Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
732E11F297702BA4C1258634001DCCDA.html
HTML · 15.86 KB
No categories available
29 NSČR 49/2020-B-1060
KSLB 76 INS XY29 NSČR 49/2020-B-1060
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníka J. J., narozeného dne XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 76 INS XY , o zproštění funkce insolvenčního správce, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou, se sídlem v České Lípě, Jižní 1820/37, PSČ 470 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. dubna 2020, č. j. KSLB 76 INS XY, 1 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 2. března 2020, č. j. KSLB 76 INS XY , zamítl Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“) [opakovaný] návrh dlužníka J. J. z 2. března 2020 (B-1002), aby jeho insolvenční správce (K.) byl zproštěn funkce.
[2] K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. dubna 2020, č. j. KSLB 76 INS XY, 1 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
[3] Odvolací soud poukázal mimo jiné na to, že o námitce dlužníka týkající se zastoupení insolvenčního správce na přezkumném jednání (jež se konalo v roce 2012) rozhodl již v usnesení ze dne 23. října 2015, č. j. KSLB 76 INS XY, 1 VSPH XY (Šlo o usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení ze dne 10. února 2015, č. j. KSLB 76 INS XY , kterým insolvenční soud zamítl (předchozí) návrh dlužníka (z 5. února 2015), aby jeho insolvenční správce byl zproštěn funkce.
[4] Dovolání dlužníka proti usnesení odvolacího soudu (B-1019), jež může být přípustné jen podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř. “), a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. o. s. ř. , odmítl Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. o. s. ř.
[5] Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je souladné se závěry, jež Nejvyšší soud přijal k výkladu ustanovení § 32 zákona č. 182/2006 Sb. , o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona ), především v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 93/2014 , uveřejněném pod číslem 58/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], jakož i v usnesení ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 2/2014 , uveřejněném pod číslem 48/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, konkrétně s těmi závěry, s nimiž Nejvyšší soud dovolatele seznámil (k jeho dovolání) již v usnesení ze dne 29. února 2016, č. j. KSLB 76 INS XY, 29 NSČR 47/2016-B -221.
[6] Napadené rozhodnutí nevybočuje z mezí těchto závěrů v intenzitě vyžadující korekci prostřednictvím věcného přezkumu závěrů odvolacího soudu soudem dovolacím. Důvod připustit dovolání na základě argumentace v něm obsažené tak dán není.
[7] Lze doplnit, že argumentace dovolatele k pochybením insolvenčního správce při přezkumném jednání konaném v roce 2012 je právně bezcenná (k založení přípustnosti dovolání v této věci nezpůsobilá), jelikož o tom, že tato skutečnost není důvodem pro odvolání insolvenčního správce dlužníka z funkce, rozhodl odvolací soud věcně již usnesením označeným v odstavci [3] (dovolání dlužníka proti tomuto usnesení odmítl Nejvyšší soud v odstavci [5] zmíněným usnesením č. j. KSLB 76 INS XY, 29 NSČR 47/2016-B -221). Zabývat se touto námitkou znovu jen proto, že ji dlužník zopakoval v novém návrhu (z 2. března 2020) zapovídají Nejvyššímu soudu (a před ním i soudům nižších stupňů) účinky pravomocného soudního rozhodnutí (usnesení odvolacího soudu označeného v odstavci [3]) plynoucí z § 159a o. s. ř. o. s. ř. (ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
[8] Námitkou, že mu soudy svým postupem upřely správo na spravedlivý proces, vystihuje dovolatel z obsahového hlediska tzv. zmatečnostní vadu řízení dle § 229 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Zmatečnostní vady řízení však jako způsobilý dovolací důvod výslovně vylučuje ustanovení § 241a odst. 1 věty druhé o. s. ř. o. s. ř. , takže pro jejich projednání nelze připustit dovolání.
[9] Důvod připustit dovolání není dán ani co do namítané nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, když potud je napadené rozhodnutí plně souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně se závěry obsaženými na téma (ne)přezkoumatelnosti soudního rozhodnutí v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011 , uveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[10] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb. , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon , se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. září 2020
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu