Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2304/2020

30 Cdo 2304/2020-261

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobců a) H. M., nar. XY, a b) V. M., nar. XY, oba bytem XY, zastoupených Mgr. Lukášem Trojanem,advokátem se sídlem v Praze 4, Na Strži 2102/61, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2020, č. j. -227, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobci se žalobou ze dne 20. 11. 2018, ve znění doplnění ze dne 10. 12. 2018, domáhali na žalované každý zaplacení 1 250 000 Kč s příslušenstvím jakožto náhrady nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nezákonného trestního stíhání jejich syna V. M., narozeného dne XY a zemřelého dne 26. 11. 2017.

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 16. 10. 2019, č. j. -204, zamítl žalobu, aby soud uložil žalované zaplatit každému žalobci 1 250 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), a uložil žalobcům zaplatit žalované společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 300 Kč (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II ), dále jen „ “, odmítl.

Otázka aktivní věcné legitimace žalobců nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud uvedl, že aktivní legitimace žalobců není dána, když zesnulý syn žalobců před svou smrtí žádný nárok na náhradu nemajetkové újmy z důvodu nezákonného trestního stíhání vůči žalované neuplatnil, a proto nemohlo dojít ani k přechodu tohoto nároku na žalobce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. ). V rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu není ani závěr odvolacího soudu o tom, že aktivní legitimaci žalobců nezakládá ani jimi tvrzená nemajetková újma, která jim měla vzniknout v důsledku trestního stíhání jejich syna (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. , nebo nález Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2019, sp. zn. ).

Nejvyšší soud nevyhověl požadavku žalobců, aby uvedenou otázku vyřešil jinak, neboť neshledal žádný důvod se od své dosavadní judikatury odchýlit.

Podle § 238 odst. 1 písm. h) není dovolání podle § 237 přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 9. 2020

JUDr. František Ištvánek předseda senátu