Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1508/2020

23 Cdo 1508/2020-187

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně Realitní kancelář ZITA s.r.o. se sídlem v Praze 3, Žižkov, PSČ 130 00, Přemyslovská 1911/38, identifikační číslo osoby 60470704, proti žalovanému P. Ch., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému Mgr. Vratislavem Urbáškem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, PSČ 110 00, o zaplacení částky 103 754 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 3. 2002, č. j. -65, takto:Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 3. 2002, č. j. -65, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež v odvolacím řízení nedoznala změn, podle kterých účastníci dne 23. 8. 1995 uzavřeli smlouvu o zprostředkování, na jejímž základě se žalobkyně zavázala zprostředkovat pro žalovaného uzavření nájemní smlouvy v dohodnutých lokalitách se sjednaným cenovým rozpětím a žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni provizi v dohodnuté výši po podpisu nájemní smlouvy. Žalobkyně zprostředkovala uzavření smlouvy podnájemní, nikoli nájemní, a s vyšší úhradou za podnájem, než bylo dohodnuté cenové rozmezí nájmu. Žalovaný tuto podnájemní smlouvu dne 28. 2. 1996 uzavřel. Téhož dne současně uzavřela žalobkyně a žalovaný dohodu, na jejímž základě se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni provizi ve splátkách ve výši 50 000 Kč a 53 754 Kč s tím, že žalobkyně splnila zprostředkovatelskou smlouvu uzavřením podnájemní smlouvy. Přitom oba účastníci věděli, že žalovaný uzavřel smlouvu podnájemní, a žalovaný ani později nenamítal nesplnění zprostředkovatelské smlouvy ze strany žalobkyně a uváděl jiné důvody, pro které není schopen svůj dluh splnit.

Po právní stránce dospěl odvolací soud k závěru, že dohoda uzavřená mezi účastníky dne 28. 2. 1996 je smlouvu o narovnání, proto je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni podle § 585 obč. zák. požadovanou částku sjednanou v této dohodě.

Rozsudek odvolacího soudu napadl v celém rozsahu dovoláním žalovaný, které odůvodnil tím, že nebyl k jednání odvolacího soudu řádně předvolán, neboť od 7. 2. 2002 do 20. 12. 2002 byl ve vazbě, a nebylo mu tak umožněno se osobně jednání u odvolacího soudu zúčastnit. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k dovolání žalovaného nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) projednal dovolání žalovaného a rozhodl o něm podle , (dále jen ), ve znění účinném do 31. 12. 2000 (a to i vzhledem k přerušení řízení od 1. 10. 2004 do 17. 12. 2004 a znovu od 27. 4. 2007 do 5. 12. 2018 v důsledku prohlášení konkursu na majetek žalovaného), neboť ve smyslu bodu 15 a 17, hlavy první, části dvanácté , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, odvolací soud rovněž projednal odvolání a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 31. 12. 2000 (srov. obdobně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2004 ve věci sp. zn. , uveřejněný pod číslem 50/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolací soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem ( a ), dospěl k závěru, že dovolání je přípustné i důvodné.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle dovolání lze podat z důvodu, že v řízení došlo k vadám uvedeným v .

Ze shora uvedeného vyplývá, že podle právní úpravy dovolání účinné do 31. 12. 2000 je existence tzv. zmatečnostní vady řízení spočívající v tom, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, samostatným způsobilým dovolacím důvodem. K této vadě řízení je navíc dovolací soud povinen přihlédnout, i když nebyla uplatněna v dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 1996 ve věci sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Postupem soudu v průběhu řízení ve smyslu je činnost, která vydání konečného soudního rozhodnutí předchází, nikoli vlastní rozhodovací akt soudu, který má za úkol průběh řízení zhodnotit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996 ve věci sp. zn. ).

Odnětím možnosti jednat před soudem ve smyslu výše citovaného ustanovení je třeba rozumět takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává, např. navrhovat důkazy, účastnit se jednání apod. O vadu ve smyslu jde jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení (srov. též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997 ve věci sp. zn. , uveřejněné pod číslem 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Mezi procesní práva přiznaná účastníku řízení náleží i právo účastníka být předvolán způsobem uvedeným v ustanovení k jednání, jak to vyplývá z a 2 (jenž ve spojení s ustanovením platí i pro odvolací řízení). Podle věty druhé ve spojení s ustanovením může sice odvolací soud věc projednat v nepřítomnosti řádně předvolaného účastníka řízení, projedná-li však věc v nepřítomnosti účastníka, který k jednání řádně předvolán nebyl, aniž účastník tento postup navrhl (popř. s ním souhlasil), jde o odnětí možnosti tohoto účastníka jednat před soudem ve smyslu (srov. v tomto smyslu též rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000 ve věci sp. zn. či ze dne 24. 9. 2002 ve věci sp. zn. ).

Podle a 2 (ve znění účinném v době doručování předvolání žalovaného k jednání u odvolacího soudu) fyzické osobě lze doručit písemnost v bytě, v místě podnikání, na pracovišti nebo kdekoli bude zastižena (odst. 1). Nebyl-li adresát zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručí se jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě, působící v témže místě podnikání anebo zaměstnané na témže pracovišti, je-li ochotna obstarat odevzdání písemnosti. Není-li možno ani takto doručit, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do 3 dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl (odst. 2).

Zákonná konstrukce umožňující náhradní doručení podle vychází z toho, že adresát se v době doručení (tj. konkrétního dne) skutečně zdržuje v místě doručení a má tak možnost si doručovanou zásilku bezprostředně po náhradním doručení převzít či vyzvednout. Jestliže však je adresátem dodatečně prokázáno, že zjištění pošty o tomto předpokladu náhradního doručení je nesprávný, jde o doručení neúčinné (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2000, sp. zn. ).

Z obsahu spisu se podává, že k projednání odvolání, které žalobkyně podala proti rozsudku soudu prvního stupně, nařídil odvolací jednání (poté, co jednání nařízená na dny 16. 1. 2002 a 13. 2. 2002 byla odročena) na 27. 3. 2002. K tomuto jednání byl žalovaný předvolán poštovní zásilkou doručovanou na adresu XY. Podle obsahu doručenky nebyl žalovaný v tomto místě dne 21. 2. 2002 zastižen a zásilka byla do 8. 3. 2002 marně uložena na poště. U jednání konaného dne 27. 3. 2002 odvolací soud konstatoval, že žalovaný není přítomen a u žalovaného bylo „doručení vykázáno“. Z potvrzení Vězeňské služby České republiky ze dne 20. 12. 2002 se podává, že žalovaný byl od 7. 2. 2002 do 20. 12. 2002 ve výkonu vazby.

Tím, že odvolací soud projednal odvolání žalobkyně na ústním jednání, k němuž nebyl žalovaný řádně předvolán, neboť žalovaný se v místě doručení poštovní zásilky obsahující předvolání k jednání u odvolacího soudu v době doručování nezdržoval, jelikož byl ve výkonu vazby, v důsledku čehož se žalovaný ústního jednání u odvolacího soudu nemohl zúčastnit, byla žalovanému v odvolacím řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odvolací řízení tak bylo zatíženo vadou uvedenou v

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), rozsudek odvolacího soudu podle část věty za středníkem zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení ( věta prvá ).

O nákladech řízení bude podle rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. 6. 2020

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu