Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tcu 45/2020

5 Tcu 45/2020-52

USNESENÍ

na odsouzení

občanů České republiky

T. L.

, nar. XY v XY,

a S. B.

, nar. XY v XY, rozsudkem Zemského soudu ve Würzburgu, ve Spolkové republice Německo, ze dne 15. 9. 2016, sp. zn. 8 KLs 841 Js 16168/15, který nabyl právní moci dne 27. 10. 2016,

hledí jako na odsouzení soudem České republiky

.

O d ů v o d n ě n í :

1. Rozsudkem Zemského soudu ve Würzburgu, ve Spolkové republice Německo (dále též „cizozemský soud“), ze dne 15. 9. 2016, který nabyl právní moci dne 27. 10. 2016, byl obviněný T. L. uznán vinným šesti trestnými činy krádeže a čtyřmi trestnými činy počítačového podvodu podle a odst. 2, věty 1, 2 č. 1, , věty 1, 2 č. 3, 21, 25 odst. 2 a 53 Strafgesetzbuch, tedy německého (dále ve zkratce jen „StGB“). Spoluobviněná S. B. byla týmž rozsudkem uznána vinnou třinácti trestnými činy krádeže a devíti trestnými činy počítačového podvodu podle , 2, věty 1, 2 č. 1, , věty 1, 2 č. 3, 25 odst. 2, 53 a 55 StGB. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněný T. L. odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání 3 let a 9 měsíců a obviněná S. B. byla odsouzena po zahrnutí dříve uložených peněžitých trestů k celkovému trestu odnětí svobody v trvání 4 let a dalšímu celkovému trestu v trvání 2 let.

2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzení T. L. a S. B. trestné činnosti dopouštěli v období od 24. 4. 2015 do 22. 10. 2015 ve stručnosti tím, že si na veřejně přístupných místech, především v supermarketech a v obchodních domech cíleně vyhlíželi osoby staršího věku, kterým ve chvílích nepozornosti odcizili kabelku, popř. peněženku, aby si ponechali zde se nacházející peněžní hotovost. Tyto osobní věci poškozených dále prohledali, zda se v nich nenachází EC karty nebo kreditní karty, případně poznámky obsahující PIN kód k těmto kartám, aby mohli v nejbližších bankomatech prostřednictvím těchto karet vybrat finanční hotovost, kterou si následně odsouzení ponechali, ačkoli věděli, že na to neměli žádný nárok. Odsouzená S. B. poškozeným osobám způsobila odcizením finanční hotovosti škodu ve výši 2 195 EUR a neoprávněnými výběry z bankomatů škodu 19 785 EUR (body B. I. až B. XIII.), obviněný T. L. způsobil škodu ve výši 885 EUR a 15 785 EUR (body B. I. až B. III. a B. VI. až B. XII.).

3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na rozhodnutí podle , o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon“), podle něhož by se na uvedené odsouzení T. L. a S. B. cizozemským soudem hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

4. Nejvyšší soud návrh přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

5. Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

6. Z podaného návrhu a z obsahu připojených dokumentů vyplývá, že T. L. i S. B. jsou občany České republiky, byli odsouzeni cizozemským soudem ve státě, který je členem Evropské unie. Odsouzení se týká skutků, které vykazují v případě T. L. znaky jednak přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku, jednak přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, v případě S. B. zákonné znaky zločinu krádeže podle § 205 odst. 2, 3 tr. zákoníku a zvlášť závažného zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1, 4 písm. b) tr. zákoníku. V trestné činnosti bylo obviněnými pokračováno ve smyslu § 116 tr. zákoníku a dopustili se jí ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (body B. I. až B. III. a B. VI. až B. XII.), obviněná S. B. zčásti samostatným jednáním (body B. IV., B. V. a B. XIII.). Je proto nepochybné, že T. L. i S. B. byli odsouzeni cizozemským soudem za činy, které jsou trestné i podle právního řádu České republiky. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

7. V posuzované věci je naplněna i další tzv. materiální podmínka vyslovení, že se na odsouzení uvedeným rozsudkem hledí jako na odsouzení soudem České republiky. O vyšším stupni společenské škodlivosti svědčí již samotná povaha trestné činnosti, které se oba obvinění dopouštěli zejména na osobách staršího věku a jejím prostřednictvím financovali především svou závislost na omamných a psychotropních látkách. Dále obvinění páchali posuzované krádeže a výběry z bankomatů odcizenými platebními kartami opakovaně po dobu šesti měsíců, způsobili poměrně vysokou škodu a u obou z nich jde o recidivu. Obviněný T. L. se činů dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody za delikt stejného druhu a obviněná S. B. byla za trestnou činnost rovněž stejného druhu německými soudy již dvakrát pravomocně potrestána. To vše našlo svůj odraz i v druhu a výši uložených trestů odnětí svobody spojených s jejich přímým výkonem. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedená odsouzení T. L. a S. B. hleděla jako na odsouzení soudem České republiky.

8. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. 9. 2020

JUDr. Blanka Roušalovápředsedkyně senátu