Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4167/2018

33 Cdo 4167/2018-534

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně A. K., bytem XY, zastoupené JUDr. Michalem Žižlavským, advokátem se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, proti žalované Europets partners s. r. o. (dříve NÁBYTEK Kateřina s. r. o.), se sídlem v Praze 5, Dienzenhoferovy sady 1102/1, identifikační číslo 27120295, zastoupené Mgr. Liborem Hubáčkem, advokátem se sídlem v Benešově, Malé náměstí 73, o  462.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2018, č. j. -497, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem

ze dne 8. 12. 2017, č. j. -434, ve znění opravného usnesení ze dne 5. 4. 2018, č. j. -471, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 462.000,- Kč s blíže specifikovaným zákonným úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 6. 2018, č. j. -497, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně žalované neposkytla žádnou lhůtu k nápravě vytýkaných vad ohledně provádění díla, a tak nesplnila požadavky kladené ustanovením , (dále jen „o. z.“), a od smlouvy odstoupila neplatně. Jako obiter dictum dodal, že od počátku byla žalobkyně seznámena (a srozuměna) se skutečností, že zhotovovaná kuchyňská linka je tvořena dodávkou dílů z Itálie a vzhledem ke sjednaným lhůtám (14 týdnů na zhotovení díla, 12 týdnů na odstranění drobných vad díla) je zřejmé, že navrhovaný termín 6 týdnů k odstranění pochybení žalované co do povrchové úpravy kuchyňské linky, byl zcela přiměřený a to i se zohledněním následné nezbytné montáže. Zbývající vytýkané nedostatky prováděného díla nebylo možné odstranit pro postoj žalobkyně. Odstoupila-li žalobkyně od smlouvy bezdůvodně (neplatně), smluvní poměr nadále trvá, a žalobkyně tak nemůže mít právo na vrácení již poskytnutého plnění podle o. z.  

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, které má za přípustné podle , neboť podle jejího přesvědčení závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Za takovou považuje otázku přiměřenosti délky lhůty ke zjednání nápravy v režimu ustanovení o. z.

Nejvyšší soud projednal dovolání podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , dále opět jen „ “).

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle přípustnost dovolání ( až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení a 2 tím nejsou dotčena.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej větu první ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na otázce hmotného či procesního práva, dosud v rozhodovací činnosti dovolacího soudu nevyřešené - a zda je tedy dovolání podle přípustné - může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Spojuje-li dovolatelka přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení založen. Jestliže rozhodnutí odvolacího soudu není založeno na vyřešení vymezené právní otázky, pak dovolání pro její řešení nemůže být podle přípustné.Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že žalobkyně v rozporu s ustanovením o. z. neposkytla žalované žádnou „přiměřenou dobu“ k nápravě důvodně vytýkané vady a od smlouvy bezodkladně odstoupila, a nikoliv na otázce přiměřenosti (délky) lhůty ke zjednání nápravy v režimu o. z., kteroužto úvahu odvolací soud připojil jen jako obiter dictum. Otázka, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, přípustnost dovolání založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. , a ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. , ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. , odmítl).

Je-li dovolatelkou namítáno, že odvolací soud nerespektoval zákonem stanovená pravidla pro hodnocení důkazů a že důkazy svévolně hodnotil, jakož i to, že jí neposkytl lhůtu k případnému vyjádření, plynoucímu z možné změny rozsudku soudu prvního stupně, není tím napadán žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z procesního práva, na němž je rozhodnutí o věci založeno, nýbrž je mu vytýkáno, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám uvedeným v , , b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci – je-li jimi řízení skutečně postiženo – přihlíží dovolací soud pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné ( , věta druhá, ). Navíc platí, že skutkový stav věci, k němuž dospěl hodnocením provedených důkazů odvolací soud, nelze – až na výjimečný případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, kdy hodnocení důkazů je založeno na libovůli (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. ) – dovoláním úspěšně zpochybnit (srov. ). Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle O případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy v souzené věci přitom nejde.

Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu Nejvyšší soud její dovolání podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 8. 2020

JUDr. Václav Duda předseda senátu