Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 126/2019-B-461

KSOS 37 INS XY29 NSČR 126/2019-B-461

USNESENÍ

V. K.

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

[1] Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 17. března 2017, č. j. XY, jímž Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh dlužníka V. K., aby Mgr. Ing. Eva Hepperová byla zproštěna funkce insolvenční správkyně.

[2] Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jež má za přípustné podle , (dále jen „ “), pro řešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a otázek, které ještě dosud nebyly dovolacím soudem řešeny, uplatňuje dovolací důvod podle a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

[3] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle , odmítl podle a 2

[4] Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a dovolatel (oproti svému mínění) nepředkládá Nejvyššímu soudu k řešení ani žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu

[5] Výkladem ve spojení s , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), se Nejvyšší soud zabýval např. v usnesení ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 48/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v usnesení ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 58/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (tato rozhodnutí jsou, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže, veřejnosti dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu). V nich vysvětlil, že patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. O tom, zda insolvenční správce má být zproštěn funkce (podle ), rozhoduje insolvenční soud „po slyšení insolvenčního správce“ (tedy na základě vysvětlení, jež insolvenční správce podal k tvrzením osoby, jež žádá jeho zproštění) a na základě obsahu insolvenčního spisu, jenž by měl příslušná tvrzení potvrzovat nebo vyvracet. Hodnotící skutkové soudy o (ne)opodstatněnosti návrhu, aby insolvenční správce byl zproštěn funkce, pak insolvenční soud zásadně přijímá na základě obsahu spisu, aniž by formálně prováděl dokazování listinami tvořícími obsah insolvenčního spisu.

[6] V označených rozhodnutích dále Nejvyšší soud zdůraznil, že rozhodovací praxi soudů při výkladu sjednotil již tím, že pod číslem 91/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uveřejnil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2014, sp. zn. 2 VSOL XY, podle něhož důležitým důvodem pro zproštění funkce insolvenčního správce ve smyslu je zejména skutečnost, že při výkonu funkce neplní insolvenční správce řádně povinnosti vyplývající pro něj z , liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek náležející do majetkové podstaty v rozporu s nebo s , nebo že nesplnil povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce. Takovým důvodem může být též skutečnost, že insolvenční správce bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele, nebo že nerespektuje soudní rozhodnutí o vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení insolvenčního správce může vést soud ke zproštění správce funkce i zjištění ojedinělého, leč závažného, porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem.

[7] Napadené rozhodnutí (v němž odvolací soud uzavřel, že zjištěné skutečnosti nemohou být důvodem pro zproštění insolvenční správkyně funkce) je v mezích uvážení odvolacího soudu souladné se závěry citovanými shora (nevybočuje z nich v intenzitě vyžadující korekci prostřednictvím věcného přezkumu závěrů odvolacího soudu soudem dovolacím). Důvod připustit dovolání na základě argumentace v něm obsažené tak dán není.

[8] Nad rámec věci lze k jednotlivým dovolatelem předestřeným otázkám uvést:

[9] Předkládá-li dovolatel Nejvyššímu soudu otázku, nakolik musí v návrhu na zproštění funkce správce označit konkrétní porušení insolvenčního správce, pak z výše citované judikatury plyne, že insolvenční soud rozhoduje o (ne)opodstatněnosti návrhu na zproštění funkce správce na základě obsahu spisu. Jestliže z obsahu spisu porušení povinností insolvenčního správce neplyne, musí „stěžovatel“ uvést konkrétní okolnosti, z nichž lze na porušení povinností usuzovat, aby se jimi insolvenční soud mohl zabývat a rovněž posoudit míru jejich závažnosti.

[10] Spatřuje-li dovolatel porušení povinností insolvenčního správce v jednání, které mělo spočívat v tom, jak insolvenční správkyně nakládala s žádostí dovolatele o vynětí věci (částky 1 943,30 Kč) ze soupisu majetkové podstaty, pak touto skutečností se zabývaly soudy obou stupňů již v rámci projednávání předchozího návrhu dovolatele na zproštění funkce insolvenční správkyně (v usnesení ze dne 19. dubna 2016, č. j. XY, které bylo následně potvrzeno Vrchním soudem v Olomouci v usnesení ze dne 31. ledna 2017, č. j. XY, 3 VSOL XY). Nesouhlasil-li dovolatel se závěry těchto rozhodnutí, mohl své právo uplatnit mimořádným opravným prostředkem, což však neučinil. Novému projednání stejné námitky pak brání překážka věci pravomocně rozhodnuté. Odvolací soud (který se uvedenou námitkou zabýval, jak sám uvedl „opakovaně“) tak svým postupem dovolateli ve skutečnosti přiznal více práv, než mu náleželo.

[11] Dovolatel dále spatřuje důvody pro zproštění insolvenční správkyně v tom, že na něj podává opakovaná trestní oznámení a lze tudíž pochybovat o její nepodjatosti.

[12] Ve vztahu k podjatosti insolvenčního správce (jež může být důvodem pro odvolání insolvenčního správce z funkce) Nejvyšší soud v usnesení ze dne 31. srpna 2015, sen. zn. , , uveřejněném pod číslem 47/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) uvedl, že podmínky, za nichž je insolvenční správce vyloučen z insolvenčního řízení ( ), lze v zásadě poměřovat s podmínkami určenými Přitom vztah insolvenčního správce k účastníkům řízení (dlužníku či věřitelům, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku - ), popř. účastníkům řízení v incidenčních sporech ( ), pro který je dán důvod pochybovat o nepodjatosti insolvenčního správce, může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský (k tomu srov. mutatis mutandis důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí stanovisek). Současně platí, že pro přijetí závěru o vyloučení insolvenčního správce postačí, že jsou zde důvody pochybovat o jeho nepodjatosti, tj. jeho podjatost nemusí být „prokázána“.

[13] Insolvenční správce je povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře ( ). Součástí takové odborné péče může být i podání trestního oznámení na účastníka insolvenčního řízení. Samotné podání trestního oznámení insolvenčním správcem při podezření ze spáchání trestného činu dlužníkem nezakládá důvod k vyloučení insolvenčního správce (pochybnosti o schopnosti insolvenčního správce postupovat v insolvenčním řízení věc objektivně a nestranně), nepřekračují-li tyto úkony rámec profesní činnosti a nevyústí-li v emotivně ovlivněný postoj insolvenčního správce představující nepatřičné vybočení z požadavku na profesionální přístup insolvenčního správce k účastníkům insolvenčního řízení (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. února 2018, sp. zn. ).

[14] Odvolací soud se tak neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe, dospěl-li k závěru, že dlužníkem uváděné skutečnosti žádný z důvodů daných věty první zcela zjevně nenaplňují (není důvod odvolat insolvenční správkyni z funkce podle ) a insolvenční správkyně povinnost, kterou jí ukládá věta druhá , neporušila.

[15] Konečně, tvrdí-li dlužník, že soudce insolvenčního soudu Mgr. David Stošek je z rozhodování věci pro svou podjatost vyloučen, pak touto argumentací z obsahového hlediska vystihuje pouze tzv. zmatečnostní vadu řízení ve smyslu spočívající v tom, že rozhodoval vyloučený soudce. Takovou „zmatečnostní“ vadu však jako způsobilý dovolací důvod výslovně vylučuje věta druhá , takže pro její zodpovězení nelze připustit dovolání

[16] S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. bod 2., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 9. 2020

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu