Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 564/15

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Vojtěcha Šimíčka a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele Družstvo Pasáž, se sídlem Děčín, Hrnčířská 1305/2, zastoupeného JUDr. Františkem Penkem, advokátem se sídlem Jistebnice 29, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 11. 2014, č. j. -39, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 23. 2. 2015, která splňuje formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že jím bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces zaručené mu d.

II.

2. Usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 31. 10. 2013, č. j. -25, bylo rozhodnuto o tom, že předmětné řízení se zastavuje (výrok I.) a žalobcům (zde vedlejší účastníci) se ukládá povinnost zaplatit stěžovateli společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 13.449,- Kč (výrok II.). Soud prvního stupně k tomu uvedl, že řízení bylo zastaveno z důvodu zpětvzetí podané žaloby. Protože to byli vedlejší účastníci, kteří zavinili, že řízení muselo být zastaveno, přiznal soud stěžovateli právo na náhradu nákladů řízení ve shora uvedené výši, která byla stanovena dle příslušných ustanovení , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

3. Nákladový výrok stěžovatel napadl odvoláním. V něm vyjádřil svůj nesouhlas s tím, aby výše jemu přiznaných nákladů byla určena dle advokátního tarifu, když dle jeho názoru mělo být postupováno podle , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Soudu prvního stupně vytkl též nesprávnost posouzení počtu jeho právním zástupcem učiněných úkonů právní služby. Odvolacímu soudu proto navrhl, aby rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že mu bude přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 33.616,- Kč.

4. Krajský soud v Ústí nad Labem svým usnesením ze dne 27. 11. 2014, č. j. -39, odvolání stěžovatele částečně vyhověl, když změnil výrok II. rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že přiznal stěžovateli náhradu nákladů ve výši 14.616,- Kč. Odvolací soud dal stěžovateli za pravdu v části, v níž tento brojil proti posouzení počtu úkonů právní služby, avšak jeho argumentaci nepřisvědčil v části, v níž se tento domáhal, aby náhrada nákladů řízení byla určena dle namísto dle advokátního tarifu. Poukázal přitom na to, že byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013,

sp. zn.

, a to s účinností ke dni 7. 5. 2013. Protože k zastavení řízení došlo až po tomto datu, postupoval soud prvního stupně dle názoru soudu odvolacího správně, pokud stanovil odměnu advokáta podle advokátního tarifu namísto podle Ústavním soudem zrušené vyhlášky.

III.

5. Rozhodnutí odvolacího soudu stěžovatel napadl ústavní stížností. Porušení svých ústavně zaručených práv spatřoval zejména v tom, že odvolací soud při své úvaze ohledně určení výše náhrady nákladů řízení vycházel (stejně jako soud prvního stupně) z advokátního tarifu, namísto z , jejíž aplikace se stěžovatel domáhal. V této souvislosti stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že výše náhrady nákladů řízení měla být (i přes její zrušení) určena dle , neboť celé řízení proběhlo ještě v době její účinnosti, když ke zpětvzetí žaloby došlo dne 13. 11. 2012 a stěžovatel svůj souhlas se zastavením řízení vyslovil dne 29. 11. 2012. Pouhá skutečnost, že řízení bylo zastaveno až poté, co byla Ústavním soudem zrušena, když k tomuto zastavení došlo (ze stěžovateli neznámých důvodů) až na základě usnesení soudu prvního stupně ze dne 31. 10. 2013, tj. až po uplynutí 11 měsíců ode dne, kdy stěžovatel se zastavením řízení vyslovil souhlas, nemůže jít dle názoru stěžovatele k jeho tíži. Odvolací soud tak tím, že ve věci neaplikoval , porušil dle stěžovatele zákaz (pravé) retroaktivity.

IV.

6. Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti a jí napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že tato představuje návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu .

7. Ústavní soud si úvodem dovoluje připomenout, že jeho úkolem je dle y toliko ochrana ústavnosti, nikoli kontrola "běžné" zákonnosti. Jak bylo taktéž opakovaně judikováno, Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není tedy povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Je povolán toliko k přezkumu ústavněprávních principů, tj. toho, zda nedošlo k porušení těchto principů a základních práv a svobod účastníka řízení, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními a zda výklad práva provedený obecnými soudy je ústavně konformní, resp. zda nebyl aktem jejich libovůle.

8. Jak vyplývá z výše uvedeného, jádrem nyní posuzované ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s právním názorem odvolacího soudu (jakož i soudu prvního stupně) ohledně nutnosti určit výši náhrady nákladů předmětného řízení dle advokátního tarifu, namísto dle , když tento právní názor stěžovatel považuje za nesprávný a neslučitelný s principem právní jistoty.

9. S tímto názorem stěžovatele však nelze souhlasit. Jak vyplývá ze sdělení Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2013, Org. 23/13, v němž se Ústavní soud vyjádřil k účinkům svého nálezu ze dne 17. 4. 2013,

sp. zn.

, je rozhodujícím okamžikem pro určení, podle kterého právního předpisu bude výše odměny advokáta stanovena, datum pravomocného rozhodnutí soudu, jímž tento o náhradě nákladů řízení rozhodl. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně o zastavení řízení a o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl až svým usnesením ze dne 31. 10. 2013, tedy až několik měsíců poté, co nález

sp. zn.

nabyl účinnosti a došlo tak ke zrušení , považuje Ústavní soud postup jak tohoto soudu, tak soudu odvolacího, kdy tyto namísto zrušené vyhlášky aplikovaly příslušná ustanovení advokátního tarifu, za správný a ústavně konformní (shodně viz např. usnesení ze dne 8. 7. 2014,

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

10. Na právě uvedeném nemůže nic změnit ani argumentace stěžovatele, že celé řízení proběhlo v době ještě před zrušením , když poslední úkon byl stěžovatelem v řízení učiněn dne 29. 11. 2012, kdy stěžovatel vyslovil souhlas se zastavením řízení, a je tedy nutno dle této vyhlášky při výpočtu odměny za právní zastoupení i nadále postupovat. To proto, že jak již bylo uvedeno výše, je otázka možné aplikace Ústavním soudem zrušené vyhlášky vázána na okamžik, kdy bylo soudem rozhodnuto o otázce náhrady nákladů řízení, nikoli na okamžik, kdy účastník řízení vůči soudu učinil poslední procesní úkon. Byť Ústavní soud může mít (v obecné rovině, bez znalosti bližších okolností posuzovaného případu) pochybnosti o včasnosti postupu soudu prvního stupně, který rozhodl o zastavení řízení až 11 měsíců poté, co stěžovatel s takovým postupem projevil svůj souhlas, není tato skutečnost s přihlédnutím k výše uvedenému způsobilá založit protiústavnost napadených rozhodnutí. Má-li stěžovatel za to, že mu byla nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že soud prvního stupně nevydal rozhodnutí o zastavení řízení v přiměřené lhůtě, způsobena škoda, pak mu nic nebrání v tom, aby se ochrany svých práv domáhal postupem dle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti, ve znění pozdějších předpisů.

V.

11. Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. března 2015

Jiří Zemánek v. r.

předseda II. senátu Ústavního soudu