Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 16/2020-B-125

KSPH 70 INS XY 29 NSČR 16/2020-B-125

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužnice J. N., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. XY, o neschválení oddlužení, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Janou Hrdličkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 6, Muchova 223/9, PSČ 160 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. září 2019, č. j. XY, 3 VSPH XY, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

[1] Usnesením ze dne 28. května 2019, č. j. , Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):

1/ Neschválil oddlužení dlužnice J. N. (bod I. výroku).

2/ Prohlásil konkurs na majetek dlužnice (bod II. výroku).

3/ Uložil insolvenčnímu správci, aby mu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení předložil aktuální zprávu o stavu insolvenčního řízení, jakož i nezbytné informace o průběhu insolvenčního řízení s návrhy na další předpokládaný postup (bod III. výroku).

[2] K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. září 2019, č. j. XY, , potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

[3] Odvolací soud – vycházeje z ustanovení , , a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) – přitakal insolvenčnímu soudu v závěru, že byl důvod neschválit povolené oddlužení pro nepoctivý záměr dlužnice ( ). Ten spatřoval v tom, že v „insolvenčním návrhu“ (správně v jeho povinné příloze - seznamu majetku) dlužnice neuvedla, že má pohledávky za svými dlužníky v řádech několika miliónů Kč. Z toho, že dlužnice neuhradila zálohu na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce za listopad a prosinec 2018, a že neoznámila přerušení zaměstnání a nástup na mateřskou dovolenou (tedy změnu svých výdělkových poměrů) usuzoval odvolací soud též na lehkomyslný a nedbalý přístup dlužnice k plnění svých povinností v insolvenčním řízení ( ).

[4] Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení , (dále též jen „ “), tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu co do poctivosti záměru dlužníka. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

[5] V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatelka zdůrazňuje, že v řízení není a nebyla vedena nepoctivým záměrem a nejednala tak, aby soud uvedla v omyl nebo zatajila jisté skutečnosti. K tomu se dovolává závěrů obsažených v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. [jde o usnesení ze dne 30. ledna 2014, uveřejněné pod číslem 46/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 46/2014“), které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], a v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. [jde o usnesení ze dne 17. června 2015, uveřejněné pod číslem 24/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 24/2016“)]. V dotčených souvislostech pak poukazuje na to, že bude schopna uspokojit pohledávky věřitelů z více než 30 % a že sama poskytla insolvenčnímu soudu přehled plateb a bankovních převodů peněz z půjček třetím osobám. Pohledávky vůči třetím osobám pokládala za nevymahatelné (tedy s nulovou hodnotou) a navíc neměla prostředky k jejich vymáhání. Vysvětluje rovněž, proč nemohla včas uhradit předepsané zálohy (s tím, že tak již učinila). Míní také, že jí soud přičetl k tíži nedoložené tvrzení zástupce věřitelů, že se po zahájení insolvenčního řízení pokoušela o nákup nemovitosti.

[6] Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

[7] Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání v dané věci. K tomu především poznamenává, že (jak v důvodech svého usnesení výstižně uvedl i odvolací soud) s přihlédnutím k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužnice (25. května 2017) je pro další úvahy (na téma přípustnosti dovolání) rozhodný ve znění účinném do 31. května 2019 [srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první , kterým se mění , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, , o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, a , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony].

[8] Dovolatelka dovolání výslovně směřuje „do všech výroků napadeného usnesení“, tedy i proti té jeho části, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu II. výroku o prohlášení konkursu a v bodu III. výroku o uložení povinností insolvenčnímu správci. V tomto rozsahu však dovolatelka způsobem odpovídajícím požadavku ustanovení nevymezila důvod přípustnosti dovolání (výše popsaná dovolací argumentace se těchto výroků zjevně netýká) a ohledně těchto výroků dovolatelka v dovolání žádným způsobem ani neargumentovala. Potud proto Nejvyšší soud bez dalšího odmítl dovolání podle věty první K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb. Bod II. výroku usnesení insolvenčního soudu má povahu výroku závislého na výroku o neschválení oddlužení dlužnice (bod I. výroku usnesení insolvenčního soudu). V režimu ustanovení by tedy tento výrok byl automaticky odklizen (zrušen), kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným a důvodným v rozsahu, v němž odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o neschválení oddlužení dlužnice. To však nic nemění na skutečnosti, že směřuje-li dovolání i proti tomuto výroku (proti té části výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech II. a III. výroku), nemůže být přípustné, jestliže neobsahuje žádné důvody, pro které by tento výrok nemohl samostatně obstát. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i (k přípustnosti dovolání) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 86/2013“). Tím, že odvolací soud (nesprávně) potvrdil usnesení insolvenčního soudu i v bodu III. výroku (zabýval se tímto výrokem věcně), ostatně přiznal dovolatelce více práv, než jí náleželo, neboť bod III. výroku usnesení insolvenčního soudu má zjevně povahu usnesení vydaného při dohlédací činnosti insolvenčního soudu ( , ), proti němuž není odvolání přípustné ( ).

[9] V rozsahu, v němž směřuje proti té části napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o neschválení oddlužení dlužnice, může být dovolání přípustné jen podle (když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle , vypočtených v ). Potud však Nejvyšší soud dovolání odmítl podle a 2 Učinil tak proto, že oproti mínění dovolatelky je napadené rozhodnutí souladné s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

[10] Na řešení otázky, zda se dovolatelka po zahájení insolvenčního řízení pokoušela koupit nemovitost, napadené rozhodnutí nespočívá (odvolací soud tuto skutečnost nezahrnul mezi důvody, pro něž potvrdil usnesení insolvenčního soudu).

[11] V R 24/2016, na něž poukazuje sama dovolatelka, pak Nejvyšší soud vysvětlil, že neuvede-li dlužník v seznamu svého majetku podstatnou část svého majetku, je to podkladem pro závěr, že dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení ( ). Kdyby se prokázalo, že se tak stalo úmyslně, bylo by již na tomto základě možné důvodně předpokládat, že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr ( ).

[12] Ať již platby, které dovolatelka převáděla na účet třetích osob, byly plněním dluhu za jiného (za její rodiče), nebo plněním vylákaným podvodně na dovolatelce oněmi třetími osobami, vždy na jejich základě vznikala pohledávka dovolatelky (lhostejno, zda za rodiči, nebo za třetími osobami). Ukládá-li ustanovení dlužníku (insolvenčnímu navrhovateli) povinnost označit v seznamu majetku jednotlivě svůj majetek včetně pohledávek (věta první) s tím, že u pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, uvede jejich výši a výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti (věta druhá), pak je odtud zjevné, že dlužník není oprávněn vyřazovat (neuvádět) pohledávky ze seznamu svého majetku na základě svého vlastního úsudku o jejich nedobytnosti. Srov. shodně též R 86/2013, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že dikce uvedeného ustanovení je jednoznačná v tom, že dlužník je povinen uvést v seznamu majetku veškerý svůj majetek. Hodnocení, zda jde o majetek zpeněžitelný v insolvenčním řízení, není na dlužníku. Jinak řečeno, dlužníkova subjektivní představa, že určitý majetek, jenž je obecně (druhově) vnímán jako majetek hodnotný, má nulovou hodnotu, se může promítnout v seznamu majetku v údaji o dlužníkem odhadované hodnotě majetku, nikoli tak, že dlužník tento majetek v seznamu majetku pomine.

[13] V intencích závěrů plynoucích z R 24/2016 (jež nejsou v žádném rozporu s R 46/2014) tedy dlužník, který v rozporu s dikcí a závěry podávajícími se z R 86/2013 neuvede v seznamu majetku pohledávky značné nominální hodnoty na základě vlastní úvahy o jejich nedobytnosti, plní svou povinnost (předložit seznam majetku se zákonem předepsaným obsahem) lehkomyslně a nedbale (a koná-li tak úmyslně, lze důvodně předpokládat, že návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr). Jak lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení ( ), tak důvodný předpoklad, že dlužník sleduje návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr ( ), pak jsou důvodem pro neschválení oddlužení ( ). Odvolací soud v napadeném usnesení z mezí výše rozebrané judikatury nevybočil a jeho závěr, že byl důvod oddlužení neschválit vzhledem k neuvedení pohledávek v seznamu majetku, obstojí bez nutnosti věcného zkoumání dalších skutečností.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. září 2020

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu