Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 333/15

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Evy Kabešové, zastoupené JUDr. Lucií Vlkovou Voňkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Fügnerovo nám. 1808/3, Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. října 2014 č. j. -2126 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. dubna 2013 č. j. -2039, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka podala ve smyslu a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") ústavní stížnost, v níž navrhuje, aby Ústavní soud zrušil shora uvedená rozhodnutí obecných soudů, jimiž bylo rozhodováno o žalobě pro zmatečnost, a to z důvodu, že jimi mělo být porušeno základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces.

2. Aby mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je nejprve povinen zkoumat, zda jsou naplněny všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené . V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl. Obsah ústavní stížnosti, jakož i rozhodnutí jí napadených, tak nebylo třeba blíže reprodukovat, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno ústavní stížnost odmítnout.

3. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), povinnost respektovat a chránit základní práva je však úkolem všech orgánů veřejné moci, zvláště pak soudů. Z tohoto důvodu je řízení o ústavní stížnosti toliko subsidiárním prostředkem ochrany základních práv. Teprve za situace, kdy ostatní zákonné prostředky selžou (nejsou účinné, jsou bezvýsledně vyčerpány), eventuálně nejsou k dispozici, je možné se obrátit na Ústavní soud.

4. Proti napadenému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze bylo možné brojit dovoláním. Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle je dovolání v zásadě přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. O možnosti uplatnění tohoto procesního prostředku obrany byla stěžovatelka v napadeném rozhodnutí vrchního soudu řádně poučena.

5. Podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje; to platí (s účinností od 1. 1. 2013) i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). Ústavní stížnost tedy lze, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu ustanovení , dle kterého je možné ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný a mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

6. Proti napadenému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze bylo možné brojit dovoláním, přičemž o možnosti uplatnění tohoto procesního prostředku obrany byla stěžovatelka v napadeném rozhodnutí řádně poučena. Z ústavní stížnosti ani z veřejně přístupné databáze soudních řízení (viz http://infosoud.justice.cz/public/search.jsp) nevyplývá, že by stěžovatelka dovolání proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí odvolacího soudu uplatnila. Je nutno zdůraznit, že sama stěžovatelka obsah poučení o podání dovolání nikterak nezpochybnila a v ústavní stížnosti možnost podání či nepodání dovolání zcela pominula a pominutí tohoto zákonného prostředku nezdůvodnila. S ohledem na subsidiární povahu ústavní stížnosti proto není za dané situace Ústavní soud oprávněn posuzovat případnou důvodnost návrhu stěžovatelky. K tomu by mohl přistoupit při včas podané ústavní stížnosti pouze za splnění podmínky vyčerpání tohoto mimořádného opravného prostředku (srov. ).

7. V tomto ohledu proto bylo povinností stěžovatelky podat dovolání a předestřít svou argumentaci ohledně jí tvrzených pochybení obecných soudů při rozhodování o její žalobě pro zmatečnost Nejvyššímu soudu ve smyslu , jak o tom byla poučena. Posouzení této otázky by bylo plně v kompetenci Nejvyššího soudu. Teprve poté by mohl - v případě, že by stěžovatelka z jakéhokoli důvodu s podaným dovoláním neuspěla - Ústavní soud posoudit její návrh meritorně. Jinak řečeno, i kdyby Nejvyšší soud dospěl k závěru, že poučení v napadeném usnesení vrchního soudu bylo vadné, znamenalo by to ze strany stěžovatelky splnění podmínky , tedy vyčerpání všech prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Teprve poté, tedy po rozhodnutí Nejvyššího soudu o jejím dovolání (srov. požadavek vyčerpání dovolání formulovaný v usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

), by se jí případně otevřela cesta k podání ústavní stížnosti v zákonem stanovené lhůtě, neboť i v případě vadného poučení o dovolání by byla stěžovatelce lhůta k podání ústavní stížnosti zachována (srov. nález Ústavního soudu

sp. zn.

, dostupný na http://nalus.usoud.cz).

8. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako nepřípustnou [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. března 2015

Jan Filip v. r.

soudce Ústavního soudu