Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2501/2020

22 Cdo 2501/2020-376

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců a) I. R., narozeného XY, b) A. R., narozené XY, obou bytem v XY, zastoupených Mgr. Soňou Kozovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Kvítková 124, proti žalovaným 1) M. M., narozenému XY, 2) O. M., narozené XY, oběma bytem v XY, zastoupeným Mgr. Alešem Zapletalem, advokátem se sídlem v Hranicích, Masarykovo náměstí 122, o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 18. 9. 2019, č. j. -306, ve znění usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 10. 10. 2019, č. j. -312, a ve znění usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 19. 11. 2019, č. j. -319, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 14. 12. 2017, č. j. -231, zřídil ve prospěch žalobců a každého dalšího vlastníka pozemku parc. č. XY, jehož součástí je jiná stavba bez č. p./č. e., a pozemku parc. č. XY, to vše v k. ú. XY, právo odpovídající služebnosti zatěžující pozemky parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY spočívající v povinnosti vlastníka těchto pozemků strpět vybudovanou podzemní kabelovou elektrickou přípojku NN vedoucí z pozemku parc. č. XY a parc. č. XY přes pozemek parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY k transformační stanici umístěné na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, a to v nezbytném rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu č. 2037-34/2015 ze dne 13. 4. 2015, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a v povinnosti vlastníka pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY umožnit vstup na tyto pozemky za účelem opravy a údržby podzemní kabelové elektrické přípojky NN (výrok I). Žalobcům uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalovaným za zřízení věcného břemene částku 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II). Dále rozhodl, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení 68 012 Kč (výrok III). Rozhodl také, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit státu na náhradě nákladů řízení 8 470 Kč (výrok IV).

Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 18. 9. 2019, č. j. -306, ve znění usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 10. 10. 2019, č. j. -312, a ve znění usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 19. 11. 2019, č. j. -319, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II o věci samé. Změnil výrok III rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobcům se právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznává a přiznal žalobcům právo na náhradu nákladů odvolacího a dovolacího řízení. Potvrdil také rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku IV o náhradě nákladů řízení vzniklých státu.

Proti rozsudku odvolacího soudu, a to do výroků II a III, podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o a v němž uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu Nesouhlasí s rozhodnutím odvolacího soudu, který nepřiznal žalobcům právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů podle Mají za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, na kterou v dovolání odkazují. Navrhují, aby dovolací soud změnil napadenou část rozhodnutí odvolacího soudu a uložil žalovaným povinnost nahradit žalobcům náklady řízení před soudy všech stupňů, případně aby rozhodnutí odvolacího soudu v napadené části zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaní ve vyjádření k dovolání uvádí, že dovolání není podle přípustné. Nad to poznamenávají, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právních otázkách, při jejichž řešení se odvolací soud neodchýlil ve smyslu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, na kterou ve vyjádření odkazují. Navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání žalobců podle odmítl.

Dovolání není přípustné.

Podle , (dále jen „ “), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Jelikož dovolání žalobců směřuje pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu v části týkající se výroků o nákladech řízení, není podle přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle odmítl.

Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s odůvodnění.

Poučení: Nesplní-li žalobci dobrovolně povinnost uloženou jim tímto rozhodnutím, mohou se žalovaní domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 9. 2020

Mgr. David Havlík

předseda senátu