Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 2476/2019

27 Cdo 2476/2019-209

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Ivo Waldera v právní věci žalobkyně P., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Janem Vondráčkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Zbraslavské náměstí 458, PSČ 156 00, proti žalovanému J. S., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Václavem Kacálkem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Na Ořechovce 580/4, PSČ 162 00, o zaplacení 136.356 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 3. 2019, č. j. -177, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 8.324,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:

136.356 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 136.356 Kč od 2. 5. 2017 do zaplacení (výrok I.), zastavil řízení ohledně úroku z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 136.356 Kč od 24. 3. 2015 do 1. 5. 2017 (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

[2] K odvolání žalovaného (který napadl výrok I. a III.) Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem (co do výroku I. a III.) potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

[3] Proti v záhlaví uvedenému rozsudku podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „ “). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[4] Dovolatelem předestřené (podle obsahu dovolání posouzené) otázky, zda v situaci, kdy je společnosti v důsledku nesprávně vedeného účetnictví jejím jednatelem způsobena škoda „v podobě schodku na jejím hmotném majetku“, se společnost o této škodě (ve smyslu a , ) mohla dozvědět nejdříve při periodické inventarizaci tohoto majetku prováděné na konci kalendářního roku, ve kterém tento schodek vznikl, a zda společnosti vzniká škoda „v podobě schodku na jejím hmotném majetku“ okamžikem, kdy společnost zjistí výši schodku, přípustnost dovolání podle nezakládají. Je tomu tak proto, že se jejich řešení nemůže projevit v poměrech dovolatele založených napadeným rozhodnutím (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. , usnesení ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. , usnesení ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 102/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. ).

[5] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že k promlčení práva na základě námitky vznesené až v průběhu odvolacího řízení podléhajícího režimu neúplné apelace lze přihlédnout jen tehdy, vyplývá-li závěr o promlčení práva ze skutečností, jež vyšly najevo nebo byly zjištěny před soudem prvního stupně, nebo ze zjištění učiněného na základě důkazů navržených před soudem prvního stupně. Soud nemůže k námitce vznesené v odvolacím řízení přihlédnout, nelze-li bez dalších skutečností a důkazů posoudit její důvodnost. Jinými slovy, námitka promlčení je bezdůvodná, jestliže z obsahu spisu a skutkových zjištění soudu prvního stupně nelze bez zjišťování dalších okolností a provedení dalších důkazů posoudit promlčení práva, tj. že marně uplynula promlčecí doba (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. , nebo ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. ).

[6] Namítá-li dovolatel, že odvolací soud nesprávně určil okamžik vzniku škody a v návaznosti na to také nesprávně určil okamžik, kdy se společnost o vzniku škody mohla dozvědět, a proto (nesprávně) nezkoumal, kdy se o škodě mohl dozvědět druhý jednatel společnosti, přehlíží, že odvolací soud – s ohledem na citované judikatorní závěry – nemohl dokazování ke zjištění skutečností rozhodných pro počátek promlčecí lhůty doplnit. I v případě, že by dovolací soud posoudil závěry odvolacího soudu (týkající se počátku promlčecí lhůty) jako nesprávné, a z tohoto důvodu jeho rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil, nemohl by odvolací soud v navazující fázi řízení zjišťovat další skutečnosti rozhodné pro počátek promlčecí lhůty.

[7] Vytýká-li dovolatel soudům obou stupňů, že nesplnily svou poučovací povinnost a že postupovaly v rozporu se zásadou zákazu překvapivých rozhodnutí, poukazuje na (údajnou) vadu řízení. Uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v , aniž by otevíral jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí záviselo; tato námitka tak dovolání přípustným nečiní.

[8] Vytýkanou vadou navíc řízení ani netrpí. V situaci, kdy se soud prvního stupně od počátku řízení zabýval otázkou, zda je žalovaný (jako jednatel) odpovědný za neoprávněný úbytek hotovosti společnosti, mohlo být rozhodnutí soudů obou stupňů „překvapivým“ jen pro účastníka řízení ochrany svých procesních práv nedbalého a na jednání odvolacího soudu nepřipraveného (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 32/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o větu první, a , neboť bylo dovolání žalovaného odmítnuto a společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

[10] Náklady řízení sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 7. 8. 2019) podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), jejíž výše činí podle , bodu 5 a advokátního tarifu 6.580 Kč. Spolu s (jedinou) náhradou paušálních výdajů podle advokátního tarifu ve výši 300 Kč a s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 1.444,80 Kč tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži žalovaného celkem 8.324,80 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 9. 9. 2020

JUDr. Filip Cileček předseda senátu