Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 83/2019-B-128

KSPL 27 INS XY 29 NSČR 83/2019-B-128

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužnice M. B., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. XY, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o dovolání AS ZIZLAVSKY v. o. s., se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 28490738, insolvenčního správce dlužnice, a o dovolání zajištěného věřitele ACEMA Credit Czech, a. s., se sídlem v Praze 8 - Libni, U libeňského pivovaru 63/2, identifikační číslo osoby 26158761, zastoupeného Mgr. Petrem Volšíkem, advokátem, se sídlem ve Vraňanech 233, PSČ 277 07, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. března 2019, č. j. XY, 1 VSPH XY, takto:

Odůvodnění:

[1] Usnesením ze dne 18. září 2018, č. j. XY, zamítl Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“) návrh insolvenčního správce dlužnice (AS ZIZLAVSKY v. o. s.) ze dne 23. ledna 2018, na vydání výtěžku zpeněžení předmětu zajištění zajištěnému věřiteli (ACEMA Credit Czech, a. s.).

[2] Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení , , a 3 a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) – odůvodnil zamítnutí návrhu tím, že insolvenční řízení pravomocně skončilo (na základě usnesení, jímž insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení) dne 3. ledna 2018. K tomu dále poukázal na závěry obsažené v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. června 2018, č. j. XY, 2 VSPH XY, o tom, že po uplynutí lhůty 5 let insolvenční správce nemá činit žádné další úkony, které směřují k plnění povinností v tomto způsobu oddlužení; pouze provede nezbytné úkony směřující k ukončení oddlužení (podá soudu zprávu o splnění oddlužení).

[3] Dále insolvenční soud poukázal na to, že z pokynu zajištěného věřitele z 24. srpna 2017, připojeného k návrhu na vydání výtěžku zpeněžení, vyplývá, že byl vydán až 3 měsíce po skončení lhůty pro oddlužení plněním splátkového kalendáře; kupní smlouva, kterou byl zpeněžen předmět zajištění, pak byla podepsána až 5 měsíců po této lhůtě (19. října 2017).

[4] K odvolání insolvenčního správce a zajištěného věřitele Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. března 2019, č. j. XY, 1 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

[5] Odvolací soud – vycházeje z ustanovení , a 2 a – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům:

[6] Lhůta 5 let určená dlužníku při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou (nejzazší), přičemž její počátek určuje termín první splátky [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 77/2013“); usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu].

[7] Z hlediska naplnění plánu oddlužení plněním splátkového kalendáře není rozhodné, zda zajištěný věřitel požádal (ve smyslu ), aby insolvenční správce zpeněžil majetek podstaty sloužícího k zajištění jeho zjištěné pohledávky, a zda před splněním oddlužení (před dovršením běhu splátkového kalendáře) došlo ke zpeněžení předmětu zajištění a vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli.

[8] Dojde-li ke splnění takového oddlužení skončením zákonné lhůty jeho trvání nebo plným uspokojením (nezajištěných věřitelů) před uplynutím této lhůty, pak insolvenční správce již neplní žádné povinnosti směřující k provedení tohoto způsobu oddlužení. Provede již jen úkony, které souvisí s ukončením oddlužení, tj. podá soudu zprávu o splnění oddlužení (o dosaženém rozsahu uspokojení nezajištěných pohledávek pojatých do splátkového kalendáře) a vyúčtuje svoji odměnu a hotové výdaje.

[9] Insolvenční soud je povinen bezodkladně deklarovat (formálně vzít na vědomí) splnění daného oddlužení usnesením dle , jímž současně musí zprostit funkce insolvenčního správce a rozhodnout o odměně a hotových výdajích insolvenčního správce.

[10] Závěry formulované v odstavcích [6] až [9] převzal (zopakoval) odvolací soud z usnesení č. j. XY, 2 VSPH XY. K tomu doplnil, že shodnou problematikou se zabýval v usnesení ze dne 24. října 2018, sp. zn. XY, 2 VSPH XY, v němž uzavřel, že došlo-li za trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře ke zpeněžení předmětu zajištění vyžádanému zajištěným věřitelem, pak o osvobození dlužníka od placení zbytku dluhů nelze rozhodnout dříve, než bude výtěžek zpeněžení předmětu zajištění vydán zajištěnému věřiteli. V onom usnesení dále vyšel ze závěrů formulovaných Nejvyšším soudem např. v usnesení ze dne 27. září 2006, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 72/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 72/2007).

[11] Předmětná věc se však (podle odvolacího soudu) liší od věci zmíněné v předchozím odstavci, když odvolací soud pochybuje o tom, zda zajištěný věřitel dal insolvenčnímu správci skutečně pokyn ke zpeněžení předmětu zajištění. V porovnání s tím, co insolvenční správce o pokynu uvedl v návrhu na vydání výtěžku zpeněžení, totiž odvolatelé nyní v odvolání shodně (nově) tvrdí, že pokyn byl vydán již 2. listopadu 2016 (ač takový pokyn nebyl dříve zmíněn). Jak pokyn z 2. listopadu 2016 (aby předmět zajištění zpeněžil ve veřejné dobrovolné dražbě), tak pokyn z 24. srpna 2017 (aby předmět zajištění zpeněžil formou přímého prodeje za kupní cenu 700.000 Kč prostřednictvím DRS IMMO a. s.), vydala XY, inkasní agentura, za niž jednal A. V. V insolvenčním řízení byl přitom zajištěný věřitel na základě plné moci udělené dne 3. října 2011 zastoupen nejprve advokátem JUDr. Robertem Paulovičem a od 6. prosince 2017 advokátem Mgr. Petrem Volšíkem. Odvolací soud nevylučuje, že inkasní agentura byla oprávněna zastupovat zajištěného věřitele na základě mandátní smlouvy ze dne 15. prosince 2012, zmíněné v pokynu ze dne 2. listopadu 2016, tato skutečnost však nebyla doložena.

[12] I kdyby šlo o pokyny zajištěného věřitele, podle pokynu z 2. listopadu 2016, insolvenční správce nepostupoval (nezpeněžil předmět zajištění ve veřejné dražbě dobrovolné). Odůvodnit zpeněžení kupní smlouvou pokynem z 24. srpna 2017 nelze (šlo o pokyn opožděný), neboť oddlužení trvalo jen do května 2017. Splnění oddlužení sice insolvenční soud vzal na vědomí až 3. ledna 2018, stalo se tak ale v důsledku prodlení insolvenčního správce s předložením zprávy o splnění oddlužení. Návrhu na vydání výtěžku zpeněžení podanému (až) po skončení insolvenčního řízení nebylo možné vyhovět v žádném případě.

[13] Pouze „pro úplnost“ odvolací soud poznamenal, že insolvenční správce podal dovolání proti usnesení odvolacího soudu č. j. XY, 2 VSPH XY. Kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání důvodným, pak by insolvenčnímu správci nic nebránilo podat nový návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. V opačném případě bude na insolvenčním správci, aby vydal výtěžek zajištěnému věřiteli s rizikem, že bude odpovídat za škodu, která tím případně vznikne, popřípadě, aby na vlastní náklady (jako složitel) složil výtěžek do soudní úschovy podle ustanovení , o zvláštních řízeních soudních.

[14] Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání jak insolvenční správce, tak zajištěný věřitel. Oba dovolatelé vymezují přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení , (dále též jen „ “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, konkrétně otázek:

1/ Je insolvenční soud oprávněn zamítnout návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, který insolvenční správce učinil předtím, než byl pravomocně zproštěn funkce, toliko se zdůvodněním, že došlo ke vzetí na vědomí splnění oddlužení?

2/ Má zajištěný věřitel nárok na uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy, ke kterému došlo po uplynutí 5 let trvání splátkového kalendáře?

3/ Jakým způsobem má insolvenční správce naložit s výtěžkem zpeněžení předmětu zajištění určeným pro zajištěného věřitele nacházejícím se na účtu majetkové podstaty, jestliže insolvenční řízení bylo pravomocně ukončeno, insolvenční správce byl zproštěn z funkce a insolvenční soud mu neudělil souhlas s vydáním výtěžku zajištěnému věřiteli?

[15] Dovolatelé namítají, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požadují, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí (případně též rozhodnutí insolvenčního soudu) zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

[16] Dovolatelé především namítají, že i v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře při zpeněžení předmětu zajištění je insolvenční správce vázán pokynem zajištěného věřitele ( ); který byl v dané věci udělen za trvání oddlužení (2. listopadu 2016), byť k vlastnímu zpeněžení předmětu zajištění došlo až po splnění splátkového kalendáře. Prodlevu mezi udělením pokynu a zahájením procesu zpeněžování odůvodňují dovolatelé tím, že pohledávka zajištěného věřitele byla přezkoumána a zjištěna až na přezkumném jednání konaném dne 7. března 2017. Aktualizovaný pokyn (jenž již nevyžadoval zpeněžení předmětu zajištění ve veřejné dražbě) udělil zajištěný věřitel 24. srpna 2017 (zajištěný věřitel se jako dovolatel dále ohrazuje proti pochybnostem odvolacího soudu, zda pokyn udělil).

[17] Oproti odvolacímu soudu dovolatelé dovozují, že na danou věc byly uplatnitelné závěry formulované v usnesení odvolacího soudu č. j. , 2 VSPH XY, podložené poukazem na závěry Nejvyššího soudu v R 72/2007. Poukazují též na dikci a na usnesení Ústavního soudu ze dne 6. února 2014, sp. zn. (dostupné na webových stránkách Ústavního soudu) a dovolávají se názoru, jenž zazněl na konferenci Insolvence 2017 konané dne 19. května 2017 (zaznamenaného ve Sborníku z této konference), podle nějž nelze po 5 letech ukončit oddlužení plněním splátkového kalendáře, dal-li zajištěný věřitel předtím pokyn ke zpeněžení předmětu zajištění (musí se vyčkat zpeněžení).

[18] Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

[19] Dovolání v dané věci je přípustné podle ustanovení , když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v , a v posouzení dovoláním předestřených právních otázek je napadené rozhodnutí v rozporu s níže označeným rozhodnutím Nejvyššího soudu přijatým po podání dovolání v této věci.

[20] Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolateli, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

[21] Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

[22] Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.

[23] Usnesením ze dne 28. července 2020, sen. zn. , vydaným k dovolání insolvenčního správce dlužnice v této insolvenční věci, Nejvyšší soud změnil usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. XY, 2 VSPH XY (zmíněné v odstavcích [2] a [10] výše) tak, že usnesení ze dne 3. ledna 2018, č. j. XY [jímž insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice (bod I. výroku), zprostil funkce insolvenčního správce dlužnice (bod II. výroku) a přiznal insolvenčnímu správci odměnu a náhradu hotových výdajů (bod III. výroku)], se mění v bodech II. a III. výroku tak, že insolvenční správce se nezprošťuje funkce.

[24] K problematice otevřené dovoláním v této věci zformuloval Nejvyšší soud v usnesení sen. zn. (srov. jeho odstavce [27] a [28]) tyto závěry:

[25] Judikatura Nejvyššího soudu je vskutku ustálena v závěru, že lhůta 5 let stanovená dlužníku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou (nejzazší), přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení ( ) [R 77/2013]. Již v usnesení ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. , Nejvyšší soud nicméně ozřejmil, že závěry formulované (coby zásada) v R 77/2013 (kde šlo o přezkoumání rozhodnutí vydaného za trvání insolvenčního řízení podle ustanovení ve znění účinném do 31. října 2012) je nutné poměřovat také tím, co se v insolvenčním řízení před jeho skončením fakticky událo. Z R 77/2013 nadto plyne, že se týkalo jen plnění splátkového kalendáře, tedy uspokojování pohledávek nezajištěných věřitelů. K tomu, dokdy lze zpeněžovat předmět zajištění (v souladu s ustanovením ) v insolvenčním řízení dlužníka, jehož úpadek je řešen oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře, a dokdy lze takto dosažený (čistý) výtěžek zpeněžení zajištění vydat zajištěnému věřiteli ( ), se označené rozhodnutí nevyjadřovalo a odvolací soud se mýlí, dovozuje-li, že R 77/2013 je (může být) oporou závěru, že po uplynutí pětileté doby splácení nemůže být předmět zajištění účinně zpeněžen.

[26] Žádné ustanovení nebrání tomu, aby tam, kde je zvoleným způsobem oddlužení plnění splátkového kalendáře po dobu (nejdéle) 5 let, byl před vydáním rozhodnutí, jímž se končí insolvenční řízení (v intencích před vydáním usnesení, jímž insolvenční soud bere na vědomí splnění oddlužení), vypořádán v souladu (s ustanovením ) nárok zajištěného věřitele na vydání výtěžku zpeněžení předmětu zajištění. Skutečnost, že předmět zajištění byl (za trvání insolvenčního řízení) zpeněžen až po uplynutí pětileté lhůty určené dlužníku k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, nemá na práva zajištěného věřitele žádného vlivu. Nastane-li taková situace, je insolvenční soud povinen před vydáním usnesení, jímž se končí insolvenční řízení (usnesení, jímž bere na vědomí splnění oddlužení), vypořádat dosažený výtěžek zpeněžení předmětu zajištění; insolvenční soud, který takto nepostupuje, koná v rozporu s a také s elementární logikou. Zajištěný věřitel, který zpeněžením předmětu zajištění v průběhu insolvenčního řízení o zajištění své pohledávky přišel ( ), totiž nedostává na uspokojení své zajištěné pohledávky ničeho, což je nepřijatelný následek, jemuž je insolvenční soud povinen se svou procesní aktivitou vyhnout. Skončí-li insolvenční řízení (lhostejno proč) poté, co dojde ke zpeněžení předmětu zajištění, ale ještě předtím, než insolvenční soud rozhodne postupem dle (při předchozím řešení úpadku dlužníka oddlužením nebo konkursem) o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, je úkolem insolvenčního správce provést výplatu odpovídající části čistého výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele v mezích činnosti, k níž je povinen v době od skončení insolvenčního řízení do doby, než jej insolvenční soud zprostí funkce. Insolvenční soud, jenž i po skončení insolvenčního řízení může plnit určité funkce (např. rozhodovat o zproštění funkce insolvenčního správce), je povinen poskytnout insolvenčnímu správci ke splnění této jeho povinnosti potřebnou součinnost i tím, že v souladu s ustanovením k návrhu insolvenčního správce rozhodne o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. Srov. k tomu v obdobných souvislostech v poměrech upravených , o konkursu a vyrovnání, mutatis mutandis např. též R 72/2007.

[27] Napadené rozhodnutí tedy není souladné s výše formulovanými závěry. Důvod revidovat závěr, že usnesení odvolacího soudu má být (proto) zrušeno jako nesprávné, neshledává dovolací soud v „pochybnostech“ odvolacího soudu o tom, zda zajištěný věřitel dal insolvenčnímu správci skutečně pokyn ke zpeněžení předmětu zajištění (srov. reprodukci napadeného rozhodnutí v odstavci [11] výše). V situaci, kdy odvolací soud z těchto „pochybností“ nevyvodil žádné závěry o (ne)platnosti zpeněžení předmětu zajištění, jsou takové úvahy z hlediska možnosti ovlivnit výsledek dovolacího řízení právně bezcenné.

[28] Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), napadené usnesení zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( a 2 ).

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 20. srpna 2020

JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu