Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3520/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Tomáše Lichovníka a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Oldřicha Fišera, zastoupeného Mgr. Michalem Klusákem, advokátem se sídlem Na Hradbách 3213/1A, Šumperk, proti usnesení Okresního soudu v Šumperku č. j. -122 ze dne 30. 4. 2014 a usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, č. j. -134 ze dne 26. 8. 2014, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která po doplnění ze strany právního zástupce i v ostatním splňovala podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, usiloval stěžovatel o zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, kterými bylo dle ustanovení , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen ""), zastaveno řízení o návrhu stěžovatele, jímž se domáhal omezení svéprávnosti své matky. Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle d (dále jen ""), a to v důsledku toho, že obecné soudy odmítly v řízení doplnit dokazování znaleckým posudkem na stav posuzované.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s naříkanými rozhodnutími z hlediska kompetencí daných muy, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě pátéy, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.

V projednávané věci obecné soudy zastavily řízení o úpravu svéprávnosti posuzované s poukazem na znění , neboť stěžovatel k podanému návrhu nepředložil lékařské vysvědčení o duševním stavu posuzované. Pro zahájení řízení bez návrhu současně obecné soudy neshledaly jakýkoli důvod, opírajíce se přitom o lékařskou zprávu ošetřujícího lékaře posuzované, ze které vyplývá, že dotyčná nikdy nebyla léčena stran psychických onemocnění, je plně lucidní a způsobilá k právním úkonům. Jak dále k věci poznamenal Okresní soud v Šumperku, z písemného odůvodnění návrhu, stejně jako z předchozích dvou návrhů stěžovatele na omezení způsobilosti posuzované, je zřejmé, že motivem jejich uplatnění není skutečnost, že by se jmenovaná nebyla schopna postarat sama o sebe, nýbrž rodinné rozpory mezi ní a jejím synem, tj. navrhovatelem.

Stěžovatel spatřuje v napadených rozhodnutích porušení y. Toto právo však stěžovateli zjevně upřeno nebylo potud, že se mu dostalo adekvátního postavení účastníka řízení a proti rozhodnutí soudu prvního stupně mu byl k dispozici opravný prostředek, který také využil. Jak si Ústavní soud dále ověřil, oba obecné soudy se vypořádaly se všemi námitkami stěžovatele, svá rozhodnutí řádně, srozumitelně, vyčerpávajícím a ústavně konformním způsobem odůvodnily. Právní závěry soudů jsou pak výsledkem aplikace a interpretace právních předpisů, jež je v mezích ústavnosti, a nejsou ani v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními. Z ústavního hlediska jsou tedy napadená rozhodnutí obecných soudů plně akceptovatelná. Samotný fakt, že stěžovatel byl se svým návrhem neúspěšný, nelze bez dalšího hodnotit jako porušení práva na soudní ochranu.

Ve světle řečeného Ústavnímu soudu proto nezbylo, než aby ústavní stížnost podle odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. března 2015

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu