Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1519/2020

30 Cdo 1519/2020-312

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně FVE Mozolov, s. r. o., v likvidaci, IČO 29028558, se sídlem v Praze 5, Duškova 164, zastoupené Mgr. Pavlem Vincíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, proti žalované České republice - Ministerstvu životního prostředí, se sídlem v Praze 10, Vršovická 1442/65, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 1 550 230 Kč, projednávané u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2019, č. j. -252, takto:

Odůvodnění:

Žalobkyně, která je provozovatelem fotovoltaické elektrárny Mozolov, se žalobou ze dne 14. 2. 2017 domáhá na žalované zaplacení částky 1 550 230 Kč s příslušenstvím, přičemž svůj nárok vyvozuje z toho, že orgány České republiky nepostupovaly správně při transpozici směrnice Evropského Parlamentu a Rady č. 2012/19/EU ze dne 4. 7. 2012 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (dále jen „Směrnice 2012“).

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II ), dále jen „ “.

V projednávané věci je pro výsledek řízení o dovolání – mimo jiné – určující, zda Česká republika provedla náležitou transpozici Směrnice 2012 do svého právního řádu, konkrétně do , o odpadech a o změně některých dalších zákonů (dále jen „ “), který byl ještě před přijetím Směrnice 2012 novelizován , o podporovaných zdrojích energie a o změněn některých zákonů, jímž bylo s účinností od 1. 1. 2013 do vloženo nové ustanovení , zavádějící mechanismus financování nakládání s odpadem z fotovoltaických panelů.

Dovolací přezkum se tak bude vztahovat k prověření správnosti závěru odvolacího soudu vážícího se k čl. 13 Směrnice 2012, tedy zda tam označeným výrobcům uložená povinnost financovat náklady na sběr, zpracování, využití a k životnímu prostředí šetrné odstraňování odpadu („nakládání s odpadem“) dopadá na fotovoltaické panely uvedené na trh již po 13. 8. 2005, nebo vzhledem k novému podřazení fotovoltaických panelů do věcné působnosti Směrnice 2012, oproti do té doby účinné směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2002/96/ES ze dne 27. 1. 2003 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (dále jen „původní Směrnice 2002“), až na ty, jež byly uvedeny na trh po 14. 2. 2014 (tedy po uplynutí implementační lhůty). V dovolání žalovaná současně s odkazem na navrhla, aby Nejvyšší soud přerušil dovolací řízení a předložil předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropské unie (dále jen „SDEU“), a to za účelem dosažení jednotného výkladu Směrnice 2012.

Podle pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.

Nejvyšší soud svým pravomocným usnesením ze dne 12. 3. 2020, č. j. -212, přijatým ve skutkově obdobné věci, již tamní řízení podle přerušil a současně předložil SDEU dvě předběžné otázky, a sice zda „musí být Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EU ze dne 4. 7. 2012, o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ), vykládán tak, že brání členskému státu uložit povinnost financovat náklady na sběr, zpracování, využití a k životnímu prostředí šetrné odstraňování OEEZ pocházejících z fotovoltaických panelů uvedených na trh před 1. 1. 2013, jejich uživatelům, a nikoli výrobcům? V případě, že bude první předložená otázka zodpovězena kladně, položil Nejvyšší soud navazující (druhou) otázku, zda „má pro posuzování podmínek odpovědnosti členského státu za škodu způsobenou jednotlivci porušením unijního práva vliv skutečnost, o jakou jde v původním řízení, že členský stát sám upravil způsob financování odpadu z fotovoltaických panelů ještě před přijetím směrnice, která fotovoltaické panely nově zahrnula do rozsahu unijní úpravy a povinnost financovat náklady uložila výrobcům, a to i ve vztahu k těm panelům, které byly uvedeny na trh před uplynutím její implementační lhůty (a samotným přijetím úpravy na unijní úrovni)?

Vzhledem k tomu, že z podnětu Nejvyššího soudu probíhá před SDEU řízení, v němž je řešena (předběžná) otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu o podaném dovolání, přikročil Nejvyšší soud k fakultativnímu přerušení dovolacího řízení podle ve spojení s

Žalovaná v dovolání současně navrhla, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

Podle ustanovení může Nejvyšší soud před rozhodnutím o podaném dovolání odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

Vzhledem k tomu, že neprodleným výkonem rozhodnutí odvolacího soudu nebo exekucí by mohla být žalované, s přihlédnutím k výši vymáhané částky, způsobena závažná újma, dovolací soud odkládá vykonatelnost napadeného rozhodnutí v uvedeném rozsahu až do právní moci rozhodnutí o dovolání žalované.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. 7. 2020

JUDr. Pavel Simon předseda senátu