Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1307/2020

30 Cdo 1307/2020-325

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobců a)I. V., nar. XY, bytem XY, b)J. V., nar. XY, bytem XY, a c)L. K., nar. XY, bytem XY, všech zastoupených Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Štěpánská 630/57, proti žalované České republice – Národnímu bezpečnostnímu úřadu, se sídlem v Praze 5, Na Popelce 2/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2020, č. j. -286, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Původní žalobce, J. V., se v řízení domáhal konstatování porušení práva, omluvy a přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 1 500 000 Kč, která mu měla vzniknout v důsledku vydání nezákonných rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu (dále jen „NBÚ“) ze dne 5. 9. 2006, č. j. 68450/2006-NBÚ/P, a ředitele NBÚ ze dne 19. 12. 2006, č. j. 365/2006-NBÚ/07-OP, a která měla spočívat ve zničení jeho celoživotně budované vojenské kariéry s dopadem na žalobcův profesní i osobní život, a ve výši 200 000 Kč, jež mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v neukončení řízení o obnovení žalobcovy prověrky pro stupeň „Tajné“ podle , o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, v zákonem stanovené lhůtě. S ohledem na skutečnost, že původní žalobce, J. V., dne 15. 5. 2017 zemřel, Nejvyšší soud v usnesení ze dne 15. 11. 2017, č. j. -209, vyslovil, že namísto něj bude v řízení pokračováno se stávajícími žalobci, a to pouze ohledně relutární náhrady nemajetkové újmy. V rozsahu poskytnutí omluvy řízení zastavil.

Obvodní soud pro Prahu 5 jako soud prvního stupně mezitímním rozsudkem ze dne 21. 3. 2016, č. j. -113, rozhodl, že nárok žalobce je co do základu zcela po právu (výrok I) s tím, že o výši nároku bude rozhodnuto konečným rozhodnutím (výrok II).

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 12. 2016, č. j. -151, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ohledně nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu z důvodu nesprávného úředního postupu spočívajícího v neskončení bezpečnostního řízení zahájeného dne 12. 5. 2005 v zákonné lhůtě, zatímco ohledně nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu z důvodu nezákonného rozhodnutí žalované ze dne 5. 9. 2006, č. j. 68450/2006-NBÚ/P, a ze dne 19. 12. 2006, č. j. 365/2006-NBÚ/07-OP, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá (výrok I), a dále ve výrocích II a III rozhodl o nákladech řízení. Uvedený rozsudek Městského soudu v Praze byl však s výjimkou potvrzujícího výroku o věci samé k dovolání žalobců zrušen rozsudkem velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2019, č. j. -249.

Městský soud v Praze jako soud odvolací proto rozhodl o věci znovu nyní napadeným rozsudkem ze dne 10. 1. 2020, č. j. -286, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ohledně nároku původního žalobce J. V. na zadostiučinění za nemajetkovou újmu z důvodu nezákonného rozhodnutí žalované ze dne 5. 9. 2006, č. j. 68450/2006-NBÚ/P, a ředitele žalované ze dne 19. 12. 2006, č. j. 365/2006-NBÚ/07-OP, změněn tak, že se žaloba zamítá.

Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II ), dále jen „ “, odmítl.

Otázka posouzení příčinné souvislosti nemůže přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení založit, neboť kritiku jejího posouzení ze strany odvolacího soudu konstruují žalobci na jiném nároku, než který byl předmětem řízení. Oproti žalobě a navazujícím vyjádřením původního žalobce i stávajících žalobců, která dovozovala odpovědnost státu podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) primárně z tvrzených nezákonných rozhodnutí, dovozují žalobci v dovolání újmu jejich právního předchůdce z toho, že mu nebyla udělena prověrka na stupeň „Tajné“ před březnem 2006, kdy mu skončila platnost prověrky na stupeň „Přísně tajné“, tedy tak, aby mohl setrvat ve své původní funkci. Nově tedy žalobci uplatňují nárok na náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu ve smyslu , který dosud předmětem řízení nebyl. Námitky obsažené v dovolání proto směřují ke změně skutkového stavu věci, přičemž dovolací soud je ve smyslu a dalších ustanovení povolán pouze k přezkoumání otázek právních a v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ( ). Takový postup žalobců není přípustný.

Na dalších žalobci vymezených otázkách rozhodnutí odvolacího soudu (výlučně) nestojí. Jestliže obstál prvý důvod, pro nějž odvolací soud nároku žalobců nevyhověl (tj. absence příčinné souvislosti mezi tvrzenou újmou a její žalobci označenou příčinou), nemůže žádný další dovolací důvod (vznesení námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy v případě překonání a sjednocení dosavadní judikatury; zákonnost, spravedlnost a předvídatelnost soudního rozhodnutí) naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle , neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobců nijak projevit, což činí jejich dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Žalobci namítaná vada řízení (jednání s nesprávnou organizační složkou státu na straně žalované) nemůže založit přípustnost dovolání, neboť k takto namítané vadě řízení dovolací soud přihlíží podle jen tehdy, je-li dovolání přípustné.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto rozhodnutím, kterým se řízení končí ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. 8. 2020

JUDr. Pavel Simon předseda senátu