Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
5D441219E8BE0712C12585CE00189069.html
HTML · 12.16 KB
No categories available
30 Cdo 1314/2020
30 Cdo 1314/2020-159
USNESENÍ
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř. “), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Vrchní soud v Olomouci jako soud nadřízený Krajskému soudu v Ostravě, usnesením ze dne 18. 6. 2019, č. j. Nco 20/2019 -110, rozhodl, že soudci Krajského soudu v Ostravě JUDr. Karla Musilová a Mgr. Jaromír Synek nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pod sp. zn. 69 Co 28/2019 .
Proti uvedenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal žalobce dne 8. 8. 2019 podání označené jako „dovolání“.
Podle § 16 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.
Pojem „nadřízený soud“, je-li použit v občanském soudním řádu k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoliv ze vztahů instančních a s pojmem „soud prvního stupně“ jej tudíž zaměňovat nelze [srovnej stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, sp. zn. Plsn 1/96 (uveřejněné pod č. 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)]. Rozhoduje-li tedy vrchní soud o vyloučení soudců krajského soudu, jako soudců druhého stupně, není takové rozhodnutí rozhodnutím soudu prvního stupně (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 25 Cdo 4634/2014 , rozhodnutí Nejvyšší soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), ani rozhodnutí soudu odvolacího (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4085/2011 ).
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jak vyplývá z § 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , funkční příslušnost pro projednání dovolání proti rozhodnutí nadřízeného soudu o vyloučení nebo nevyloučení soudce není v občanském soudním řízení upravena, neboť se dovolání váže k rozhodnutí odvolacího soudu. Jestliže rozhodnutí nadřízeného soudu, tj. v daném případě Vrchního soudu v Olomouci, o nevyloučení soudců není rozhodnutím soudu prvního stupně ani odvolacího soudu, ale nadřízeného soudu podle § 16 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , nemůže být podání žalobce projednáno jako dovolání.
Funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí občanský soudní řád neupravuje. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (shodně např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 641/2001 ). Nejvyšší soud proto řízení o „dovolání“, které touto vadou trpí, zastavil (§ 104 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Na základě výše uvedeného soud pro nadbytečnost nerozhodoval o návrzích žalobce na osvobození od placení soudních poplatků pro dovolání, ustanovení zástupce pro dovolací řízení a vznesené námitce podjatosti vyšší soudní úřednice Okresního soudu v Olomouci.
O nákladech tohoto řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť řízení není doposud skončeno [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 (uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 6. 2020
Mgr. Vít Bičák předseda senátu