Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3885/2018

25 Cdo 3885/2018-673

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: TERMAX, s. r. o., IČO 63272008, se sídlem Hraniční 2115, České Budějovice, zastoupená Mgr. Ondřejem Pustějovským, advokátem se sídlem Zahradní 8, České Budějovice, proti žalované: Mondi Bupak s. r. o., IČO 45022534, se sídlem Papírenská 587/41, České Budějovice, zastoupená JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem Krajinská 224/37, České Budějovice, o 10.205.887,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 5. 2018, č. j. -656, takto:

Stručné odůvodnění ( ):

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání žalobkyně proti shora označenému rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 11. 2017, č. j. -621, jímž byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu (krajský soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení), odmítl jako nepřípustné podle Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a shodně s ním neshledal důvodným nárok na náhradu škody (nemožnost realizace projektu výstavby fotovoltaické elektrárny), jež měla žalobkyni vzniknout v důsledku částečně nedůvodné exekuce pro 149.902 Kč, která vůči ní byla vedena na základě žalovanou podaného exekučního návrhu (exekuční příkaz exekutora č. j. 222/09-4 ze dne 6. 5. 2009). Žalovaná sice dle soudu porušila prevenční povinnost stanovenou , , účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), neboť dostatečně nepředcházela škodě, takové porušení však její odpovědnost podle obč. zák. nezaložilo, jelikož žalobkyně neprokázala jak příčinnou souvislost mezi jednáním žalované a vznikem škody, tak samotný vznik škody. Dle odvolacího soudu totiž v řízení před soudem prvního stupně nebylo prokázáno, že částečně nedůvodně vedená exekuce na majetek žalobkyně pro 149.902 Kč vedla k ekonomicky nepříznivým následkům, které jsou předmětem žalobního nároku. Dle skutkových zjištění žalobkyně navíc byla již před zmíněnou exekucí v „technicky“ úpadkovém stavu, tedy nezpůsobilá k přijetí jakéhokoliv úvěrového závazku, potřebného k financování projektu výstavby fotovoltaické elektrárny.

Žalobkyně v dovolání namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu jednak při řešení otázek vzniku škody a příčinné souvislosti (zde dovolatelka dovozuje rozpor s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. ), dále v otázce poučovací povinnosti soudu podle (rozpor s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. ) a v otázce hodnocení důkazů soudem podle a řádného odůvodnění rozhodnutí ve smyslu (rozpor s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. ). K tomu pak rozporuje skutečnost, že před neoprávněně vedenou exekucí byla v „technicky“ úpadkovém stavu a nezpůsobilá k přijetí jakéhokoliv úvěrového závazku.

Pokud dovolatelka zpochybňuje závěry soudů o tom, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jednáním žalované a údajným vznikem škody, Nejvyšší soud k tomu uvádí, že zjišťuje-li se v řízení o náhradu škody, zda protiprávní úkon škůdce a poškozenému vzniklá škoda jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku, je otázka existence příčinné souvislosti otázkou skutkovou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. , publikovaný pod C 1025 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále jen „Soubor“). Příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána, a v tomto směru jde tedy o otázku skutkových zjištění. Právní posouzení příčinné souvislosti pak spočívá ve stanovení, mezi jakými okolnostmi má být existence vztahu příčiny a následku zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. , či ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. , Soubor C 5514). O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. ).

Odvolací soud při posouzení zjištěného skutkového stavu, jehož správnost nepodléhá dovolacímu přezkumu ( ), dospěl k závěru, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jednáním žalované a vznikem škody, neboť není možno rozlišit mezi následkem vyvolaným oprávněnou exekucí vůči žalobkyni pro částku 3.156.140,90 Kč (sp. zn. 8 EX 201/09), souběžně vedenou rovněž na základě žalovanou podaného exekučního návrhu, a již výše zmíněnou neoprávněně vedenou exekucí vůči žalobkyni pro částku 149.902 Kč (sp. zn. 8 EX 222/09), a to z důvodu tzv. dominového efektu způsobeného oprávněnou exekucí, v důsledku čehož nelze stanovit, ke kterému dni všechny ekonomicky nepříznivé následky jí vyvolané skončily. Takový závěr odvolacího soudu je v souladu s výše uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvodu, aby rozhodná právní otázka příčinné souvislosti byla dovolacím soudem posouzena jinak. Odkaz dovolatelky na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. , není případný. V něm totiž Nejvyšší soud řešil situaci, kdy byl základ nároku prokázán, ale jeho výši nelze spolehlivě zjistit. Ve věci dovolatelky však nebyl prokázán ani základ nároku.

Je-li vyloučena příčinná souvislost jako jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu podle § 420 obč. zák. a tento závěr sám o sobě postačuje k zamítnutí žaloby, je nadbytečné se zabývat dalšími námitkami dovolatelky ohledně vzniku škody a hodnocení důkazů, které ji měly prokázat (v této souvislosti údajnou nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně hodnocení důkazů a nesplnění náležitostí rozhodnutí podle ). I kdyby totiž platilo, že dovolatelka nebyla před neoprávněně vedenou exekucí v „technicky“ úpadkovém stavu a byla způsobilá k přijetí úvěrového závazku, v řízení se neprokázalo, že k následné nepříznivé změně její ekonomického situace došlo jednáním žalované (neoprávněně vedenou exekucí), vůči které tak nelze založit odpovědnost za škodu.

Vytýká-li dále dovolatelka odvolacímu soudu a soudu prvního stupně nepředvídatelnost jejich rozhodnutí s tím, že nedošlo k řádnému poučení podle , uplatňuje tak námitku, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K ní však lze v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání obecně přípustné ( ), což není tento případ.

Vzhledem k tomu, že dovolatelka výslovně napadla rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, je třeba uvést, že proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, není dovolání objektivně přípustné, neboť směřuje proti části rozhodnutí odvolacího soudu týkající se výroků o nákladech řízení [ ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 10. 2020

JUDr. Robert Waltr předseda senátu