Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1859/2020

26 Cdo 1859/2020-143

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně I. J., se sídlem v XY, IČO XY, zastoupené JUDr. Stanislavem Červencem, advokátem se sídlem v Praze 10, Bělocerkevská 1301/26, proti žalovanému P. C., se sídlem v XY, IČO XY, zastoupenému JUDr. Reginou Soukupovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Konviktská 297/12, o zrušení smíru, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. ledna 2020, č. j. -115, a rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 26. června 2019, č. j. -79, takto:

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 23. 1. 2020, č. j. -115, potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha-západ (soud prvního stupně) ze dne 26. 6. 2019, č. j. -79, jímž zamítl návrh žalobkyně na zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 9. 2018, č. j. , kterým schválil smír účastníků (v němž se žalobkyně zavázala zaplatit žalovanému částku 36.000 Kč a náklady řízení ve výši 7.105 Kč), a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle (ve spojení s ) , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “).

Podle ustanovení dovolání podle není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekuční řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Peněžitý limit uvedený v se uplatní i v případě dovolání proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zrušení usnesení o schválení smíru. Není důvod, proč by se závěry, k nimž dospěl Nejvyšší soud v poměrech žaloby na obnovu řízení (usnesení ze dne 27. června 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v žalobě o zmatečnost (usnesení ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. ), u zamítnutí návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání (usnesení ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. ), odmítnutí žaloby pro vady (usnesení ze dne 7. 7. 2015, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), neměly prosadit obdobně i v poměrech řízení o zrušení smíru.

V projednávané věci dovolatelka podala žalobu na zrušení smíru, jímž bylo rozhodnuto o zaplacení částky 36.000 Kč, tj. částky nepřevyšující 50.000 Kč, přičemž nejde o žádnou z výjimek upravených v Dovolání tedy směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovolatelka sice napadla dovoláním všechny výroky rozsudku odvolacího soudu, avšak výrok, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, napadá zjevně jen proto, že jde o výrok akcesorický. Dovolání v této části neobsahuje žádné odůvodnění ani údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( -238a ), navíc dovolání proti výrokům o nákladech řízení není přípustné podle

Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení odvolacím soudem o tom, že dovolání je přípustné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Řízení o dovolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně Nejvyšší soud podle ustanovení a zastavil, neboť funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 8. 2020

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu