Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2538/2020

21 Cdo 2538/2020-616

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce INS-SPRÁVCE v.o.s., se sídlem v Hradci Králové, Dlouhá č. 103/17, IČO 04539982, jako insolvenčního správce dlužníka M. D., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Janou Kubrtovou (dříve Pustelníkovou), se sídlem v Hradci Králové, Dlouhá č. 103/17, proti žalované BESEDA Lovo s.r.o. v likvidaci, se sídlem v Lovosicích, Dlouhá č. 83/5, IČO 28692306, za účasti Kooperativy pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/21, IČO 47116617, zastoupené Mgr. Ivanou Stlukovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 730/9, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o odškodnění pracovního úrazu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. února 2020 č.j. -573, takto:

Dovolání žalobce seodmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18.2.2020 č.j. -573 není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

V ustálené soudní praxi nejsou pochybnosti o tom, že pracovním úrazem je takový úraz, který poškozený utrpěl při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, tedy jestliže k němu došlo v rámci pracovněprávního vztahu poškozeného u odpovědného zaměstnavatele; pracovněprávním se tu rozumí nejen některý ze základních pracovněprávních vztahů (pracovní poměr, vztah založený dohodou o provedení práce nebo vztah z dohody o pracovní činnosti), ale rovněž právní vztah při tzv. faktickém pracovním poměru (srov. například Závěry k výkladu některých ustanovení , uveřejněné ve Sborníku Nejvyššího soudu III na str. 24 a násl., nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.12.2017 sp. zn. ). Vzhledem k tomu se případná odpovědnost zaměstnavatele při pracovním úrazu posuzuje podle příslušných ustanovení bez ohledu na to, zda jde o zaměstnance v platném pracovním poměru, nebo o „zaměstnance“, který vykonává u „zaměstnavatele“ práci v tzv. faktickém pracovním poměru; v případě odškodnění pracovního úrazu pak přísluší „zaměstnanci“ v tzv. faktickém pracovním poměru – jak správně uvedl odvolací soud – v podstatě stejné (srovnatelné) nároky jako zaměstnanci v platném pracovním poměru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.12.2015 sp.zn. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.1.2020 sp. zn. ).

Rovněž tak je rozhodovací praxe dovolacího soudu ustálena v názoru, ze kterého důsledně vycházel i odvolací soud v projednávané věci, že při zkoumání, zda se zaměstnavatel zprostil odpovědnosti za pracovní úraz zaměstnance, jehož příčinou bylo porušení pravidel provozu na pozemních komunikacích, osvědčuje seznámení zaměstnance s dopravními předpisy samotná zkouška z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel. Protože na bezpečnost a plynulost silničního provozu, včetně dodržování pravidel silničního provozu, dohlíží policie, není ani třeba zkoumat kontrolu znalostí a dodržování těchto pravidel zaměstnavatelem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.5.2001 sp.zn. , uveřejněný pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2002, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.9.2010 sp.zn. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.11.2011 sp.zn. ). I když byl uvedený právní názor, který lze vztáhnout (bez ohledu na druh sjednané práce) na jakékoli poškození zdraví, které zaměstnanec utrpěl při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, jehož příčinou bylo porušení pravidel provozu na pozemních komunikacích, vysloven za předešlé právní úpravy obsažené v zákoně č. , ve znění účinném do 31.12.2006, je plně použitelný i za současné, obsahově totožné právní úpravy obsažené v zákoně č. , ve znění účinném od 1.1.2007.

Protože za této situace bylo ve věci bylo rozhodnuto v souladu se zákonem a ustálenou judikaturou, na níž dovolací soud nemá důvod cokoliv měnit, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

Vzhledem k tomu, že se tímto usnesením řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popř. odvolacího soudu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 9. 2020

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu