Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 558/2020

-765

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobce P. B., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Pavlem Švestákem, advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská 327/4, PSČ 787 01, proti žalovanému L. M., nar. XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Petrem Poledníkem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 843/4, PSČ 602 00, o zaplacení částky 226 485 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2019, č. j. -655, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění:

( , , dále jen „“)

Okresní soud Brno-venkov rozsudkem ze dne 17. 6. 2016, č. j. -567, zamítl žalobu, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 113 242,50 Kč s 0,05% úrokem z prodlení od 4. 6. 2005 do zaplacení (výrok pod bodem I) rozhodl o povinnosti žalobce nahradit České republice náklady řízení (výroky pod body II a IV) a stanovil žalovanému povinnost nahradit žalovanému náklady řízení před soudem prvního stupně, odvolacím soudem a dovolacím soudem (výroky pod body III, V a VI).

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. 2. 2019, č. j. -655, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I potvrdil (výrok pod bodem I), změnil výroky o náhradě nákladů řízení České republice pod body II a IV (výroky pod body II a IV), změnil výroky o náhradě nákladů žalovanému pod body III, V a VI (výrok pod bodem III) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem V).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost odvozuje ze znění , když napadený rozsudek spočívá podle jeho názoru na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolání je podle žalobce důvodné ve smyslu , neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Pochybení odvolacího soudu v otázce procesního práva shledává dovolatel v otázce vázanosti soudu výsledky předchozího odvolacího řízení. Dovolatel je přesvědčen, že odvolací soud nesprávně posoudil listinný důkaz, a to kvitanci ze dne 27. 10. 2001, na jejímž základě vzal odvolací soud za prokázané, že žalovaný toho dne předal žalobci v hotovosti částku 750 000 Kč jako zálohu na cenu díla. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, kterému stačilo ke zjištění pravosti tétoy zjištění, že naě je pravý podpis a pravé razítko žalobce XY a nezabýval se již dále otázkou, zda v době podpisu existoval zbývající obsahy, tj. údaj o zaplacení hotovostní částky 750 000 Kč a datum 27. 10. 2001. Dovolatel namítá, že tyto údaje byly doy vepsány dodatečně a odvolací soud se měl touto otázkou zabývat, stejně jako otázkou, kdo tyto údaje doy dodatečně dopsal. Odvolací soud také podle názoru dovolatele zcela opomenul základní skutkovou otázku týkající se zjištění, zda žalovaný měl dne 23. 10. 2000, kdy je datována předmětná kvitance, ve svém držení hotovostní částku 750 000 Kč. Odvolací soud také podle dovolatele pochybil ve svém hodnocení zápisu o předání a převzetí dokončené stavby z 23. 6. 2001, v němž žalovaný nijak neuplatňoval vyúčtování údajné zálohy 750 000 Kč. Odvolací soud se podle dovolatele dostal do kolize s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. , v němž byl přijat závěr, že popírá-li vystavitel pravosty, leží důkazní břemeno ohledně pravosti na tom účastníkovi, který ze skutečností vě uvedených pro sebe vyvozuje příznivé právní důsledky.

Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se k podanému dovolání vyjádřil tak, že je považuje za nepřípustné, neboť dovolatel polemizuje toliko se skutkovými zjištěními soudu, k jejichž přezkumu není dovolací soud povolán, a je založeno na dezinterpretaci odůvodnění jak v řízení provedených důkazů, tak závěrů soudu. Dovolacímu soudu navrhl, aby dovolání odmítl.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas ( ) k tomu oprávněným subjektem (účastníkem řízení), který je řádně zastoupen advokátem ( a 4 ), posuzoval, zda je dovolání přípustné.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Podle musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Nejvyšší soud opakovaně, např. v usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. , publikovaném pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či v usnesení ze dne 27. srpna 2015, sen. zn. , nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , judikoval, že pokud má být dovolání přípustné podle ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje.

Dovolatel nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolatel pouze polemizuje s právními a skutkovými závěry odvolacího soudu.

To, že má dovolatel jiný názor na právní závěry odvolacího soudu, event. nesouhlasí s jeho procesními postupy, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ani režimu (o žádné z tam označených rozhodnutí ostatně ve věci ani nejde), ani v režimu Dovolatel svůj odlišný právní názor zakládá na vlastních skutkových závěrech, které odvolací soud neučinil, a současně namítá vady v dokazování, tyto námitky však nemohou založit přípustnost dovolání i kdyby se soud procesních pochybení dopustil (srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. ).

Nejvyšší soud podotýká, že dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolacímu přezkumu nemohou podléhat skutková zjištění odvolacího soudu, resp. soudu prvního stupně. Nejvyšší soud již mnohokrát judikoval, jako např. ve shora citovaném rozhodnutí ze dne 25. září 2013, sp. zn. , že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu dle není zpochybnění právního posouzení věci, pokud vychází z jiného skutkového stavu, než ze kterého vycházel odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu proto taktéž nemůže přípustnost dovolání založit.

Ze shora uvedeného vyplývá, že dovolání trpí vadou, která nebyla ve lhůtě stanovené v věty první odstraněna, a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat. Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s neodůvodňuje.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 27. 5. 2020

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu