Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2665/2019

29 Cdo 2665/2019-156

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Rostislava Krhuta v právní věci žalobkyně AB - CREDIT a. s., se sídlem v Praze 1, Opletalova 1603/57, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 40 52 26 10, proti žalované I. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Bohdanou Hejdukovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, PSČ 110 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. února 2019, č. j. -121, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 12. dubna 2018, č. j. -89, ponechal v celém rozsahu v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 20. července 2015, čj. -17, jímž uložil žalované (I. K.), aby zaplatila žalobkyni (AB ˗ CREDIT a. s.) směnečný peníz 1.500.000,- Kč s 6% úrokem od 28. listopadu 2013 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 1/3 % směnečného peníze v částce 5.000,- Kč a náklady řízení ve výši 75.250,- Kč (výrok I.) a žalované uložil zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení o námitkách částku 75.250,- Kč (výrok II.).

Soud prvního stupně vyšel z toho, že:

1) Dne 11. srpna 1999 vystavil P. K. (dále též jen „výstavce“) v Teplicích vlastní směnku na směnečnou sumu 1.500.000,- Kč, splatnou dne 27. listopadu 2013, na řad České spořitelny, a. s. (dále jen „remitent“), kterou avalovala žalovaná (dále jen „směnka“). Směnka byla vystavena jako blankosměnka s nevyplněnými údaji směnečné sumy a data splatnosti, a to k zajištění pohledávek ze smlouvy o úvěru ze dne 17. února 1999, č. 508-003-99, uzavřené mezi remitentem a výstavcem (dále jen „smlouva o úvěru“). Téhož dne uzavřeli remitent, výstavce a žalovaná smlouvu o vyplňovacím právu směnečném, podle které byl remitent oprávněn využít vyplňovací právo v případě, že se výstavce ocitne v prodlení s plněním závazků (jistiny, úroků, úroků z prodlení a smluvní pokuty) ze smlouvy o úvěru.

Směnka byla postupně rubopisována na Českou konsolidační agenturu a následně na žalobkyni.

2) Do konkursního řízení vedeného na majetek výstavce Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. přihlásil remitent pohledávku ze smlouvy o úvěru, která „byla zjištěna správcem“ ve výši 4.346.863,74 Kč; tato pohledávka byla v konkursním řízení uspokojena částkami 869.994,- Kč, 336.037,- Kč a 73.967,- Kč.

Na tomto základě soud prvního stupně ˗ odkazuje na ustanovení čl. I. , , , , , , , , , a , zákona směnečného a šekového, a , (dále též jen „ “) ˗ uzavřel, že se žalované nepodařilo zpochybnit správnost směnečného platebního rozkazu.

Přitom zdůraznil, že směnečná suma je nižší, než dlužná částka z titulu smlouvy o úvěru (snížená o částku, kterou žalobkyně obdržela v konkursu vedeném na majetek výstavce); směnka byla vyplněna v souladu s dohodou o vyplňovacím právu. Námitku, podle níž směnku podepsala pod nátlakem, žalovaná nijak neprokázala.

Vrchní soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 12. února 2019, č. j. -121, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. (první výrok), změnil jej ve výroku II. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (druhý výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).

Odvolací soud ˗ vycházeje ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a odkazuje na ustanovení , jakož i na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozhodnutí ze dne 22. srpna 2002, sp. zn. (jde o rozsudek uveřejněný pod číslem 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ˗ dále jen „R 59/2004“) ˗ ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěrům, podle nichž:

1) Žalovaná ke svému tvrzení o nesvobodném podpisu směnky pod nátlakem neoznačila žádné důkazy (a to ani po poučení podle ustanovení , které jí poskytl odvolací soud).

2) „Nebylo prokázáno“ ani tvrzení žalované o splnění směnkou zajištěného závazku v konkursním řízení vedeném na majetek výstavce.

3) Žalobkyně byla oprávněna „doplnit a uplatnit zajišťovací směnku“.

Konečně odvolací soud nepřihlížel k (odvolacím) námitkám, podle nichž byla žalobkyně oprávněna směnku vyplnit a uplatnit až poté, kdy v rámci konkursního řízení vedeného na majetek výstavce směnky „nebude pohledávka uspokojena“, když tyto námitky vyhodnotil jako opožděné. Přesto zdůraznil, že judikatura (viz R 59/2004) připouští možnost souběžného „vymáhání“ směnečné i směnkou zajištěné pohledávky.

Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2

Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž:

1) Předmětem námitkového řízení mohou být pouze námitky včasné a odůvodněné. Za odůvodněné lze přitom považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a (současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá.

Žalovaný nemůže ˗ se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu ˗ po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách. Nic mu však nebrání v tom, aby i v této fázi řízení uváděl nové skutečnosti, jež mohou mít (podle jeho názoru) význam pro posouzení důvodnosti obrany již (v námitkách řádně) uplatněné. Takové skutečnosti pak nelze považovat (směřují-li vskutku jen k doplnění dříve uplatněné námitky) za námitky nové (a tudíž opožděné), k nimž by již soud nesměl (v intencích zákazu formulovaného v ustanovení části věty první za středníkem ) přihlížet.

Srov. např. rozsudek ze dne 31. března 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 3/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

2) Důkazní břemeno k prokázání kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, tj. námitek majících původ v mimosměnečných vztazích účastníků, tíží žalovaného směnečného dlužníka.

Viz rozsudek ze dne 2. března 1999, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 1999, pod číslem 84, jakož i rozsudek ze dne 29. dubna 2008, sp. zn. , a důvody usnesení ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

3) Vyplňovací právo (jehož podstata tkví v oprávnění doplnit do blankosměnky chybějící náležitosti a dovršit tak přeměnu pouhého zárodku směnky na směnku úplnou) vzniká dohodou (smlouvou), uzavřenou mezi osobou podepsanou na blankosměnce a osobou, které byla blankosměnka vydána (tj. majitelem směnky). Tímto ujednáním je vymezen obsah vyplňovacího práva (tj. určeno, kdy a jakým způsobem může jeho nositel chybějící údaje do blankosměnky doplnit). Dohoda nemusí mít písemnou formu (postačí, je-li uzavřena ústně, případně jen konkludentně) a její obsah může být zachycen i jen v jednostranném prohlášení, které pak slouží jako doklad o udělení vyplňovacího práva a jeho rozsahu. Při převodu (nebo přechodu) blankosměnky na jinou osobu právo vyplnit blankosměnku přechází na nabyvatele y, přičemž obsah vyplňovacího práva se bez dalšího (tj. pouze v důsledku převodu či přechodu blankosměnky na jinou osobu) změnit nemůže. I po převodu (nebo přechodu) blankosměnky na jinou osobu je tak pro vyplnění chybějících údajů nadále určující pouze obsah uzavřené dohody o vyplnění.

K tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 19/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2015, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 103/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

4) Věřitel směnkou zajištěné pohledávky je oprávněn uplatnit zajištěnou pohledávku i nárok ze zajišťovací směnky v jakémkoliv pořadí, případně i souběžně.

Viz R 59/2004.

5) Plněním na zajišťovací směnku (na rozdíl od plnění z titulu ručení či zástavního práva) zajištěná pohledávka nezaniká a stejně tak plněním na zajištěnou pohledávku nezaniká pohledávka ze zajišťovací směnky; věřiteli se však (ekonomicky vzato) může dostat jen jediné plnění na úhradu jeho pohledávky.

Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 77/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2009, sp. zn. , a ze dne 26. března 2018, sp. zn. .

Přitom v poměrech projednávané věci nemá ani Nejvyšší soud žádné pochybnosti o tom, že směnkou zajištěná pohledávka v rozsahu směnečné sumy nezanikla splněním [viz dovoláním nezpochybněný závěr soudů nižších stupňů, podle něhož výše neuhrazené směnkou zajištěné pohledávky ze smlouvy o úvěru převyšovala (i s přihlédnutím k plnění poskytnutému žalobkyni v konkursním řízení vedeném na majetek výstavce) směnečnou sumu (1.500.000,- Kč)].

Zjevné je i to, že směnka byla (poměřováno včas uplatněnými námitkami proti směnečnému platebnímu rozkazu) vyplněna v souladu se smlouvou o vyplňovacím právu (rozuměj za stavu, kdy se výstavce dostal do prodlení s plněním závazků ze smlouvy o úvěru).

Konečně Nejvyšší soud dodává, že za stavu, kdy se odvolací soud možností souběžného „vymáhání“ směnečné i směnkou zajištěné pohledávky (věcně) zabýval, je nevýznamný jeho závěr ohledně opožděnosti námitky žalované v tomto směru.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § , a , když dovolání žalované Nejvyšší soud odmítl a žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z paušální náhrady ve výši 300,- Kč ( a , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu) za vyjádření k dovolání (ze dne 29. července 2019 ˗ č. l. 151).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuální znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 30. 6. 2020

JUDr. Petr Gemmel předseda senátu