Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 901/2020

23 Cdo 901/2020-196

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce město Lovosice, se sídlem v Lovosicích, Školní 407/2, identifikační číslo osoby 00263991, zastoupeného JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, proti žalované ČSOB Pojišťovna, a. s., člen holdingu ČSOB, se sídlem v Pardubicích, Masarykovo náměstí 1458, identifikační číslo osoby 45534306, zastoupené JUDr. Luďkem Krajhanzlem, advokátem se sídlem v Praze 1, V celnici 1040/5, o zaplacení 2.158.562 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 16. 10. 2019, č. j. -175, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:(dle )

Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 27. 2. 2019, č. j. -129, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 2.158.562 Kč s příslušenstvím (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části výroku I., ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 1.017.595 Kč s příslušenstvím, změnil tak, že se žalované ukládá povinnost zaplatit žalobci částku 1.017.595 Kč s příslušenstvím ve výroku specifikovaným (první výrok). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení , (dále jen „ “), když rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Důvodnost dovolání spatřuje v nesprávném právním posouzení věci podle , a to konkrétně v nesprávné právní interpretaci pojistné smlouvy, zejména ustanovení jejího čl. II. bod 1.1 a přílohy č. 1 pojistné smlouvy.

K dovolání žalované se žalobce vyjádřil tak, že jej navrhuje odmítnout, případně zamítnout.

Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle ) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalované rozhodl podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. článek II bod 2. ). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Protože dovolání může být podle ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Dovolání není přípustné.

Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud nesprávně právně interpretoval pojistnou smlouvu, zejména ustanovení jejího čl. II. bod 1.1 a přílohu č. 1 pojistné smlouvy, pak touto námitkou přípustnost dovolání založit nemůže.

Odvolací soud uvedl, že z přílohy č. 1 k pojistné smlouvě vyplývá, že mezi pojištěný soubor nemovitostí byly zařazeny budovy Atletika sklad 1, 2 a Fotbal sklad 1, 2, 3, které byly popsány tak, že se nachází ve sportovním areálu TJ Lovochemie na parcele č. 976/1 v k. ú. Lovosice. Přímo z čl. II bodu 1.1 pojistné smlouvy je zřejmé, že jsou pojištěny budovy a stavby včetně oplocení, přičemž oplocení budov a staveb nebylo žádným způsobem definováno ani omezeno. Dále uvedl, že bez ohledu na skutečnost, že oplocení sportovního areálu obestírá celý rozlehlý pozemek parc. č. 976/1 v k. ú. Lovosice, nelze ztratit ze zřetele, že zároveň představuje jediné oplocení výše uvedených budov a že jsou tak splněny podmínky pro výplatu pojistného plnění dle čl. II bod 1.1 pojistné smlouvy, a že o tom svědčí i místo pojištění, které je ve smyslu čl. II bod 1.1 pojistné smlouvy uvedeno u shora uvedených budov skladů na adrese sportovního areálu TJ Lovochemie na parcele č. 976/1 v k. ú. Lovosice, kde se nachází i předmětné oplocení.

Výklad učiněný odvolacím soudem je přitom v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, dle níž ustanovení , , a , obchodní zákoník, formulují výkladová pravidla, která ukládají soudu, aby případné pochybnosti o obsahu právního úkonu odstranil výkladem založeným na tom, že vedle jazykového vyjádření právního úkonu zachyceného slovně podrobí zkoumání i vůli (úmysl) jednajících osob. Při nemožnosti zjištění hlediska subjektivního (úmysl jednajícího či jednajících), tak přichází na řadu hlediska objektivní. Vždy (jak v případě hledisek subjektivních, tak objektivních) se však musí brát náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle včetně jednání o uzavření smlouvy, praxe, kterou mezi sebou smluvní strany zavedly, jakož i následného chování stran, jestliže to povaha věci připouští (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2010, sp. zn. , a ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. ).

Na výše uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani námitka dovolatelky, že odvolací soud měl aplikovat zásadu „contra proferentem“, podle níž jsou-li ve smlouvě použity formulace a pojmy, které lze vykládat rozdílně, jeví se být spravedlivým vykládat je v neprospěch toho, kdo je do smlouvy vložil. Rozhodovací praxe dovolacího soudu k výkladu dovolatelkou zmiňovaného pravidla contra proferentem je zajedno v tom, že výklad nejednoznačného pojmu, který je ve smlouvě obsažen, k tíži toho, kdo výrazu použil první, je namístě pouze, jsou-li dány pochybnosti o obsahu tohoto pojmu, které nelze odstranit ani za použití výkladových pravidel (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. , a ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. ). Tyto kvalifikované pochybnosti v projednávané věci dány nebyly, neboť z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu plyne, jaké důvody a úvahy vedly odvolací soud k výkladu, dle kterého jsou splněny podmínky pro výplatu pojistného plnění dle čl. II bod 1.1 pojistné smlouvy.

Vzhledem k výše uvedenému, Nejvyšší soud dovolání žalované podle odmítl pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. 5. 2020

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu