Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3381/2019

21 Cdo 3381/2019-157

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce K. S., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Kamilem Štěpánkem, advokátem se sídlem v České Lípě, Jindřicha z Lipé č. 113/24, proti žalovanéClarios Plastics Czech spol. s r. o. (dříve JOHNSON CONTROLS INTERNATIONAL, spol. s r. o.) se sídlem v Praze 4 – Chodově, Líbalova č. 2348/1, IČO 43871143, zastoupené JUDr. Ivo Bártou, advokátem se sídlem v Praze 1, 28. října č. 767/12, o určení, že pracovní poměr trvá, a o 256 592,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. května 2019 č. j. -138, takto:

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. 5. 2019 č. j. -138 není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

K povaze lhůty k podání žaloby o neplatnost rozvázání pracovního poměru podle ustanovení a k důsledkům jejího nepodání srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2018 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 79 v časopise Soudní judikatura, roč. 2019, a při obdobné právní úpravě v předchozím rovněž rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 1968 sp. zn. uveřejněný pod č. 40 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1969, rozsudek býv. Nejvyššího soudu SSR ze dne 28. 5. 1980 sp. zn. uveřejněný pod č. 43 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1982, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997 sp. zn. uveřejněný pod č. 75 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2002 sp. zn. uveřejněný pod č. 29 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003, a v nich vyjádřený právní názor, že nepodal-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel u soudu žalobu o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou, skončil pracovní poměr mezi účastníky podle tohoto právního úkonu (nyní právního jednání), i kdyby šlo o neplatné rozvázání pracovního poměru. Po marném uplynutí dvouměsíční lhůty uvedené v ustanovení právo na určení neplatnosti právního úkonu (nyní právního jednání) o rozvázání pracovního poměru zanikne, a soud se tedy již nemůže zabývat posouzením otázky platnosti tohoto právního úkonu (nyní právního jednání), a to ani formou předběžné otázky; nebyla-li neplatnost právního úkonu (nyní právního jednání) o rozvázání pracovního poměru určena pravomocným rozhodnutím soudu, musí soud v případném jiném řízení mezi účastníky vycházet z toho, že pracovní poměr účastníků byl rozvázán platně. Závěr odvolacího soudu (i soudu prvního stupně), že pracovní poměr mezi účastníky skončil dne 31. 12. 2015 na základě dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 22. 10. 2015, jejíž neplatnost nebyla uplatněna žalobou podle ustanovení podanou ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr podle této dohody skončit, uvedené ustálené judikatuře dovolacího soudu zcela odpovídá.

V souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu je i závěr odvolacího soudu, že mezi účastníky nedošlo ke konkludentnímu uzavření nové pracovní smlouvy „pro období počínající dnem 1. 1. 2016“, neboť nedošlo „k projevu shodné vůle o základních náležitostech pracovní smlouvy“. K uzavření pracovní smlouvy srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2014 sp. zn. a v něm uvedený právní názor, že pracovní smlouva vzniká na základě projevů vůle učiněných způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co chtěli zaměstnanec a zaměstnavatel projevit, tedy za takových okolností, které nevyvolávají pochybnost o tom, že projevy vůle zaměstnance a zaměstnavatele směřovaly ke sjednání pracovní smlouvy, jakož i odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2006 sp. zn. , podle něhož pro úsudek, zda byla pracovní smlouva uzavřena konkludentním způsobem, je nezbytné, aby bylo možné dovodit existenci mlčky projevené, ale dané vůle shodnout se na esenciálních náležitostech pracovního poměru (tj. na druhu práce, místu výkonu práce a dni nástupu do práce); jestliže takový projev vůle byť na jedné straně chybí (z toho, co vnější skutkové okolnosti v pracovněprávních vztazích obvykle znamenají, jej nelze dovodit), k uzavření pracovní smlouvy nedochází.

K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení nejsou způsobilé ani námitky, jimiž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení (nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem), a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení [zpochybňuje-li skutková zjištění, z nichž soudy při svém rozhodování vycházely, zejména, že žalovaná po skončení pracovního poměru mezi účastníky ke dni 31. 12. 2015 neprojevila vůli k uzavření pracovní smlouvy se žalobcem, a nesouhlasí-li se způsobem, jakým soudy k těmto skutkovým zjištěním dospěly (s hodnocením důkazů, na základě něhož k nim dospěly)].

Přípustnost dovolání podle nemůže založit ani dovolatelem vymezená právní otázka, zda „má nárok osoba vykonávající práci odpovídající jejímu předchozímu pracovnímu zařazení na odměnu za odvedenou pracovní činnost, pokud pracovní poměr zanikl a nejedná se ani o faktický pracovní poměr, ale o neaprobovaný faktický vztah“, neboť na jejím vyřešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí; soudy se totiž v projednávané věci, v níž byla předmětem řízení – kromě určení, že pracovní poměr mezi žalobcem a žalovanou trvá – náhrada mzdy žalobce za dobu od 6. 1. 2016 do 31. 12. 2016 z důvodu překážek v práci na straně zaměstnavatele, otázkou oprávněnosti nároku na „odměnu za odvedenou pracovní činnost“, kterou měl žalobce podle svého tvrzení vykonávat v době od 1. 1. 2016 do 5. 1. 2016, vůbec nezabývaly (vzhledem k předmětu řízení k tomu ani neměly důvod), a rozhodnutí odvolacího soudu proto nespočívá na právním posouzení věci, které by vyplývalo z jejího vyřešení. Neuplatnil-li žalobce nárok na odměnu za práci, kterou měl pro žalovanou vykonat v době od 1. 1. 2016 do 5. 1. 2016, nemůže ani soudům důvodně vytýkat, že mu tento nárok nepřiznaly.

V části, ve které směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení, a proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení , podle kterého dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroků o nákladech řízení.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 6. 2020

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu