Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Nd 122/2020

22 Nd 122/2020-34

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci oprávněné Heineken Česká republika, a. s., IČO 45148066, se sídlem v Krušovicích, U Pivovaru 1, zastoupené Mgr. Petrou Beaver, advokátkou se sídlem v Praze 4, Pod vilami 747/10, proti povinným 1) S. C., narozenému XY, bytem XY, 2) H. C., rozené M.,narozené XY, bytem XY, o pověření a nařízení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o návrhu na určení místní příslušnosti, takto:

Odůvodnění:

Soudní exekutor Mgr. Ing. Jiří Prošek, Exekutorský úřad Plzeň-město, podal 3. 1. 2020 k Obvodnímu soudu pro Prahu 5 žádost o pověření a nařízení exekuce na majetek povinných pro vymožení pohledávky oprávněné.

Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 7. 2. 2020, č. j. -28, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci podle , (dále jen „ “), Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místní příslušnosti. Uvedl, že povinný 1) je státním občanem Itálie a bydlí na adrese XY. Povinná 2) je státní příslušnicí Slovenské republiky a není v Cizineckém informačním systému hlášena k pobytu v České republice. Majetek povinných nebyl zjištěn. Uzavřel, že podmínky pro určení místní příslušnosti chybí.

Podle se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.

Podle , exekuční řád (dále „ “), místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení platí, že je-li podle odstavce 2 místně příslušných několik soudů, je místně příslušným ten soud, jehož název je první v abecedním, případně číselném pořadí.

Podle , který se použije i pro exekuční řízení ( exekučního řádu), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

V daném případě není zpochybněno, že věc patří do pravomoci českých soudů, a je zřejmé, že nelze určit místně příslušný soud podle § 45 odst. 2 exekučního řádu, neboť není známo místo pobytu povinné 2) na území České republiky podle druhu pobytu cizince ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu ani žádný majetek povinných. V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. (uveřejněném pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), Nejvyšší soud uvedl, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného.

Protože jsou splněny předpoklady uvedené v pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud, přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, rozhodl, že věc projedná a rozhodne soud, u něhož bylo řízení zahájeno [obdobně srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. , ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. , a ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. (všechna tato rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz)].

Nejvyšší soud proto určil podle Obvodní soud pro Prahu 5 tím soudem, který věc projedná a rozhodne.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 6. 2020

Mgr. David Havlík předseda senátu