Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 82/2020-117

KSPH 71 INS XY73 ICm XY29 ICdo 82/2020-117

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce V. P., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Michalem Špirkem, advokátem, se sídlem v Rakovníku, Vysoká 92, PSČ 269 01, proti žalovanému AAA INSOLVENCE OK v. o. s., se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 168/18, PSČ 741 01, identifikační číslo osoby 29355940, jako insolvenčnímu správci dlužnice L. P., o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 73 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice L. P., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. XY, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu, takto:

Odůvodnění:

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Praze dne 17. května 2018 se žalobce (V. P.) domáhá vůči žalovanému (AAA INSOLVENCE OK v. o. s., jako insolvenčnímu správci dlužnice L. P.) vyloučení nemovitostí (blíže specifikovaných v žalobě) ze soupisu majetkové podstaty dlužnice.

Podáním ze dne 29. května 2019 žalobce (mimo jiné) navrhl, aby věc byla z důvodu nutnosti i vhodnosti přikázána jinému soudu, a to Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci. Návrh odůvodnil tím, že označený soud je schopen „po skutkové stránce důkladnějšího a spolehlivějšího posouzení a rozhodnutí v daném soudním sporu než příslušný Krajský soud v Praze“, který „není schopen v dané věci spravedlivě a spolehlivě rozhodnout“.

Žalovaný s návrhem nesouhlasí, považuje jej za nedůvodný a vedoucí k dalším průtahům v řízení.

Podle , (dále též jen „ “), nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni ( , a ), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odstavec 1). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).

Nejvyšší soud zkoumal návrh na přikázání věci z důvodu nutnosti i vhodnosti jako soud nejblíže společně nadřízený Krajskému soudu v Praze, u nějž je věc vedena, i Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, jemuž má být věc přikázána ( věta první ).

K návrhu na delegaci nutnou.

Přikázání věci k projednání jinému než příslušnému soudu podle je důsledkem vyloučení soudců toho soudu, který je soudem místně a věcně příslušným k projednání a rozhodnutí věci. Žalobce svým návrhem ze dne 29. května 2019 současně uplatnil námitku podjatosti, o níž rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. června 2019, č. j. 73 ICm XY, 103 VSPH XY ( ), tak, že soudce Krajského soudu v Praze V. S. není vyloučen z projednávání a rozhodování ve věci Krajského soudu v Praze sp. zn. 73 ICm XY. Za této situace, kdy není vyloučen soudce, který má věc podle rozvrhu práce projednat a rozhodnout, není zjevně dán důvod pro delegaci nutnou ( ).

K návrhu na delegaci vhodnou.

Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon ( d). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik závažné a významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně.

Z návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu nevyplývají žádné skutečnosti, jež by umožnily přijmout závěr, že přikázání věci jinému soudu by mohlo vést k hospodárnějšímu, rychlejšímu, spolehlivějšímu či důkladnějšímu projednání věci, a jež by tak mohly být důvodem k delegaci vhodné ve smyslu ustanovení

Není tudíž žádného rozumného důvodu předpokládat, že by u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci mohlo být dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího či po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci než u Krajského soudu v Praze.

Protože okolnosti předestřené žalobcem nepředstavují důvod pro přikázání věci jinému soudu podle či 2 a s navrhovanou delegací nesouhlasí ani žalovaný, Nejvyšší soud České republiky rozhodl, že se projednávaná věc Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci nepřikazuje (přičemž důvody pro přikázání věci nejsou dány ani vůči jiným krajským soudům).

Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 5. 2020

Mgr. Milan Polášek předseda senátu