Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 112/2020-108

KSPL 65 INS XY65 ICm XY29 ICdo 112/2020-108

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce M. B., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Martinem Kainem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Nádražní 58/110, PSČ 150 00, proti žalovanému J. Š., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Miroslavem Hnilicou, advokátem, se sídlem v Praze, Litevská 1174/8, PSČ 100 00, o určení pravosti vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 65 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobce, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. února 2020, č. j. 65 ICm XY, 103 VSPH XY ( XY), ve znění usnesení ze dne 20. května 2020, č. j. 65 ICm XY, 103 VSPH XY ( XY), takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění:

[2] Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že:

1/ Insolvenční řízení ve věci žalobce bylo zahájeno dne 12. prosince 2018.

2/ Usnesením ze dne 23. ledna 2019, č. j. , insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek žalobce a povolil jeho řešení oddlužením.

3/ Přihláškou pohledávky č. 4 přihlásil žalovaný dne 18. února 2019 do insolvenčního řízení žalobce dvě dílčí pohledávky. První dílčí pohledávku přihlásil žalovaný jako vykonatelnou a nezajištěnou ve výši 97.697 Kč, a to z titulu příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 19. července 2012, č. j. 046 EX 336/03-422, vydaného JUDr. Dagmar Kuželovou, toho času soudní exekutorkou Exekutorského úřadu Praha 4. Uvedl, že JUDr. Dagmar Kuželová ukončila svou činnost soudního exekutora ke dni 31. srpna 2016 a do Exekutorského úřadu Praha 4 byl následně jmenován žalovaný.

4/ Na přezkumném jednání konaném dne 13. března 2019 popřel žalobce spornou pohledávku co do pravosti a výše, a to z důvodu, že „pohledávka je promlčena“. Insolvenční správce ji nepopřel.

5/ Dne 5. dubna 2019 podal žalobce včasnou žalobu na určení pravosti a výše sporné pohledávky.

[3] Insolvenční soud – odkazuje na a 6 , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) – uzavřel, že sporná pohledávka vzešla z exekučního řízení, které bylo zahájeno dne 23. dubna 2003 a nebylo dosud ukončeno, ale je pouze „pozastaveno“ z důvodu běžícího insolvenčního řízení ve věci žalobce (povinného); nejde o pohledávku promlčenou. Přitom nejde ani o pohledávku, jež by zanikla jiným způsobem, např. zaplacením.

[4] K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem (ve znění opravného usnesení) potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

[5] Odvolací soud – odkazuje na a 410 odst. 1 a 6 a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2018, sen. zn. , uveřejněný pod číslem 39/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 39/2019“) – konstatoval, že „v projednávané věci ve prospěch žalobce nesvědčí žádné skutečnosti, jež uvedl v rámci uplatnění popření pohledávky podanou žalobou, neboť je neuvedl při popření sporné pohledávky“. Tvrzení uvedená (až) v žalobě tak „nemohou vést k prosazení oprávněnosti popření sporné pohledávky“. Pro úplnost odvolací soud dodal, že závěr insolvenčního soudu, podle něhož není sporná pohledávka promlčena, je správný, byť pro posouzení projednávané věci bez významu.

[6] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu , (dále též jen „ “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu zodpovězena, a to:

[7] Vzhledem k tomu, že dle ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu), „náleží odměna, náhrada hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při vedení exekuce, náhrada za doručení písemností pouze exekutorovi, který konkrétní exekuční činnost, za níž odměna a náhrady náležejí, skutečně vykonal, pak se takové odměny a náhrad nemůže domáhat jiný subjekt, který exekuční činnost, za níž tato odměna a náhrady náležejí, nevykonal. Nikdo jiný, než soudní exekutor, který provedl takto honorovanou exekuční činnost, tak není oprávněn se zaplacení odměny a náhrad domáhat a tyto uplatňovat.“

[8] Dovolatel obsáhle argumentuje ve prospěch závěru o absenci aktivní legitimace žalovaného přihlásit spornou pohledávku do insolvenčního řízení žalobce, neboť žalovaný není osobou, která vykonala (předmětnou) exekuční činnost a ve prospěch které byl vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 19. července 2012, č. j. 046 EX 336/03-422. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí, popř. aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se určuje, že sporná pohledávka není přihlášena do insolvenčního řízení žalobce co do pravosti a výše po právu.

[9] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2

[10] Učinil tak proto, že dovolatel mu v dovolání (proti svému mínění) nepředkládák řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu

[11] Dovolatel snáší argumenty ve prospěch závěru, že žalovaný nebyl oprávněn přihlásit spornou pohledávku do insolvenčního řízení žalobce; napadené rozhodnutí však spočívá na jiném závěru, totiž na tom, že žalobě nelze vyhovět, jelikož žalobci nesvědčí (nemůže uplatnit) v projednáváné věci žádné skutečnosti (námitky), jež by odůvodnily popření pravosti a výše sporné pohledávky, jelikož žádné skutečnosti (námitky) žalobce neuvedl (již) při samotném popření sporné pohledávky. Proti tomuto závěru se však dovolání argumentačně nevymezuje [a řešení těch otázek, jež dovolání klade (posuzováno podle jeho obsahu), je tak pro výsledek dovolacího řízení právně bezcenné].

[12] Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v tom, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu ustanovení přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení věty první a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v poměrech ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2016, sp. zn. (a judikaturu tam označenou), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2019, sen. zn. .

[13] Závěr, podle kterého je insolvenční správce (či dlužník v oddlužení; ve znění účinném do 31. května 2019) povinen v popěrném úkonu směřujícím proti vykonatelné pohledávce konkrétně uvést (vedle podstatných náležitostí popěrného úkonu) i skutečnosti, pro které pohledávku popřel (důvody popření), neboť jen tyto skutečnosti mohou být následně využity insolvenčním správcem (či dlužníkem) v řízení jako žalobní tvrzení ( ), je přitom v judikatuře Nejvyššího soudu závěrem ustáleným (srov. R 39/2019, na které vhodně poukázal již odvolací soud).

[14] Způsobilý dovolací důvod ( ) nevystihuje ani námitka, že příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 19. července 2012, č. j. 046 EX 336/03-422, nebyl žalobci nikdy doručen. Jejím prostřednictvím dovolatel odvolacímu soudu totiž toliko vytýká vadu řízení, spočívající v neúplně zjištěném skutkovém stavu věci, aniž by otevíral jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva; ani tato námitka proto dovolání přípustným nečiní.

[15] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost nahradit žalovanému jeho náklady řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 20. května 2020), která podle ustanovení bodu 5., a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí (z tarifní hodnoty ve výši 50.000 Kč) částku 3.100 Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč ( advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ( , 3 ) ve výši 714 Kč. Celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč.

[16] S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný v aktuálním znění (srov. bod 2. části první článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).

V Brně dne 31. 8. 2020

JUDr. Petr Gemmel předseda senátu