Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 147/2018-B-57

KSCB 27 INS XY29 NSČR 147/2018-B-57

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníků M. D., narozeného dneXY, bytem XY, a D. D., narozené dne XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. XY, o neschválení oddlužení, o dovolání dlužníků, zastoupených Mgr. Tomášem Čermákem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 2033/21, PSČ 370 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. června 2018, č. j. XY, 4 VSPH XY, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

[1] Usnesením ze dne 29. března 2018, č. j. XY, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) [mimo jiné]:

1/ Neschválil oddlužení dlužníků (manželů M. a D. D.) [bod II. výroku].

2/ Prohlásil konkurs na majetek dlužníků (bod III. výroku).

[2] K odvolání dlužníků (proti bodům II. a III. výroku napadeného usnesení) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. června 2018, č. j. XY, 4 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech II. a III. výroku.

[3] Proti usnesení odvolacího soudu podali dlužníci dovolání, jehož přípustnost vymezují na základě ustanovení , (dále též jen „ “), tak, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně tak, že soudy nižších stupňů vyřešená právní otázka má být posouzena dovolacím soudem jinak. Dovolatelé namítají, že obě rozhodnutí jsou založena na nesprávném výkladu pojmu „dlužníkův nepoctivý úmysl“, potažmo na nesprávném výkladu pojmu „lehkomyslný a nedbalý přístup“ (a uplatňují tak dovolací důvod dle ), požadujíce, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

[4] Otázkou, kterou má zodpovědět dovolací soud, je podle dovolatelů otázka:

Na základě jakých okolností lze jednání dlužníka posoudit jako nepoctivý záměr, potažmo jako jeho lehkomyslný a nedbalý přístup? Postačuje k takovému posouzení, že dlužník neuvedl v seznamu závazků všechny své věřitele (bez ohledu na celkové chování dlužníka v insolvenčním řízení); jestliže ano, jak markantní má být rozdíl mezi závazky uvedenými v seznamu závazků a přihlášenými pohledávkami?

[5] Insolvenční správce ve vyjádření k dovolání poukazuje na to, že v seznamu závazků předloženém dlužníky je uvedeno 14 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 1.770.000 Kč (což dovolovalo předpokládat, že u nezajištěných věřitelů bude dosaženo alespoň 30% míry uspokojení jejich pohledávek). Do insolvenčního řízení se ale přihlásilo 36 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 4.060.000 Kč, což by podle stavu v době rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nevedlo k povolení oddlužení.

[6] Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

[7] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2 Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v posouzení předpokladů pro schválení oddlužení souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Jde především o tyto judikatorní závěry:

[8] Jestliže podle dlužníkových tvrzení zahrnutých v návrhu na povolení oddlužení sepsaném na předepsaném formuláři a v povinných přílohách návrhu na povolení oddlužení dlužník nabízí svým nezajištěným věřitelům (kteří nesouhlasili s nižším plněním) méně než 30 % jejich pohledávek, pak je to ve smyslu , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[9] Zásada „poctivosti“ dlužníka v oddlužení se prosadí bez ohledu na to, zda jde o oddlužení plněním splátkového kalendáře nebo zpeněžením majetkové podstaty, respektive bez ohledu na to, zda věřitelé nebo insolvenční soud rozhodli o jiném způsobu oddlužení, než navrhoval dlužník [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2018, sen. zn. (ústavní stížnost proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 31. srpna 2018, sp. zn. )].

[10] Ustanovení (ve znění účinném do 31. prosince 2013) patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, tak bude závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[11] Ve všech situacích, v nichž se insolvenční soud zabývá (má zabývat) tím, zda oddlužením je sledován nepoctivý záměr ( , , , ), vychází z „okolností“ (terminologií pak „skutečností“), na jejichž základě lze závěr, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr „důvodně předpokládat“. „Důvodným předpokladem“ není „jistota“ o tom, že dlužník oddlužením sleduje nepoctivý záměr. Nejde o to nepoctivý „záměr“ dlužníku prokázat, nýbrž o to, že zjištěné (v řízení najevo vyšlé) okolnosti (skutečnosti) odůvodňují „předpoklad“, že dlužník takový (nepoctivý) záměr má (v rozhodné době měl) [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2019, sen. zn. ].

[12] V tom, že dlužník v seznamu závazků zamlčel některé své věřitele a že v seznamu svého majetku neoznačil část svého majetku (…) Nejvyšší soud spatřuje vzorový příklad toho, že dlužník sledoval oddlužením nepoctivý záměr [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 86/2013“)].

[13] Souhrnné hodnocení jednotlivých „nedbalostí“ dlužníka může založit (i ve spojení s dalším chováním dlužníka v průběhu insolvenčního řízení) „důvodný předpoklad“ insolvenčního soudu, že oddlužením je sledován nepoctivý „záměr“ (usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. ).

[14] Podle dovoláním nikterak nezpochybněných skutkových zjištění dlužníci v seznamu závazků ze dne 8. srpna 2017 (A-4), připojeném k insolvenčnímu návrhu spojenému s jejich společným návrhem na povolení oddlužení (A-1), uvedli 14 svých věřitelů s pohledávkami, jejichž souhrn tvoří částka 1.770.000 Kč a „čestně prohlásili“ (a svými podpisy stvrdili), že údaje uvedené v tomto seznamu jsou „správné a úplné“. V situaci, kdy posléze vyšlo najevo, že celkový počet věřitelů dlužníků je téměř trojnásobný (36) a že celkový souhrn pohledávek přihlášených věřitelů více než dvojnásobně převyšuje souhrn závazků (dluhů) udávaných dlužníky v seznamu závazků (4.060.000 Kč), je závěr odvolacího soudu, že předmětná skutečnost dokládá „nedbalý“ a „lehkomyslný“ přístup dlužníků k plnění povinností v insolvenčním řízení, plně souladný s výše citovanými judikatorními závěry.

[15] V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě III. výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužníků, je samostatným důvodem pro odmítnutí dovolání také (především) okolnost, že dovolací argumentace žádnou svou částí nezpochybňuje předpoklady pro vydání (výroku) usnesení o prohlášení konkursu.

[16] Výrok o prohlášení konkursu na majetek dlužníků má povahu výroku závislého na výroku o neschválení oddlužení. V režimu ustanovení by tedy byl automaticky odklizen (zrušen), kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným a důvodným v rozsahu, v němž odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o neschválení oddlužení. To však nic nemění na skutečnosti, že směřuje-li dovolání i proti tomuto výroku, nemůže být přípustné, jestliže neobsahuje žádné důvody, pro které by nemohl samostatně obstát výrok o prohlášení konkursu. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i (k přípustnosti dovolání) důvody R 86/2013.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. července 2020

JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu