Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3325/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Heleny Leštinové Nedvědové, Ph.D., zastoupené Mgr. Michalem Šebánkem, advokátem se sídlem Praha 5, Matoušova 515/12, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2014 č. j. -254, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2013 č. j. -216 a proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 22. 11. 2012 č. j. -172, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Průběh řízení před obecnými soudy

1. Včas a řádně podanou ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 15. 10. 2014, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, a to pro tvrzený rozpor s ústavně zaručenými právy na ochranu vlastnictví a rovnost vlastníků podle d (dále jen " "), na spravedlivý proces ve smyslu y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, na rovnost účastníků řízení garantovanou y a na zachování zákonem stanoveného postupu podle a y ČR (dále jen " ").

2. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 22. 11. 2012 č. j. -172 byla žalované (stěžovatelce) uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 165 153,50 Kč spolu se smluvní pokutou a úroky z prodlení, a to na základě kupní smlouvy o prodeji spoluvlastnického podílu na nemovitostech (z titulu dluhu na kupní ceně). Stěžovatelka proti uplatněnému nároku z kupní smlouvy učinila projev vůle k započtení pohledávky na náhradu zhodnocení spoluvlastnického podílu na dotčených nemovitostech. Žalobkyně však namítla promlčení tohoto nároku. Námitku promlčení občanskoprávní soud uznal důvodnou. Krajský soud v Praze k odvolání stěžovatelky rozsudkem ze dne 11. 9. 2013 č. j. -216 rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil (změnil toliko nákladový výrok). Dovolání bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2014 č. j. -254 pro nepřípustnost odmítnuto.

II.

Obsah ústavní stížnosti

3. V ústavní stížnosti bylo argumentováno, že obecné soudy nesprávně posoudily nárok stěžovatelky, který opírala o podíl na zhodnocení nemovitosti. Stěžovatelka vyslovila názor, že toto zhodnocení majetku je kategorií, která se vypořádává až při zániku podílového spoluvlastnictví. Obecné soudy přitom dospěly k závěru, že jde buď o pohledávky podle , , ve znění pozdějších předpisů, nebo nároky na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v nákladech na nutnou opravu a údržbu nemovitosti, které se všechny promlčují v promlčecí lhůtě od vynaložení investic. Stěžovatelka namítala, že obecnými soudy nebyly provedeny jí navrhované důkazy, nebyla poskytnuta ochrana vlastnickému právu a zachována rovnost účastníků řízení. Porušena byla právní jistota a princip předvídatelnosti soudního rozhodnutí. Námitku promlčení práva bylo nutno soudem vyhodnotit rozpornou s dobrými mravy, neboť byla výrazem zneužití práva.

III.

Právní posouzení

4. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Samotný postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva i jeho aplikace náleží obecným soudům. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn pouze tehdy, pokud svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje jen taková interpretace a aplikace práva, jež se ocitla ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.

5. Z ústavněprávního pohledu je možno posuzovat toliko otázku, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, anebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně garantovaných práv nebo svobod.

6. Pochybení obecných soudů s ústavní intenzitou Ústavní soud ve věci neshledává. Otázka nároku na zaplacení dluhu plynoucího z kupní smlouvy a promlčení nároku na náhradu zhodnocení nemovitosti (který byl požadován k započtení) byla obecnými soudy vyřešena v souladu s ustálenou judikaturou a ústavně konformně. Samotný nesouhlas stěžovatelky s právním posouzením případu nemohl bez dalšího založit opodstatněnost tvrzení o porušení základních práv.

7. Napadená rozhodnutí obecných soudů neodporují ústavním principům a jsou řádně odůvodněna. Soudy se s návrhy účastníků dostatečně vypořádaly. Lze konstatovat, že obecné soudy postupovaly v posuzované věci ústavně souladně a rozhodly předvídatelným způsobem.

8. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. března 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu