Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
6C17BDB42FEF7C23C125863B001D9FFB.html
HTML · 13.7 KB
No categories available
20 Cdo 2297/2020
20 Cdo 2297/2020
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné České spořitelny, a. s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova č. 1929/62, identifikační číslo osoby 45244782, zastoupené JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky č. 118, proti povinným 1) Z. R., narozenému dne XY, bytem v XY, 2) Z. H., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Ing. Janem Skřipským, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská č. 891/5, za účasti manželky povinného 1) Z. R., narozené dne XY, bytem v XY, pro 15 000 000 Kč s příslušenstvím, o dovolání povinné 2) proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. dubna 2020, sp. zn. 24 Co 429/2020 , takto:
Dovolání povinné 2) se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ):
Krajský soud v Českých Budějovicích změnil v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 3. ledna 2020, č. j. 203 Ex 44937/18-290, tak, že se nahrazuje projev vůle povinné 2) spočívající v žádosti o výplatu jednorázového vyrovnání namísto starobní penze dle smlouvy o penzijním připojištění se státním příspěvkem (první výrok) a dále rozhodl, že pohledávka povinné 2) na jednorázové vyrovnání dle smlouvy o penzijním připojištění se státním příspěvkem se přikazuje k vyplacení ve prospěch exekučního účtu (druhý výrok).
Usnesení odvolacího soudu napadla povinná 2) dovoláním, v němž zejména namítá, že se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť nerespektoval zákonnou posloupnost způsobů provedení exekuce podle § 58 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) – dále též jen „e. ř.“, a dále že odvolací soud zkrátil právo povinné 2) na spravedlivý proces tím, že dostatečně nereflektoval její odvolací námitky.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. ) – dále též jen „o. s. ř. “, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 20. února 2017, sp. zn. 20 Cdo 5435/2016 , od jehož závěrů se podle tvrzení dovolatelky odvolací soud v napadeném rozhodnutí odchýlil (a na které odkazuje i další dovolatelkou citovaná judikatura), uzavřel, že ustanovení § 58 odst. 2 e. ř. ve znění účinném od 1. září 2015 umožňuje vést exekuci přikázáním pohledávky z penzijního připojištění nebo doplňkového penzijního spoření, nepostačí-li způsob provedení exekuce podle písm. a) a b) citovaného ustanovení.
V nyní řešeném případě odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlil, že pokud se to ukáže být potřebným, soudní exekutor musí povinnému postihnout veškerý majetek, vyjma těch hodnot, které jsou nutné k zajištění základních životních potřeb. Odvolací soud zdůraznil, že výše exekvované pohledávky v tomto případě dosahuje bezmála 24 000 000 Kč, přičemž postižitelný majetek povinných zjevně této hodnoty nedosahuje. Je proto plně legitimní a v souladu s ustanovením § 58 odst. 2 e. ř., jestliže soudní exekutor provádí exekuci vícero zákonem předvídanými způsoby najednou, aniž by striktně dodržoval imperativ jejich posloupnosti.
Nejvyšší soud k této dovolací námitce uvádí, že dovolatelka se mýlí, tvrdí-li, že se odvolací soud odchýlil od citované judikatury dovolacího soudu, neboť daný závěr je s ní naopak zcela v souladu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Dovolání proto není v tomto ohledu přípustné.
Uvádí-li dovolatelka dále, že se odvolací soud nevypořádal s „celým rozsahem odvolacích námitek uplatněných povinnou v odvolání“, aniž by však formulovala jakoukoliv právní otázku, není tato námitka případné vady řízení relevantní, neboť podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. března 2016, sp. zn. 32 ICdo 28/2014 , ze dne 21. června 2016, sp. zn. 32 Cdo 5704/2015 , nebo ze dne 25. října 2017, sp. zn. 32 Cdo 4435/2017).Tato námitka proto není způsobilá založit přípustnost dovolání.
Odvolací soud postupoval zcela v souladu s výše uvedenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Dovolatelka v dovolání dále navrhuje odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 , dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř. o. s. ř. ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud nezabýval návrhem povinné na odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 9. 2020
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu