Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 257/2020

30 Cdo 257/2020-213

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Michaela Nipperta v právní věci žalobkyně I. Z., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Lukášem Hajžinem, advokátem se sídlem v České Lípě, Vachkova 3083, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, identifikační číslo osoby 00025429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 29. 10. 2019, č. j. -179, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 17. 1. 2019, č. j. -134, rozhodl tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 3. 2. 2018 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I. rozsudku soudu prvního stupně), že zamítl žalobu v rozsahu nároku 1) na úhradu nemajetkové újmy ve výši 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 17. 10. 2013 do zaplacení, 2) na úhradu kapitalizovaných úroku z prodlení ze srážek ze mzdy ve výši 3 584 Kč, 3) na zaplacení částky 21 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 21 900 Kč od 15. 2. 2017 do zaplacení, 4) na zaplacení částky 49 005 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 17. 12. 2013 do zaplacení, 5) na úhradu nemajetkové újmy ve výši 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od právní moci rozsudku, 6) na úhradu úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 2 000 Kč za období od 12. 7. 2017 do 2. 2. 2018, 7) na návrh, aby se Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti omluvila žalobkyni dopisem odeslaným na adresu jejího trvalého bydliště v tomto znění: „Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti ČR se omlouvá žalobkyni za způsobenou škodu nesprávným úředním postupem a rozhodnutím soudního exekutora JUDr. Jany Bémové, Exekutorský úřad Česká Lípa, Hrnčířská 762, 470 01 Česká Lípa.“ (výrok II. rozsudku soudu prvního stupně) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku ve výši 1 200 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III. rozsudku soudu prvního stupně).

K odvolání žalobkyně rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 29. 10. 2019, č. j. -179, tak, že potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku II. zamítající žalobu pod body 2) na úhradu kapitalizovaných úroku z prodlení ze srážek ze mzdy ve výši 3 584 Kč, 3) na zaplacení částky 21 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 21 900 Kč od 15. 2. 2017 do zaplacení, 4) na zaplacení částky 49 005 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 17. 12. 2013 do zaplacení, 5) na úhradu nemajetkové újmy ve výši 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od právní moci rozsudku, 6) na úhradu úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 2 000 Kč za období od 12. 7. 2017 do 2. 2. 2018 (výrok I. rozsudku odvolacího soudu) a v části výroku II. pod bodem 1) zamítající žalobu na úhradu nemajetkové újmy ve výši 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 17. 10. 2013 do zaplacení, v části výroku II. pod bodem 7) o zamítnutí návrhu, aby se Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti omluvila dopisem žalobkyni, a ve výroku III. o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu výroku I., pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. ohledně bodů 2), 3), 4) a 5), včasné dovolání, které ovšem Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII ), dále jen „ “, odmítl.

Podle ustanovení dovolání podle není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. , proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. ). Uvedené závěry se přitom prosadí i za nyní účinného znění [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2018, sp. zn. ].

V dané věci se nejedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy nebo o vztah pracovněprávní a žádný z dílčích nároků nepřevyšuje 50 000 Kč (k příslušenství pohledávky se nepřihlíží), a dovolání je tudíž objektivně nepřípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. 6. 2020

JUDr. František Ištvánek předseda senátu