Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2311/2020

-517

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného M. B., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Bohuslavem Novákem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop č. 843/4, proti povinnému VESLAŘSKÝ KLUB MORÁVIA UH z. s., se sídlem v Uherském Hradišti, Tyršovo náměstí č. 440, identifikační číslo osoby 16361016, zastoupenému Mgr. Lucií Ježkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Strži č. 2102/61a, pro 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 18. února 2020, č. j. -479, t a k t o :

I. Dovolání oprávněného se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ) :

Okresní soud v Uherském Hradišti usnesením ze dne 31. května 2019, č. j. -332, podle ustanovení , (dále též jen „“), zastavil exekuci vedenou soudním exekutorem JUDr. Jurajem Podkonickým, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, pod sp. zn. 67 Ex 252/15, na základě pověření Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 3. března 2015, č. j. -12, podle elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 22. dubna 2013, č. j. -11. Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, poté k odvolání oprávněného usnesením ze dne 18. února 2020, č. j. -479, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

Z odůvodnění rozhodnutí odvolací soudu (a obdobně i soudu prvního stupně) vyplývá, že k zastavení exekuce podle ustanovení došlo z důvodu, že komplex právních jednání oprávněného M. B. a dalších osob - zejména jeho bratra L. B. (bývalého předsedy povinného), která vedla k vydání exekučního titulu, je ve svém celku (jak obsahovém, tak procedurálním) postižen stigmatem kolize s dobrými mravy a představuje zneužití procesního práva. Daný komplex právních jednání byl soudy obou stupňů podrobně popsán. V nejpodstatnějších bodech jej lze shrnout tak, že bratr oprávněného L. B. po svém odvolání z funkce předsedy povinného (byť dosud není vyjasněno, zda jeho odvolání bylo oprávněné) zřídil povinnému datovou schránku, přičemž své oprávnění jednat za povinného osvědčoval vůči orgánu veřejné správy dřívějším rozhodnutím o svém zvolení do funkce předsedy povinného a zamlčoval, že proběhly valné hromady, na nichž byl z funkce odvolán. O zřízení datové schránky nové vedení spolku neinformoval a umožnil přístup do datové schránky další osobě. V této situaci oprávněný M. B., který o založení datové schránky věděl, jako žalobce podal návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který se stal exekučním titulem v této věci, a následně i exekuční návrh. Jelikožy v rámci těchto řízení byly (a podle zákona musely být) doručovány právě do datové schránky povinného, do níž však měl přístup pouze bratr oprávněného L. B. a jím pověřená osoba, přičemž povinný, resp. osoby oprávněné za něj jednat o založení datové schránky nevěděly, a tedy nevěděly ani o probíhajícím řízení, nemohly se vydání elektronického platebního rozkazu procesně bránit, případně dobrovolně splnit jím uloženou povinnost. Oprávněný M. B. takto jednal k tíži povinného, přestože se sám považoval za člena povinného a za člena jeho předsednictva. Jednání oprávněného a jeho bratra tvoří jeden celek, který vykazuje znaky zneužití procesního práva, neboť oprávněný při uplatnění svého nároku postupoval v rozporu s účelem procesních norem, s cílem dosáhnout procesní výhody, avšak způsobem nepředpokládaným procesním právem.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení následujících otázek hmotného a procesního práva:

1) Zda může být samotné uplatnění práva žalobou u nalézacího soudu, tj. realizace procesního práva, v rozporu s dobrými mravy a zneužitím práva, není-li zároveň zjištěno, že v rozporu s dobrými mravy je také samotný hmotněprávní nárok žalobou uplatněný? Tato právní otázka podle dovolatele nebyla doposud dovolacím soudem vyřešena. Dovolatel se domnívá, že procesní úkon podání žaloby nemůže být sám o sobě zneužitím práva, pokud nebylo zároveň zjištěno zneužití práva v rámci žalobou uplatněného hmotněprávního nároku.

2) Zda se do řízení exekučního promítá vada řízení nalézacího spočívající v absenci ustanovení opatrovníka, jsou-li pro jeho ustanovení splněny podmínky podle ustanovení ? Odvolací soud se podle dovolatele při řešení této otázky procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu tvrdí, že vady nalézacího řízení se nepřenášejí do řízení exekučního, což platí i o nedostatku šetření předpokladů pro ustanovení opatrovníka. Povinnému navíc nic nebránilo podat ve věci exekučního titulu žalobu pro zmatečnost a domáhat se nápravy procesního pochybení nalézacího soudu, což však neučinil.

3) Zda soud v nalézacím řízení doručuje právnické osobě, spolku, má-li zřízenu datovou schránku přímo právnické osobě, či jejímu statutárnímu orgánu, tedy zda je pro otázku řádného doručení exekučního titulu rozhodné, kdo je statutárním orgánem spolku? Odvolací soud se podle dovolatele při řešení této otázky procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uvádí, že soud při doručování právnické osobě se zřízenou datovou schránkou nemá zjišťovat, kdo je jejím statutárním orgánem ani kdo datovou schránku „vybral“.

4) Zda může být nevědomost o existenci datové schránky spolku a s tím spojené možné doručování spolku prostřednictvím datové schránky podle ustanovení v řízení nalézacím přičítáno v exekučním řízení k tíži (z hlediska zneužití práva) oprávněnému (v nalézacím řízení žalobci), který o existenci datové schránky věděl a to obzvláště za situace, že podle ustanovení , o elektronických úkonech a autorizované konverzi, existuje veřejný seznam subjektů, které mají zřízeny datovou schránku? Má statutární orgán povinnost zjišťovat, zda má spolek zřízen datovou schránku? Tato právní otázka podle dovolatele nebyla doposud dovolacím soudem vyřešena. Podle názoru dovolatele povinný mohl a při postupu s péčí řádného hospodáře měl o existenci datové schránky vědět, neboť seznam datových schránek je na internetu veřejně přístupný.

Dovolatel proto navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněný se k jednotlivým shora uvedeným otázkám uvedeným v dovolání vyjádřil v tom smyslu, že jejich řešení odvolacím soudem je správné, případně není pro daný případ relevantní, a navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl, popřípadě zamítl.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. část první čl. II bod 2 ), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Nejvyšší soud k podanému dovolání uvádí, že dovolatel se mýlí, pokud tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení jím formulovaných otázek. Odvolací soud na řešení dovolatelem předestřené problematiky své rozhodnutí nezaložil, tyto otázky neřešil a tyto otázky nebyly pro rozhodnutí odvolacího soudu určující. Není tedy ani pravdou, že se odvolací soud při jejich řešení odchýlil od dovolatelem citované judikatury dovolacího soudu. Dovolatel přehlíží, že důvodem pro zastavení exekuce podle napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (a rovněž i podle rozhodnutí soudu prvního stupně) nebyla sama o sobě žádná z jím v dovolání napadaných skutečností, nýbrž závěr, že komplex právních jednání, která vedla k vydání exekučního titulu, je ve svém obsahovém i procedurálním celku postižen stigmatem kolize s dobrými mravy a představuje zneužití procesního práva (k důrazu na komplex právních jednání jako celku při posuzování důvodnosti zastavení exekuce viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2018, sp. zn. , ze dne 27. listopadu 2018, sp. zn. , a ze dne 30. července 2019, sp. zn. ; ke zneužití procesního práva srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. července 2012, sp. zn. ). V tomto ohledu ovšem dovolatel přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení a nevymezil. K povinnosti dovolatele formulovat v dovolání otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí (tj. která je pro dané řízení relevantní) - viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. .

Nejvyšší soud proto dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 18. února 2020, č. j. -479, podle ustanovení jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. 8. 2020

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu