Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2527/2020

32 Cdo 2527/2020-137

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce O. N., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, proti žalované J. N., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Martou Hrubešovou, advokátkou se sídlem v Rybništi, Nová Chřibská 2, o zaplacení 36 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. , o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 1. 2020, č. j. -110, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku označeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 16. 10. 2019, č. j. -92, ve výroku o zastavení řízení, změnil ho ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky jen ve výši přiznané náhrady nákladů řízení (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení mezi účastníky (výrok II.).

Usnesení odvolacího soudu v obou výrocích napadl žalobce podáním označeným jako odvolání (č. l. 119 spisu). Jelikož podání žalobce vykazovalo vadu spočívající v absenci jeho podpisu, byl usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 20. 5. 2020, č. j. -122, doručeným mu dne 26. 5. 2020, vyzván, aby v určené sedmidenní lhůtě zaslal soudu podepsané podání, přičemž ho soud současně žádal o sdělení, zda má být jeho podání chápáno jako odvolání či jako dovolání, když proti rozhodnutí odvolacího soudu je opravný prostředek odvolání pojmově vyloučeno a dovolání, jehož prostřednictvím se lze bránit proti takovému rozhodnutí, je – jak je uvedeno v samotném rozhodnutí odvolacího soudu – v tomto případě nepřípustné.

Na výzvu soudu žalobce podáním datovaným dne 28. 5. 2020, označeným jako doplnění odvolání a předaným k poštovní přepravě dne 29. 5. 2020 (č. l. 130 spisu), soudu jednak sdělil, že doplňuje odvolání ze dne 29. 1. 2020 o svůj podpis a dále se vyjádřil tak, že „v poučení bylo jasně uvedeno dovolání a nikoli odvolání, což jsou dva pojmově odlišné instituty. Na odvolání trvám.“

Nejvyšší soud, kterému byla soudem prvního stupně věc předložena k projednání a rozhodnutí, dospěl k závěru, že řízení o uvedeném podání musí být pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastaveno.

Podle (dále jen „ “) Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) rozhoduje jako soud prvního stupně, stanoví-li tak zvláštní právní předpis.

Podle krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů (odstavec 1). O odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhoduje vrchní soud (odstavec 2).

Podle o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích rozhoduje Nejvyšší soud.

Podle účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Odvolání tak není opravným prostředkem, který by bylo možno podat proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího (srov. a ). Tomu koresponduje i skutečnost, že Nejvyšší soud, ve shodě s tím, jak soustavu soudů vymezuje České republiky (její článek 91), může být jen soudem prvního stupně nebo soudem dovolacím (srov. a ) a že funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu občanský soud řád neupravuje.

Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení podle věty první Řízení o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2001, pod číslem 85, ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2002, pod číslem 139, ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. , a z pozdější doby například usnesení ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. , která jsou veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz).

V souzené věci žalobce podal odvolání proti rozhodnutí krajského soudu, když své podání takto označil v záhlaví podání i v jeho textu, přičemž na podaném odvolání včetně tohoto označení svého podání proti napadenému rozhodnutí setrval i v jeho doplnění na výzvu soudu.

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno ve výroku o zastavení řízení a bylo změněno ve výroku o nákladech za řízení před soudem prvního stupně, a dále bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, není rozhodnutím krajského soudu vydaným v řízení v prvním stupni ve smyslu , nýbrž jde o rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího vydané v odvolacím řízení. Proti rozhodnutí krajského soudu, který je soudem odvolacím, však již není opravným prostředkem odvolání, ale dovolání.

Nejvyšší soud proto řízení o odvolání žalobce podle a věty první zastavil.

Za těchto okolností nebyl důvod vyvozovat procesní důsledky též z té skutečnosti, že na straně žalobce nebyla splněna podmínka povinného zastoupení advokátem stanovená v , jež je podmínkou dovolacího řízení.

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že i kdyby bylo možné posoudit podání žalobce včetně jeho doplnění (přes jeho označení a vyjádření samotného žalobce) jako dovolání, resp. podal-li by žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, bylo by jako nepřípustné podle odmítnuto, neboť jak ostatně odvolací soud účastníky řízení v závěru napadeného rozhodnutí správně i s odkazem na příslušnou právní normu [ a h) ] poučil, není proti němu dovolání přípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

O vrácení soudního poplatku za odvolání, který žalobce uhradil na výzvu soudu prvního stupně, rozhodne soud prvního stupně (srov. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. 10. 2020

JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu