Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2418/2019

25 Cdo 2418/2019-772

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: J. H., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Ing. Tomášem Matouškem, advokátem se sídlem Dukelská třída 15/16, Hradec Králové, proti žalovaným: 1) V. H., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Janem Kulhánkem, advokátem se sídlem Jungmannova 346, Hořice, a 2)B. M. K., narozený XY, zemřelý 6. 1. 2020, posledně bytem XY, o 605.612 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2018, č. j. -678, takto:

II. Dovolání se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Po předložení spisu Nejvyššímu soudu s dovoláním žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2018, č. j. -678, a dříve, než bylo dovolací řízení skončeno, žalovaný 2) dne 6. 1. 2020 zemřel, a ztratil tak způsobilost být účastníkem řízení. Nejvyšší soud ze sdělení Mgr. Pavla Halamy, notáře v Jičíně, pověřeného soudního komisaře v pozůstalostním řízení po zemřelém B. M. K. zjistil, že zákonnými dědici po zůstaviteli jsou pozůstalí synové M. Š., narozený dne XY, bytem XY, a J. K., narozený dne XY, bytem XY, doručovací adresa XY, a pozůstalá dcera A. K., narozená dne XY, bytem XY. Uvedení dědici ze zákona dědictví neodmítli, správce pozůstalosti ustanoven nebyl.

S ohledem na to, že povaha řízení umožňuje v řízení pokračovat, soud v souladu s a odst. 2 ve spojení s a , , rozhodl, že v řízení bude pokračováno jako s právními nástupci zůstavitele s jeho zákonnými dědici, kteří dědictví neodmítli a kteří jsou až do skončení pozůstalostního řízení oprávnění spravovat dědictví a vůči nimž tak mohou věřitelé požadovat uspokojení svých práv (k tomu viz Fiala, R., Drápal, L. a kol.: IV. Dědické právo / -1720/. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2015, výklad k , či Lavický a kol. . Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016, výklad k , s. 455, ze starší judikatury pak přiměřeně též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. , či blíže k povaze rozhodnutí o nástupnictví rozsudek téhož soudu ze dne 27. 7. 2010, sp. zn. ).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) poté dovolání žalobce proti shora označenému rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 7. 6. 2018, č. j. -582, jímž byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta (krajský soud rozhodl též o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů), odmítl jako nepřípustné podle Odvolací soud neshledal důvodným nárok na náhradu zisku, který měl ujít právnímu předchůdci žalobce V. E. (smlouvou ze dne 11. 8. 2014 postoupil svou pohledávku žalobci) v důsledku toho, že nemohl provést zakázku při rekonstrukci schodiště Gymnázia J. K. Tyla v Hradci Králové. Původní žalovaní sice E. od května 2011 neoprávněně zadržovali vysokozdvižný vozík a kompresor, ovšem tato okolnost nezasáhla do již běžícího ani realizovaného jednání o smlouvě o dílo, neboť E. se společností Prima spol. s r. o. jednal o uzavření smlouvy až dlouho po protiprávním zásahu žalovaných (dne 24. 8. 2012 smluvnímu partnerovi oznámil, že nemůže své povinnosti dostát), tedy v situaci, kdy věděl, že nemá pracovní prostředky k dispozici, a nečinil žádné kroky k jejich vymožení či k zajištění náhrady za ně. Odvolací soud proto s odkazem na judikaturu dovolacího soudu (sp. zn. , a ) dovodil, že nejsou naplněny podmínky odpovědnosti za škodu podle , , účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), neboť právnímu předchůdci žalobce neušel žádný zisk, který by byl v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaných.

Žalobce v dovolání namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu jednak při řešení otázky, zda je vznik škody v podobě ušlého zisku podmíněn již uzavřenou nebo alespoň uzavíranou smlouvou (zde dovolatel dovozuje rozpor s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. ), jednak v řešení otázky, mezi jakými skutečnostmi na straně poškozeného je třeba zjišťovat vztah příčinné souvislosti, pokud má nést odpovědnost za způsobenou škodu pro spoluúčast podle § 441 obč. zák. docela sám (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Dovolatel především zpochybňuje závěry soudů o tom, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jednáním žalovaných a údajným vznikem škody v podobě ušlého zisku, a nesouhlasí přitom se závěrem, že právní předchůdce žalobce své omezení v užívání věcí ze strany žalovaných strpěl a aktivně se nezajímal o vydání věcí v době, kdy již jednal o možném uzavření smlouvy o dílo. Dovolání tak v této otázce směřuje proti skutkovým zjištěním, která však nejsou otázkami právními, a zásadně proto nejsou ani předmětem dovolacího přezkumu (srov. a a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. , publikovaný pod C 1025 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále též jen „Soubor“, či usnesení téhož soudu ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. , Soubor C 9712).

Na řešení otázky, zda je pro vznik škody v podobě ušlého zisku podmínkou, aby se opíral o již uzavřené smlouvy, rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, neboť vychází ze zjištění, že E. o uzavření smlouvy jednal. Dospěl-li závěru, že důvodem neuzavření smlouvy (a potažmo vzniku tvrzené škody) nebylo protiprávní jednání původních žalovaných, nýbrž počínání E., který při vědomí aktuální nedosažitelnosti dvou zadržovaných strojů rozjednal zakázku, ač věděl, že nebude věcmi disponovat a neučinil nic k zajištění si náhradních pracovních nástrojů, takže od uzavření smlouvy následně ustoupil, rozhodl odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, podle níž musí jít o majetkovou újmu způsobenou tím, že škodná událost zasáhla do průběhu děje vedoucího k určitému zisku, nikoliv jen o tvrzené zmaření zamýšleného či zpětně dovozovaného podnikatelského záměru (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. , Soubor C 4027). Plánovaný majetkový přínos musí být podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že k zamýšlenému zisku by skutečně došlo, nebýt škodné události. Musí tu být určitý pravidelný běh věcí, tedy taková skladba okolností svědčící o tom, že jednání vedoucí k zisku se již začalo nebo alespoň nepochybně mělo začít naplňovat, a že - nebýt škodlivého zásahu - výsledek by se dostavil. Ušlý zisk tak znamená ztrátu očekávaného přínosu, způsobenou tím, že škodná událost zasáhla do průběhu děje, vedoucího k dosažení zisku, tedy v situaci, že poškozený měl zajištěny předpoklady pro tzv. pravidelný běh věcí, byl nejen ochoten ale i schopen začít s určitou výdělečnou činností či s postupem a úkony (srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. , Soubor C 14294, ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. , Soubor C 5512, ze dne 25. 5. 2004, sp. zn. , Soubor C 2593, a obdobně jeho rozsudek ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. ); snaha právního předchůdce žalobce jednat o uzavření smlouvy o dílo za situace, kdy již neměl své stroje k dispozici po delší dobu a byl s tímto faktem seznámen, tento předpoklad nenaplňuje.

Vzhledem k tomu, že dovolatel výslovně napadl rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, je třeba uvést, že proti výrokům, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, není dovolání objektivně přípustné, neboť směřuje proti části rozhodnutí odvolacího soudu týkající se výroků o nákladech řízení [ ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. 6. 2020

JUDr. Petr Vojtek předseda senátu