Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 32/2019-223

KSPL 52 INS XY152 ICm XY29 ICdo 32/2019-223

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně V. F., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Michaelou Hechtovou, LL.M., advokátkou, se sídlem v Sokolově, Karla Havlíčka Borovského 692, PSČ 356 01, proti žalovaným 1/ JUDr. Josefu Cupkovi, se sídlem v Praze 2, Trojanova 18, PSČ 120 00, jako insolvenčnímu správci žalobkyně, zastoupenému Mgr. Bc. Tomášem Hodysem, advokátem, se sídlem v Plzni, Lochotínská 1108/18, PSČ 301 00, a 2/ J. Ž., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Alešem Janů, advokátem, se sídlem v Táboře, Nerudova 3184, PSČ 390 02, o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 152 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobkyně, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. XY, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2018, č. j. 152 ICm XY, 101 VSPH XY ( XY), takto:I. Dovolání se odmítá.II. Ve vztahu mezi žalobkyní a prvním žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.III. Žalobkyně je povinna zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 27. února 2018, č. j. 152 ICm XY, Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“) žalobu zamítl (bod I. výroku), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).

Insolvenční soud mimo jiné dovodil, že důvodem neplatnosti kupní smlouvy nemůže být znaleckými posudky odlišně stanovená obvyklá cena nemovitostí, když znalecký posudek s vyšší cenou byl vyhotoven před více než 3 roky před uskutečněním prodeje nemovitostí. Navíc je insolvenční správce vázán pouze pokynem zajištěného věřitele, přičemž soud neshledal ani naplnění podmínky podle in fine , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), podle něhož může insolvenční správce odmítnout pokyny zajištěného věřitele, má-li za to, že lze předmět zajištění zpeněžit výhodněji. Nabídka druhého žalovaného byla jediná a odpovídala okolnostem prodeje, což potvrzuje i skutečnost, že druhý žalovaný nemůže nemovitosti dosud užívat a k vymožení svých práv bude muset vynaložit další nemalé prostředky. Žalobci ani neprokázali existenci jiného kupce s vyšší nabídkou kupní ceny v době prodeje nemovitostí.

Neplatnost kupní smlouvy pro rozpor s dobrými mravy podle , (dále jen „o. z.“), pak nelze dovodit, neboť žalobci musí přistoupit na „pravidla hry“ v insolvenčním řízení, která stanoví zákon a která navíc sami iniciovali svým dlouhodobým chování ve finanční oblasti svého života a svým insolvenčním návrhem.

K odvolání žalobců i druhého žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý a třetí výrok).

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry insolvenčního soudu. Doplnil, že kupní smlouvu uzavřel insolvenční správce v souladu s , jež ve druhém odstavci povoluje stanovit kupní cenu pod cenu odhadní. Ke zpeněžení nemovitostí došlo se souhlasem a v souladu s pokynem zajištěného věřitele prvního v pořadí, k němuž se připojili ostatní zajištění věřitelé. Insolvenční správce postupoval podle a jeho postup není v rozporu se zákonem, ani s dobrými mravy. Prodej nemovitostí pod odhadní cenou nezpůsobuje absolutní neplatnost kupní smlouvy, může však zakládat odpovědnost insolvenčního správce za škodu nebo jinou újmu porušením povinností uložených zákonem nebo rozhodnutím soudu, anebo tím, že nepostupoval při výkonu funkce s odbornou péčí.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jež měli za přípustné podle , (dále jen „ “), pro řešení otázky hmotného práva, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, uplatňujíce dovolací důvod podle , tj. nesprávné právní posouzení věci, a navrhujíce, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. bod 2., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

V průběhu dovolacího řízení (dne 6. února 2020) žalobce zemřel a usnesením ze dne 3. března 2020, č. j. XY, insolvenční soud vůči němu „zastavil insolvenční řízení“.

S ohledem na to, že insolvenční řízení, z něhož vzešel tento incidenční spor, je nadále vedeno (jen) na majetek dlužnice (žalobkyně), Nejvyšší soud v dovolacím řízení dále jednal jako s žalobkyní toliko s dlužnicí, což zohlednil v záhlaví tohoto rozhodnutí.

Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle , a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2

Učinil tak proto, že platností kupní smlouvy, kterou byl zpeněžen prodejem mimo dražbu majetek z majetkové podstaty, který tvoří předmět zajištění zajištěné pohledávky věřitele, pod cenu odhadní, se Nejvyšší soud zabýval např. v rozsudku ze dne 27. února 2020, sen. zn. , či v usnesení ze dne 30. června 2020, sen. zn. . V nich dovodil, že podle věty první lze při prodeji mimo dražbu kupní cenu stanovit pod cenu odhadní, přičemž rozhodný je pouze pokyn zajištěného věřitele. Ten může insolvenční správce odmítnout, lze-li předmět zajištění zpeněžit výhodněji, přičemž za pokyn odpovídá zajištěný věřitel a za zpeněžení insolvenční správce (srov. větu třetí a dále též závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2017, sen. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2018, pod číslem 105). Případná (ne)výhodnost takového prodeje může založit odpovědnost insolvenčního správce a zajištěného věřitele, avšak není významná pro posouzení platnosti kupní smlouvy. Je-li prodej předmětu zajištění za cenu nižší než odhadní podle zvláštní (insolvenční) úpravy platný, je zřejmé, že nemůže být jen z těchto důvodů současně neplatný pro rozpor s dobrými mravy.

Dospěl-li odvolací soud k závěru, že kupní smlouva není neplatným právním jednáním (jen) z důvodu, že nemovitosti byly (měly být) prodány za cenu nižší, než je cena obvyklá, je jeho právní posouzení s výše citovanou judikaturou v souladu.

Namítá-li dovolatelka nedostatek dobré víry druhého žalovaného při nabývání nemovitostí, pak z této námitky není patrno, jaký právní závěr odvolacího soudu touto námitkou zpochybňuje. Tím méně je pak zřejmé, v čem má spočívat nesprávnost takového (blíže neurčeného) závěru. Důvod dovolání přitom musí dovolatel vymezit tak, že uvede právní posouzení, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení ( ). Nedostatek takového vymezení brání Nejvyššímu soudu, aby se uvedenou námitkou věcně zabýval. Pouze na okraj dovolací soud přesto podotýká, že samotná dobrá víra nabyvatele není rozhodnou okolností pro posouzení platnosti smlouvy, kterou byly zpeněženy nemovitosti sepsané v majetkové podstatě.

K poukazu dovolatelky na § 1793 o. z. lze uvést, že v dané věci je nepřípadný již proto, že dovolatelka (ani dlužník) nebyli smluvní stranou napadené kupní smlouvy.

Konečně v rovině namítané nepřezkoumatelnosti je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. závěry obsažené v rozsudku ze dne 25. června 2013, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 30. 9. 2020

Mgr. Milan Polášek předseda senátu