Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 987/2020

26 Cdo 987/2020-259

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce M. Ž., bytem XY, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Nemanická 440/14, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu České Budějovice, se sídlem v Českých Budějovicích 2, Krčínova 1107/30, IČO: 00037745, zastoupenému JUDr. Rudolfem Hrubým, advokátem se sídlem v Lišově, náměstí Míru 140/1, o zaplacení částky 76.100,- Kč, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. září 2019, č. j. -221, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 6. března 2018, č. j. -165, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 75.900,- Kč (výrok I.), co do částky 200,- Kč žalobu zamítl (výrok II.) a žalovaného zavázal k náhradě nákladů řízení žalobci ve výši 3.805,- Kč (výrok III.).

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. dubna 2019, č. j. -196, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v napadených výrocích I. a III. a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

K odvolání žalobce a původní žalobkyně M. Ž. pak odvolací soud usnesením ze dne 24. září 2019, č. j. -221, potvrdil usnesení ze dne 6. srpna 2019, č. j. -217, jímž soud prvního stupně zamítl jejich návrh, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jim na náhradě nákladů řízení částku 15.905,- Kč (patrně namísto původně přisouzené částky 3.805,- Kč) s příslušenstvím (v podobě úroku z prodlení).

Dovolaní žalobce (dovolatele) proti citovanému usnesení odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění po novele provedené (dále jen „ “), neboť to vylučuje ustanovení , příp. písm. h/

Posuzoval-li by se návrh dovolatele a původní žalobkyně jako žaloba (jak se dožadoval dovolatel v dovolání), pak by dovolání bylo nepřípustné ve smyslu , neboť by směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, jehož dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč (k příslušenství pohledávky se nepřihlíží) – o vztahy ze spotřebitelských smluv či o pracovněprávní vztahy evidentně nešlo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a pod č. 55/2014 časopisu Soudní judikatura). Za rozhodnou pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska finančního limitu nastaveného v je totiž třeba považovat výši peněžitého plnění, jež bylo předmětem odvolacího řízení, a to v rozsahu, jenž může být rozhodnutím dovolacího soudu dotčen, tedy o němž bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem – v tomto případě šlo (mohlo jít) nanejvýš o částku 15.905,- Kč s příslušenstvím, k němuž se nepřihlíží (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 20. června 2018, sp. zn. , z 5. září 2018, sp. zn. , či ze 17. října 2018, sp. zn. ).

Dovolání by bylo nepřípustné i tehdy, kdy by se vycházelo ze závěru, že směřuje proti rozhodnutí, jež se týká výroku o nákladech řízení, neboť to výslovně zapovídá ustanovení

Přitom nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (uvedené v závěru napadeného usnesení), přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 27. června 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a pod č. 140/2002 časopisu Soudní judikatura).

Z řečeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ho proto podle odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Poučení:Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. 6. 2020

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu