Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2446/2020

30 Cdo 2446/2020-211

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně Almando, s.r.o., identifikační číslo 291 83 057, se sídlem v Brně, Holandská 878/2, zastoupené Mgr. Jakubem Lukšou, advokátem se sídlem v Brně, Vinařská 460/3, 603 00 Brno, proti žalované České republice - Ministerstvu životního prostředí, se sídlem v Praze 10, Vršovická 1442/65, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody, projednávané u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2020, č. j. -242, t a k t o:

Odůvodnění:

Žalobkyně je provozovatelem solární elektrárny v Pucově. Po České republice jako žalované se v řízení domáhá zaplacení částky z titulu odpovědnosti členského státu za škodu způsobenou jí řádným neprovedením Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2012/19/EU ze dne 4. 7. 2012, o odpadních elektrických zařízeních (dále jen „Směrnice 2012“), jejíž implementační lhůta uplynula dne 14. 2. 2014 (srov. její čl. 24).

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 1 článku II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „ “).

V projednávané věci je pro výsledek řízení o dovolání – mimo jiné – určující, zda Česká republika provedla náležitou transpozici Směrnice 2012 do svého právního řádu, konkrétně do , o odpadech a o změně některých dalších zákonů (dále jen „ “), který byl ještě před přijetím Směrnice 2012 novelizován , o podporovaných zdrojích energie, jímž bylo s účinností od 1. 1. 2013 do vloženo nové ustanovení , zavádějící mechanismus financování nakládání s odpadem z fotovoltaických panelů.

Dovolací přezkum se tak bude vztahovat k prověření správnosti závěru odvolacího soudu vážícího se k čl. 13 Směrnice 2012, tedy zda tam označeným výrobcům uložená povinnost financovat náklady na sběr, zpracování, využití a k životnímu prostředí šetrné odstraňování odpadu („nakládání s odpadem“) dopadá na fotovoltaické panely uvedené na trh již po 13. 8. 2005, nebo vzhledem k novému podřazení fotovoltaických panelů do věcné působnosti Směrnice 2012, oproti do té doby účinné směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2002/96/ES ze dne 27. 1. 2003, o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (dále jen „původní Směrnice 2002“), až na ty, jež byly uvedeny na trh po 14. 2. 2014 (tedy po uplynutí implementační lhůty). V dovolání žalovaná současně s odkazem na navrhla, aby Nejvyšší soud přerušil do doby, než SDEU rozhodne o předběžné otázce již Nejvyšším soudem ve skutkově obdobné věci již položené.

Podle platí, že soud řízení přeruší, jestliže rozhodl, že požádá Soudní dvůr Evropských společenství o rozhodnutí o předběžné otázce.

Podle pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.

Nejvyšší soud svým pravomocným usnesením ze dne 12. 3. 2020, č. j. -212, přijatým ve skutkově obdobné věci, již tamní řízení podle přerušil a současně předložil SDEU dvě předběžné otázky, a sice zda „musí být Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EU ze dne 4. 7. 2012, o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ), vykládán tak, že brání členskému státu uložit povinnost financovat náklady na sběr, zpracování, využití a k životnímu prostředí šetrné odstraňování OEEZ pocházejících z fotovoltaických panelů uvedených na trh před 1. 1. 2013, jejich uživatelům, a nikoli výrobcům? V případě, že bude první předložená otázka zodpovězena kladně, položil Nejvyšší soud navazující (druhou) otázku, zda „má pro posuzování podmínek odpovědnosti členského státu za škodu způsobenou jednotlivci porušením unijního práva vliv skutečnost, o jakou jde v původním řízení, že členský stát sám upravil způsob financování odpadu z fotovoltaických panelů ještě před přijetím směrnice, která fotovoltaické panely nově zahrnula do rozsahu unijní úpravy a povinnost financovat náklady uložila výrobcům, a to i ve vztahu k těm panelům, které byly uvedeny na trh před uplynutím její implementační lhůty (a samotným přijetím úpravy na unijní úrovni)?

Za shora popsané procesní situace, kdy Nejvyšší soud již v jiném řízení odpovídající předběžnou otázku SDEU dříve položil, je namístě přikročit k fakultativnímu přerušení dovolacího řízení podle ve spojení s , do doby, než příslušný orgán o takto položené otázce rozhodne.

Nejvyšší soud se dále zabýval požadavkem žalované na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí.

Podle ustanovení před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.

S přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu § 243 písm. a) o s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a které musí být splněny kumulativně, to, že:

1) dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a alespoň zčásti přípustné (subjektivně i objektivně),

2) podle dovoláním napadeného rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci,

3) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech,

4) podle obsahu spisu nelze vyloučit, že dovolání může být přípustné vzhledem k hlediskům uvedeným v a že byl uplatněn dovolací důvod upravený v ,

5) odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2018, sp. zn. ).

Závažnost újmy, která dovolatelce hrozí na jejích právech neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného rozhodnutí, se přitom poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do poměrů povinné (dovolatelky). V projednávané věci je, s ohledem na výši přiznaného nároku ve výši 985 116 Kč s příslušenstvím, zřejmé, že bude-li podle dovoláním napadeného rozhodnutí zahájena exekuce, dovolatelce hrozí závažná újma na jejích právech, neboť zpětné vymáhání takové částky (pro případ jejího úspěchu v dovolacím řízení) je způsobilé významně zasáhnout do jejích poměrů. To platí zvláště za situace, kdy z veřejného rejstříku se podává správnost tvrzení dovolatelky, že od 10. 8. 2011 vázně zástavní právo na obchodním podílu [dřívějšího] společníka AKZUS MANAGEMENT CONSULTING LIMITED, Reg.č.: HE222247, se sídlem Nicosia, 1 Kleomenous str., Akritas Tower, Office 603, PSČ 1030, Kyperská republika ve společnosti Almando, s.r.o., a to ve prospěch zástavního věřitele Volksbank CZ, a.s., k zajištění pohledávek za dlužníkem Almando, s.r.o.. Dále od 27. 6. 2018 vázne k obchodnímu podílu téhož společníka (další) zástavní právo, zřízené ve prospěch zástavního věřitele Sberbank CZ, a.s., a to k zajištění veškerých dluhů Almando, s.r.o. jakožto dlužníka ze Smlouvy o úvěru - investiční úvěr KA1804983 ve znění všech dodatků, na základě které banka poskytla dlužníkovi úvěr, to vše do celkové výše rovnající se částce 153 300 000 Kč s příslušenstvím.

Dovolání žalované přitom nemá vady, které by bránily pokračování v dovolacím řízení, je včasné a subjektivně přípustné (podané účastnicí, v jejíž poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma odstranitelná v dovolacím řízení) a ve vztahu k výroku o věci samé též objektivně (neplatí pro ni omezení přípustnosti podle ). Přípustnost i důvod dovolání jsou vymezeny do té podoby, že obsahově vyhovují požadavkům vyplývajícím z ustanovení a , charakter dovoláním napadeného rozhodnutí současně umožňuje nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit exekuci, a případný odklad vykonatelnosti se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníků řízení.

Nejvyšší soud proto (aniž by jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání ve věci samé) podle vykonatelnost napadeného rozsudku odložil do právní moci rozhodnutí o dovolání.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 8. 2020

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu