Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 51/2018-156

KSUL 71 INS XY71 ICm XY29 ICdo 51/2018-156

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně JUDr. Ing. Kristýny Fronc Chalupecké, se sídlem v Praze, Zemské právo 1574/3, PSČ 102 00, jako insolvenční správkyně dlužníka B., zastoupené Mgr. Vladimírem Enenklem, advokátem, se sídlem v Brně, Orlí 492/18, PSČ 602 00, proti žalovaným 1/ J. B., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Ing. Pavlem Cinkem, LL.M., advokátem, se sídlem v Plzni, Veleslavínova 363/33, PSČ 301 00, a 2/ J. M., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem, advokátem, se sídlem v Chomutově, Kadaňská 3550/39, PSČ 430 03, o určení neúčinnosti právního úkonu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 71 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka B., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. prosince 2017, č. j. 71 ICm XY, 104 VSPH XY ( ), takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit každému ze žalovaných na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejich zástupců.

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 8. září 2017, č. j. 71 ICm XY, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, kterou se žalobkyně (JUDr. Ing. Kristýna Fronc Chalupecká, jako insolvenční správkyně dlužníka B.) domáhala určení neúčinnosti právního úkonu spočívajícího v tom, že dlužník udělil dne 31. prosince 2012 souhlas prvnímu žalovanému (J. B.) s převzetím dluhu druhého žalovaného (J. M.) ze smlouvy o půjčce ze dne 31. ledna 2012 v částce 5 mil. Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. a III. výroku).

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím rozsudek insolvenčního soudu potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně proti oběma výrokům, podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu , (dále též jen „ “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí, jakož i rozsudek insolvenčního soudu zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Konkrétně má dovolatelka za to, že insolvenční soud, potažmo odvolací soud, pochybil v tom, že neprovedl navržený důkaz výslechem prvního žalovaného. Tento žalovaný je jednatelem dlužníka a má tak v insolvenčním řízení (jehož součástí jsou i incidenční spory) poskytovat podle a 2 , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) součinnost. Není tak možné, aby první žalovaný odepřel poskytnout výpověď v této věci a soud na základě tohoto odepření důkaz výslechem neprovedl.

První žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako opožděné, popřípadě je zamítl. Druhý žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. bod 2., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

K dovolání proti výroku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení (druhý výrok).

Dovolání proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, je podle objektivně nepřípustné. Nejvyšší soud proto dovolání v této části odmítl podle

K dovolání proti potvrzujícímu výroku odvolacího soudu (první výrok).

Z vyplývá, že musí jít o rozhodnutí odvolacího soudu, které je založeno na vyřešení právní otázky. Řešená právní otázka může mít povahu hmotněprávní nebo procesní (závisí na posouzení otázek procesního práva). S přihlédnutím k , jež jako jediný způsobilý dovolací důvod vymezuje ten, jenž je založen na námitce, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a jež s účinností od 30. září 2017 výslovně vylučuje tzv. zmatečnostní vady řízení dle , a b/ a , nejsou způsobilým dovolacím důvodem ani tvrzené „jiné vady“, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a k nimž Nejvyšší soud přihlíží z úřední povinnosti u přípustného dovolání ( ), jestliže takové (tvrzené) vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky procesního práva ve smyslu Srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2019, sp. zn. .

Namítá-li dovolatelka, že „rozsudek insolvenčního soudu trpí vadou“, neprovedl-li insolvenční soud ve věci důkaz výslechem prvního žalovaného, a vytýká-li odvolacímu soudu nesprávnost závěru, že soud prvního stupně shora uvedeným postupem nepochybil, uplatňuje tímto ve skutečnosti vadu řízení. Ta však sama o sobě není způsobilým dovolacím důvodem a pro její posouzení nelze dovolání podle připustit.

Ostatně, judikatorní závěry k aplikaci lze mít za ustálené způsobem, s nímž je napadené rozhodnutí v souladu (a žádné korekce pro spory vyvolané insolvenčním řízením nevyžadují). Srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2016, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 53/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl jako nepřípustné podle a 2

Pro úplnost (bez vlivu na výsledek dovolacího řízení) Nejvyšší soud dodává, že poskytnutí součinnosti podle má zcela zjevně jiný účel než překonání nesouhlasu účastníka řízení s jeho výpovědí.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn věty první, a Dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a každému z žalovaných tak vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci, vzhledem k zastoupení žalovaných advokáty, sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření prvního žalovaného k dovolání z 3. dubna 2018 a vyjádření druhého žalovaného ze dne 29. března 2018) z částky 50 000 Kč podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 30. června 2018, která podle bodu 5. této vyhlášky činí 3 100 Kč. Spolu s režijním paušálem za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč ( advokátního tarifu) a s připočtení náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč jde o částku 4 114 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit každému z žalovaných k rukám jejich advokátů ( ).

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).

V Brně dne 28. 5. 2020

Mgr. Milan Polášek předseda senátu