů nedošlo). Následku uspokojení výlučného dluhu povinného vzniklého za trvání manželství z majetku v SJM je vystaveno jakékoliv společné jmění v režimu do 31. 12. 2013 a tento následek je judikaturou dovolacího soudu dlouhodobě dovozován (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 85/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. , usnesení ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. , usnesení ze dne 26. 8. 2016, sp. zn. , usnesení ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. , usnesení ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. , ústavní stížnost proti němu Ústavní soud usnesením ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. , odmítl, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. ).

Protože dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a dovolatelkou přednesená argumentace není způsobilá zpochybnit jeho správnost, Nejvyšší soud dovolání podle odmítl.

Dovolatelka navrhla i odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného usnesení. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , uzavřel, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení, není projednatelný ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na uvedené se proto Nejvyšší soud návrhem nezabýval.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. 11. 2020

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu