Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1937/2020

26 Cdo 1937/2020-230

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce P. V., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Michalem Vogelem, advokátem se sídlem v Liberci, nám. Sokolovské 312/1, proti žalovanému Společenství vlastníků XY, XY, se sídlem v XY, IČO XY, zastoupené Mgr. Davidem Hejzlarem, advokátem se sídlem v Liberci, 1. máje 97/25, o 97.650 Kč, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. ledna 2020, č. j. -187, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky celkem 97.650 Kč z titulu nároku na zaplacení pokuty dle , kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů.

Okresní soud v Liberci (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14. 11. 2018, č. j. -126, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 34.050 Kč (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 63.600 Kč (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.)

K odvolání žalobce i žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (odvolací soud) rozsudkem ze dne 28. 1. 2020, č. j. -187, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci dalších 4.050 Kč, jinak rozsudek v tomto výroku, jakož i ve výroku I. potvrdil (výrok I.); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).

Žalovaný napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, které Nejvyšší soud odmítl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť podle není přípustné.

Přípustnost dovolání je upravena v ustanovení , avšak podle dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V projednávané věci bylo dovolateli rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 14. 11. 2018, č. j. -126, ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne 28. 1. 2020, č. j. -187, uloženo zaplatit žalobci částku 38.100 Kč, tj. částku nepřevyšující 50.000 Kč, přičemž nejde o žádnou z výjimek upravených v ustanovení Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovolací soud nepřehlédl, ani sdělení dovolatele, že rozsudek odvolacího soudu napadá „v rozsahu obou jeho výroků“. Napadá-li tedy rovněž výrok o nákladech řízení, činí tak zřejmě jen formálně, neboť ve vztahu k tomuto výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění a navíc by nebylo ani přípustné [ ].

Dovolání vzhledem k svému obsahu zjevně nesměřuje ani do výroku, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen v zamítavém výroku v částce 59.550 Kč. K dovolání do tohoto výroku by ostatně nebyl dovolatel ani subjektivně legitimován [ a věta první ].

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 25. 8. 2020

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu