Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
590B7DB52E26AEADC125864D001DC27E.html
HTML · 11.35 KB
No categories available
30 Cdo 4301/2019
30 Cdo 4301/2019-257
USNESENÍ
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 jako soudu prvního stupně ze dne 17. 10. 2018, č. j. 25 C 5/2013 -163, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce domáhal povolení obnovy řízení skončeného rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 4. 2014, č. j. 25 C 5/2013 -38, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2015, č. j. 15 Co 376/2014 -62 (výrok I) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení o povolení obnovy částku 900 Kč (výrok II).
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb. ), dále jen „o. s. ř. “, odmítl.
Otázka, zda rozhodnutí obsahující jiné právní posouzení, než jakého bylo dosaženo v řízení, jež má být obnoveno, i když není rozhodnutím o předběžné otázce dle § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , může být považováno za jinou skutečnost dle § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. , neboť se ohledně jejího posouzení odvolací soud neodchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 1999, sp. zn. 20 Cdo 322/98 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 48/2000), pokud na ni odpověděl záporně.
Jestliže obstál prvý důvod, pro nějž odvolací soud nároku žalobce nevyhověl, nemůže žádný další dovolací důvod naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. , neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobce nijak projevit, což činí jeho dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003 , uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b , § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , ve znění účinném od 1. 7. 2015 (viz čl. II bod 1 ve spojení s čl. VI zákona č. 139/2015 Sb. ) ve výši 300 Kč (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 10. 2020
JUDr. Pavel Simon předseda senátu