Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 726/15

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatelky ECO-ENERGIA CONSULTING s.r.o., se sídlem Dolnohorská 2398/66, Nitra, Slovenská republika, zastoupené JUDr. Tomášem Nielsenem, advokátem se sídlem Praha 1, Žatecká 55/14, proti výroku II. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 9. 2014, č. j. - 135, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 11. 3. 2015 napadla stěžovatelka v záhlaví uvedené rozhodnutí.

Dříve, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené , a to včetně podmínky ustanovení , která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje ( ).

Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita k jiným procesním prostředkům, které zákon stěžovateli poskytuje k ochraně jeho práva, což znamená, že k jejímu věcnému projednání může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky (efektivně) vyčerpal. V opačném případě by byla ústavní stížnost podle nepřípustná.

Před nabytím účinnosti , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některých dalších zákonů, se uvedený princip neuplatnil bezvýjimečně. Stěžovatel totiž nebyl povinen vyčerpat mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (srov. , ve znění ). Bylo jen na jeho rozhodnutí, zda takovýto prostředek [v praxi se jednalo zjevně o dovolání podle ustanovení , ve znění účinném do 31. prosince 2012] využije. Ve smyslu bylo dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, nikoli tedy proti výroku o nákladech řízení. Právní úprava dovolání a s ní související úprava podmínek přípustnosti ústavní stížnosti však doznala s účinností od 1. ledna 2013 podstatných změn v souvislosti s přijetím již zmiňovaného Podle ve znění od 1. 1. 2013 platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání je přitom podle přípustné též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, včetně výroků o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013 sp. zn. in www.nsoud.cz).

Podle ustanovení , ve znění , je nyní stěžovatel povinen vyčerpat i mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. To znamená, že musí vyčerpat i dovolání, jehož přípustnost (mimo jiné) závisí na posouzení podmínek uvedených v , ve znění Ústavní soud v této souvislosti vyslovil názor, že jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzení o porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení je uplatnitelná i jako dovolací důvod podle , ve znění , tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (blíže k této otázce srov. podrobně odůvodněné usnesení Ústavního soudu ze dne 28. března 2013

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

V projednávané věci tedy představuje poslední prostředek k ochraně práva stěžovatelky, jejíž ústavní stížnost směřuje do nákladového výroku napadeného rozsudku, dovolání, které, aby se mohl Ústavní soud vůbec ústavní stížností stěžovatelky zabývat, je třeba vždy (pokud procesní předpisy jeho přípustnost nevylučují) vyčerpat. Pro posouzení, zda napadeným výrokem o nákladech řízení bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč [( ], je určující výše nákladů řízení. Tak tomu v projednávané věci nebylo, neboť z obsahu napadeného rozhodnutí vyplývá, že napadeným rozsudkem bylo uloženo žalovanému zaplatit stěžovatelce náhradu nákladů řízení ve výši 108 577,50 Kč a náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 107 574 Kč. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že odvolací soud při výpočtu odměny advokáta pochybil, a stěžovatelce náleží na náhradě nákladů částka vypočítaná z tarifní hodnoty dle ustanovení , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) v návaznosti na ustavení vyhlášky, a to dle výše peněžitého plnění nebo ceny věci anebo práva a jejich příslušenství v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká, nikoli dle citované vyhlášky.

Z uvedeného plyne, že ústavní stížnost je nepřípustná, neboť stěžovatelka před podáním ústavní stížnosti nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv ukládá. Shora uvedené současně vyvrací námitku stěžovatelky, že jí bylo odepřeno právo domáhat se přezkumu rozhodnutí u nezávislého a nestranného soudu.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnul jako návrh nepřípustný podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 24. března 2015

Jiří Zemánek, v. r.

soudce zpravodaj