Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tdo 983/2020

4 Tdo 983/2020-508

USNESENÍ

M. B.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. B.

odmítá

.

Odůvodnění:

Obviněný M. B. byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2020 č. j. -427 uznán vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku na skutkovém základě, že

dne 23. 8. 2019 v době od 21:00 do 24:00 hodin, v XY na ulici XY, v přízemí domu s pečovatelskou službou, v úmyslu zmocnit se cizích věcí, neoprávněně vnikl do bytu č. 3 tak, že zaklepal na dveře, a když poškozený J. V., nar. XY, otevřel, obžalovaný ho odstrčil, poškozený upadl na zem a začal volat o pomoc, obžalovaný srozuměn s tím, že uvedeným napadením může poškozenému způsobit smrtelné poranění, udeřil poškozeného do hlavy a rozbil přitom silnostěnnou sklenicí s uchem o hlavu poškozeného, a dále opakovanými kopy do hlavy a dalších částí těla způsobil poškozenému vícečetné tržnězhmožděné rány hlavy, podlitiny, řezné ranky a oděrky v obličeji, prokrvácení měkkých pokrývek lebních, krvácení pod měkkou plenu mozkovou, krvácení do mozkových komor a mnohočetné podlitiny na trupu a horních končetinách, poškozený v bezprostředním důsledku nitrolebního poranění s krvácením pod měkkou plenu mozkovou a do mozkových komor během desítek minut zemřel; pak obžalovaný prohledal byt a odnesl televizi Sony černé barvy, model KDL-32EX340, mobilní telefon zn. Huawei Ascend Y530 a svazek klíčů a neúspěšně se pokusil v bytě založit požár, byt zamknul a odešel.

Za to byl podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu soud uložil povinnost zaplatit poškozené Vojenské zdravotní pojišťovně ČR, IČ: 47114975, se sídlem v Praze, Drahobejlova 1404/4, na náhradě škody částku 583 Kč. Poškozená A. B., nar. XY, bytem ve XY, byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 22. 6. 2020 č. j. -450 podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Toto rozhodnutí soudu druhého stupně napadl obviněný M. B. následně

dovoláním

, v němž odkázal na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g),

l

) tr. ř. Je přesvědčen, že rozsudek soudu prvního stupně spočívá „na nesprávném právním posouzení co do výroku o trestu“. Soud prvního stupně mu podle jeho mínění uložil nepřiměřeně tvrdou trestní sankci a tím porušil ustanovení § 38 odst. 1 tr. zákoníku a § 39 tr. zákoníku. Kladl nadměrný důraz na přitěžující okolnosti, zejména pak na trestní minulost dovolatele, a naopak dostatečně nezohlednil skutečnosti svědčící v jeho prospěch, zejména jeho doznání, projev lítosti nad spáchaným činem a vyjádření znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, PhDr. Mohammadi, která zcela nevyloučila možnost jeho resocializace vzhledem k jeho přiměřenému intelektu, mladšímu věku a změně v jeho rodinném životě. Odvolací soud pak po výtce dovolatele tuto vadu nenapravil, ač tak učinit měl. Podle jeho názoru nelze přehlédnout, že za brutální dokonané vraždy ukládají soudy po celé republice obyčejně nižší tresty. Své odsouzení v rámci takového srovnání vnímá jako exemplární, protiústavní a nespravedlivé. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 6. 2020 č. j. -450 zrušil a věc tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém vyjádření k dovolání v rámci řízení podle § 265h odst. 2 tr. ř. předeslala, že obviněný v něm toliko zopakoval argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby, včetně odvolání. Poukázala na to, že mu byl uložen trest v rozmezí zákonné sazby pro trestný čin, jímž byl uznán vinným, a ten byl zároveň zcela přiměřený. Výhrady dovolatele tedy nepovažuje za důvodné. Navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než jsou vyjmenovány v § 265b tr. ř. a aby tak za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání vyjádřila i pro případ předpokládaný v § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Obviněný M. B. je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájkyně (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost byla dána podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřovalo proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest.

Nejvyšší soud dále zkoumal, zda námitky, o něž obviněný své dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněné důvody podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g),

l

) tr. ř., na něž odkázal. Toto zjištění mělo zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).

Důvodem dovolání podle ustanovení

§ 265b odst. 1 písm.

l

) tr. ř.

je existence vady rozhodnutí soudu druhého stupně spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý se shora uvedených dovolacích důvodů.

Prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu obviněný v dané trestní věci namítat nemohl, neboť Vrchní soud v Olomouci projednal jeho odvolání ve veřejném zasedání a rozhodl o něm po provedeném přezkumu. Druhá alternativa by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by řízení předcházející napadenému rozhodnutí odvolacího soudu bylo skutečně zatíženo vadou zakládající obviněným deklarovaný další dovolací důvod podle

§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že tomu tak

není

. Při své rozhodovací praxi vychází z dlouhodobě ustáleného výkladu, podle nějž lze u výroku o trestu za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., považovat jen specifické vady tohoto výroku spočívající v nesprávném závěru o tom, zda obviněnému měl či neměl být uložen úhrnný trest nebo souhrnný (§ 43 odst. 1 resp. odst. 2 tr. zákoníku) nebo společný trest za pokračování v trestném činu ( tr. zákoníku). Takové pochybení však dovolatel napadenému rozhodnutí nevytkl. Jiná pochybení soudu, spočívající v nepřiměřenosti trestu, např. nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v až a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, v dovolání namítat

nelze

, a to prostřednictvím žádného dovolacího důvodu podle tr. ř. (k tomu srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002 sp. zn. , publikované pod č. rozh. tr.).

Dovolací soud může v daném ohledu do věci výjimečně zasáhnout pouze tehdy, jestliže je obviněnému napadeným rozhodnutím uložen trest extrémně přísný, zjevně nepřiměřený a tudíž nespravedlivý. I on je totiž povinen se při svém rozhodování řídit zásadou přiměřenosti trestních sankcí, která je předpokladem zachování jejich humánnosti a tím i obecných principů spravedlnosti. Uvedená zásada má ústavní rozměr a její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zvlášť zkoumat, zda ústavním pořádkem předvídaný zásah do osobní svobody pachatele je zásahem proporcionálním či nikoliv (srov. usnesení Nevyššího soudu ze dne 30. 11. 2016 sp. zn. nebo ze dne 6. 11. 2019 sp. zn. , případně též nález Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2017 sp. zn. ).

Takovým pochybením ovšem napadená soudní rozhodnutí zatížena nejsou. U obviněného o uložení extrémně přísného trestu vpravdě hovořit nelze a jeho námitce tak nebylo možno přisvědčit ani v ústavně právní rovině. Vyjma jeho bohaté trestní minulosti, kdy byl před spácháním stíhaného skutku během relativně krátkého života již celkem 13x soudně trestán (mimo jiné i za násilnou trestnou činnost), nebylo možno odhlédnout od skutečnosti, že se brutálního vražedného útoku dopustil vůči osobě ve vysoce pokročilém věku, v podstatě bezbrannému starci, a to z nejnižších možných pohnutek. Ačkoliv byl v nyní projednávané věci souzen za souběh dvou trestných činů, trest mu byl vyměřen ještě relativně mírně nad polovinou zákonného rozmezí. Obecné principy spravedlnosti a humánnosti trestních sankcí tedy v jeho případě rozhodně atakovány nebyly.

České republiky, základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat.

Kromě toho je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen v dovolání odkázat jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) -

l

) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Protože námitky obviněného M. B. ve skutečnosti nerespektovaly věcné zaměření žádného z dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., rozhodl dovolací senát podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o odmítnutí jeho dovolání, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 22. 9. 2020

JUDr. František Hrabec

předseda senátu